Princess of Vampires II - Hard Promise [DOKONČENO]

Chapter twenty-seven Kass in the city of Souls

Okolo mě byli samé duše, dokonce i já jsem byla duše. Bylo divné, že na Zacha jsem se napojila jako vlk, ale v jeho hlavě jsem byla člověk. Přeneslo se sem jen mé lidské já? Co když mé zvířecí já žije a všechny vraždí? Musím co nejrychleji přijít na to, jak se to stalo. „ Vítej zpět," ozval se hlas, který už jsem slyšela. Duše okolo mě zmizely a já se tak ocitla v chrámu, kde už čekali nejvyšší čarodějové. „ Proč tu jsem?" zeptala jsem se ihned. „ Věděla si to riziko," řekl Fegman. „ Takže jsem mrtvá?" zeptala jsem se šokem v hlase. Nesměla to být pravda. Ano bylo mi to jedno, ale až teď jsem si uvědomila, že jsem to svým přátelům měla říct. „ To záleží jen na tvých přátelích," řekl. „ Co musí dělat?" zeptala jsem se tě. „ Najít tou nejhezčí vzpomínku s tebou. Musí tě najít ve své mysli," řekl a já jsem si uvědomila, že se to bude týkat Amélie, Adriana Freyi, Johna a možná Zacha. „ Chceš vědět, jak to všechno dopadlo?" zeptal se a já začala horlivě přikyvovat. „ Tak se dívej," řekl a na podlaze mi odhalil náš svět.

Back our wolrd – Pohled Adriana
Už to byla nějaká doba, co byla Kass v jeho hlavě. Vyčítal jsem si to, že jsem nezastavil jasan, padající na zem a ona tam byla uvězněná s ním. Chodil jsem z místa na místo a poté jsem seděl i na zemi hned vedle kruhu. Najednou se objevilo světlo. Silné a jasné, že jsme si všichni museli zarýt oči. Když světlo trochu ustalo, podíval jsem se na kruh a zamračil se. Byl porušený, ale Kass se nehýbala. Její bílá srst se naposledy zvedla a potom už ani jeden pohyb. Světlo konečně zmizelo a já se opatrně postavil na nohy. Zarazil mě pohyb prstů. Zach ležel pod bílým vlkem, což mu znemožnilo pohyb a já se stále bál, že něco nevyšlo a on se nezměnil zpět. Trochu jsem nahlédl za vlka, neboli Kass a sledoval jeho tvář. Najednou se prudce nadechl a otevřel oči. Sám jsem stál šokován. Jeho oči už nebyli rudé, byli hnědé jako za starých časů. „ Zachu?" zavolal na něj opatrně John. Zach se okamžitě chtěl dostat zpod vlka. Byl vyděšený a díval se okolo sebe. „ Kde to jsem?" zeptal se udýchaně. „ Jsi zpátky," řekla tentokrát Freya. „ Kass?" teď jsem to byl já, pořád jsem se divil, proč se nehýbe. Jakmile jsem vyslovil její jméno, Zach ustal v jakémkoliv pohybu, co dělal. Svůj pohled přesunul na bílého vlka. „ Kass?" teď už volal i Zach. „ Kass?!" volal znovu a znovu a začal hýbat s tím tělem. Do bílého kožichu zaryl prsty a pohnul s ní. „ Co se to děje?" Kass!" teď už doslova křičel. „ Zachu musíš se uklidnit," řekl opatrně John. „ Nehýbe se! Ona se nehýbe ani nedýchá!" zakřičel a to už jsem se k němu hrnul. Sáhl jsem na její hruď. Ani srdce jí netlouklo. „ Proboha. Byla to pravda," zašeptal najednou Charlie. „ Co byla pravda?" zeptal jsem se. „ Ona s Amélií řešila, že při záchraně může zemřít," řekl a mně se zastavilo srdce. „ To není možný! Řekla by nám to!" zakřičel jsem. Cítil jsem se jako malá holka, ale bylo mi to jedno. Zrovna ona nemohla umřít. Nosila do mého života světlo. „ Asi vám nechtěla přidělávát starosti," řekl Charlie. Teď mě jeho hlas nehorázně otravoval. ,, Asi bude dobrý nápad vypadnout," řekl John a sám se díval na Kass. Nezměnila se zpět na člověka, což bylo další, co mě zaráželo. „ Není mrtvá," ozval se hlas, který nikomu nepatřil. „ Amélie?" zkusil jsem to. „ Přesně tak," řekla. „ Odveďte jí na Akademii. Musí to vědět úplně všichni," řekla a pak jsem jí neslyšela. „ Slyšeli jste?" zeptal jsem se. Všichni přikývli, bylo zajímavé, že Amélie byla slyšet i když byla duch. „ Johne ty pomoz Zachovi a Freyo ty mi pojď pomoct s ní," řekl jsem a kleknul si tak, že vezmu vrchní část jejího těla a Freya spodní. Nikdo z nás nevěděl, jestli jí zachráníme, nebo jestli to vůbec dokážeme. Ale museli jsme cokoliv udělat.

