Princess of Vampires II - Hard Promise [DOKONČENO]

Chapter twenty-five Hon na Zacha 2/3 (No peg, just mind)

S prudkým nádechem jsem otevřela oči a konečně poznávala okolí, ve kterém jsem se nacházela. ,, Konečně,“ zašeptal někdo. Ihned jsem se otočila a spatřila Adriana, který vypadal, že mu ze srdce spadl kámen. Na nic jsem nečekala a hned ho objala. ,, Co se stalo?“ zeptal se hned. ,, Držela jsem se Amélie, když šla do světa duší. Tak nějak jsem odešla s ní,“ řekla jsem s chraplavým hlasem. ,, Město duší? Jaké město duší?“ zeptal se Adrian. ,, Andrisie,“ řekla jsem. ,, Tam sídlí nejstarší čarodějové!“ řekl Adrian. ,, Vím, sama jsem se viděla,“ řekla jsem a on ustal v pohybu. ,, Cože?“ zeptal se plný překvapení. ,, To oni mi pomohli najít ten způsob,“ řekla jsem. ,, Ale to nebylo všechno,“ řekla Amélie. Nevím jak to udělala, ale slyšeli ji všichni. ,, Duše i kouzelníci opakovali Regina virorum et mortuorum,“ řekla jsem. ,, Královna mrtvých i živých,“ řekl Adrian. ,, To znamená, co?“ zeptal se John a já si teď uvědomila, že tu jsou všichni. ,, Uctívali mě,“ řekla jsem. ,, To pořešíme potom. Máme tu velmi obtížný plán,“ řekl Adrian. ,, Jaký způsob?“ zeptal se mě. ,, Jasan horský. To ho uvězní. Zbytek je na mě, ale musím trénovat,“ řekla jsem. ,, Jak ho zachráníš?“ zeptal se Charlie. ,, Musím se mu dostat do mysli a tam najít jeho duši,“ řekla jsem. ,, A komu se budeš hrabat v mysli?“ zeptal se John. Nic jsem neřekla a jen se podívala na Adriana. ,, Popravdě? Čekal jsem to,“ řekl. ,, Seženu jasan horský a můžeme začít,“ dodal Adrian a hned na to odešel. ,, Sejdeme se v tělocvičně!“ zakřičela jsem, aby mě ještě slyšel. Ostatní taky odešli a já se snažila vstát. ,, Neřekla si jim to nejdůležitější, že ne?“ zeptala se Amélie. Zapomněla jsem, že je duch a tak jsem se s leknutím otočila na ní. ,, Můžeš při tom zemřít,“ řekla. ,, Pro záchranu Zacha udělám cokoliv,“ řekla jsem, ale jakmile jsem vyslovila jeho jméno do hlavy se mi dostalo plno vzpomínek. První polibek, který mi ukradl, den kdy jsem ho poprvé zabila. Den kdy mi řekl, že mě má rád. A poté Vánoce, kde mi řekl, že mě miluje. Hlava se mi točila jako kormidlo u lodi, ale i tak jsem vstala. ,, K čemu to bude, když nebude mít tebe?“ zeptala se narovinu. ,, Bude mít svůj starý život,“ řekla jsem. ,, Třeba neumřu, ale jestli ano stálo mi to za to, abych zemřela,“ řekla. ,, Teď jdi,“ řekla jsem a ona zmizela. Nevím jak na to přišla, ale horší bylo to, že to byla pravda. Zachráním jeho duši, ale můžu přijít o svou. Nevěděla jsem jestli to bude fungovat, jestli přežiji, šlo mi o to splnit těžký slib. Návratům Zacha zpět.