Andrisie - pohled Kass
„ To se tam opravdu děje?" zeptala jsem se. „ Ano, ale tady se musí taky něco stát," řekl nejvyšší čaroděj. Moje zvědavost mě přemohla a tak jsem vyzvala, aby pokračoval. „ Jsi mnohem mocnější, než první hybrid. Tvůj otec byl oproti tobě nic," řekl, ale já jsem ho pořád nechápala. Nechápala jsem, kam tím směřuje a proč začal mluvit o mém otci. „ Musíš objevit svojí pravou sílu," pokračoval, protože mu nejspíš došlo, že ničemu nerozumím. „ Jakou sílu?" musel pořád mluvit v hádankách. Nikdy jsem neměla ráda hádanky. „ Skrytou, tvoji rodiče ji zřejmě ukryli pomocí nejmocnějšího čaroděje," řekl a já se zamračila. „ Myslela jsem, že to ty jsi nejmocnější," řekla jsem. „ Kdysi dávno žil o mnohem mocnější než jsem já, nebo kdokoliv jiný," řekl. „ Jak se jmenoval?" zeptala jsem se ho. „ Merlin," a jakmile řekl to jméno, začala jsem se smát. Meril byl bájná postava, jako Král Artuš. Ani jeden z nich nežil. „ Něco vtipného?" zeptal se. „ Merlin nebyl opravdový," řekla jsem, ale když jsem si všimla jeho pohledu, začala jsem uvažovat nad opakem. „ Copak byl skutečný?" zeptala jsem se celá překvapená. „ Ano a zrovna on pomohl tvé matce a tvému otci ukrýt tvojí pravou moc," řekl. „ Co je to za moc?" zeptala jsem se, ale než stihl odpovědět, před očima se mi zjevila vzpomínka na den, kdy jsem byla jen z Johnem.
Flashback

To není fér!" zakřičel, když už po několikáté prohrál videohru, kterou jsem nikdy nehrála. „ Určitě si podváděla," řekl s hranou naštvaností. „ Nevím, jak to dělám!" řekla jsem na svojí obranu. Popravdě, věděla jsem, proč jsem tak dobrá. Moje upíří a vlkodlačí reflexy fungují i na videohry. „ Myslím, že s tebou už nebudu hrát," řekl, ale i tak dal načíst novou hru. „ Vážně?" zeptala jsem a zamračila se, když John vzal do ruky svůj mobil. „ Ne," řekl a pak se ke mně natiskl za plánem vyfotit nás. Založila jsem si ruce na hrudi a s hranou naštvaností jsem se zamračila, zatím, co John udělal překvapený obličej. „ Zkazíš každou fotku," řekl se smíchem, když se díval na pořízený obrázek. Jen jsem do něj šťouchla a popadla svůj ovladač a dala se do další výhry. Tentokrát to nebyla výhra, ale prohra, neboť mě rozptyloval.

End of Flashback
S cuknutím jsem se vrátila zpět do města duší. „ Musíme si pospíšit. Začínají vzpomínat," řekl. „ Chci vědět, co to je za moc," řekla jsem. „ Regina vivorum et mortuorum," řekl a já se na něj podívala se zamračeným pohledem. „ Královna mrtvých i živých," řekla jsem. „ Přesně tak," řekl, ale já jsem jako vždy nechápala. „ To je ta moc. Jsi bílý vlk, královna živých i mrtvých," řekl, ale něco mi říkalo, že bude pokračovat, což se taky stalo. Řekl něco, co jsem konečně aspoň trochu pochopila: „ Ty spojíš dva světy, princezno."
Pokračování příště...