,, Jasan horský v plné kráse!“ zavolal Adrian a zvedl dvě velké sklenice. Jedna byla pro teď a druhá byla na další den. ,, Musíme udělat kruh,“ řekla jsem a převzala si jednu ze sklenic. Začala jsem pomalu sypat na zem a plně se soustředila aby to byl kruh. Byl to šedý, hrubý prach, ale zdál se mocný, neboť i na mě působil. ,, Můžeš vstoupit,“ řekla jsem, když jsem měla kruh hotový a kousek nedodělaný, aby Adrian mohl vstoupit. S nádechem se rozešel až do kruhu a když přikývl uzavřela jsem ho. Chvíli se nic nedělo, ale najednou se okolo Adriana udělala modrá zeď a Adrian byl donucen si kleknout na kolena. Na nic jsem nečekala a klekla si před něj stejně jako on. ,, Připravený?“ zeptala jsem se. ,, Jako nikdy,“ řekl a nervózně se usmál. Kdo by chtěl, aby se mu někdo hrabal v hlavě. Dívala jsem se do jeho očí a snažila se soustředit na jeho mysl. Ovšem nic se nestalo. ,, Musíš se napojit,“ ozval se hlas v mé hlavě. Na nic jsem nečekala a natáhla se do kruhu pro jeho ruku, kterou jsem stiskla svými drápy, které se zaryly do jeho tepny. On vykřikl bolestí a ukázal své oči. Ty druhé, které měli pod sebou žíly. Jeho modrá teď neobvykle světélkovala a pozorovala mé oči. ,, Odpusť,“ řekla jsem a pak jsem ucítila velký tlak.
In Adrian's head (text bude kurzívou)
Nikdy jsem neviděla takové prázdno jako teď. Byla tu mlha, kterou způsobilo nadměrné kouření a rozmazané vidění od častého pití alkoholu. U něj to bude těší než jsem čekala.
Najednou se okolo mě zjevila bílá místnost se dveřmi. Žádný nábytek jen dveře. Pomalu jsem došla k prvním a otevřela je. Vkročila jsem do místnosti, ve které začalo pršet a já jsem zahlédla dvě osoby v dešti. Hned mi došlo, že to nebudou jen tak ledajaké místnosti, ale jeho vzpomínky. Pozorovala mě. Byl jsem z ní nervózní, ale ona jediná nenaslouchala pověrám, které se šířili. Věřila, že jsem hodný a to jsem taky byl. Nerozmýšlel jsem dlouho a přitiskl se na její rty. Byl to velice něžný polibek, plný obavy, neboť jsem nevěděl jak to pobere. Trochu jsem se odtáhl a podíval se ji do očí. ,, Promiň, asi jsem to neměl...," chtěl jsem pokračovat, ale tentokrát to byla ona kdo se přitiskl na mé rty. Polibek se stal delším a vášnivějším, dokud mě se neodtáhla a nevzdálila na dostatečnou vzdálenost. ,, Promiň tohle...," mluvila zběsile a snažila se pobrat co jsem to udělal. Já jsem ji políbil první. Je teď má vina to co cítí. ,, Tohle nejde," řekla jsem tiše a někam utekla. Tohle byl náš první polibek z jeho pohledu. Trochu jsem se usmála nad vzpomínkou a poté jsem odešla do dalších dveří. V dalších bylo skoro to samé, až na jiné vzpomínky. Další bylo naše první setkání. Sama jsem se smála tomu, jak mi řekl, že hezky voním. Poté Vánoce, kdy mi dal přívěsek, který mám okolo krku. Noc, která se stala nedávno. Spali jsme spolu. Den, kdy malém zemřel na mé posteli a poté náš polibek, u kterého jsem si myslela, že je poslední.  Den, kdy pro mě přijel na letiště. Den kdy jsem odjela z Akademie. A poslední dveře byli nejdůležitější. Hlavní vzpomínka, která změní všechno. Náš první sen. Ve snu jsem se mu rozeběhla do náruče, bez ohledu jak o něm lidé mluví. Chyběl mi ale ja potřebovala jeho objetí. V ti chvíli jsem si uvědomila jednu věc, která mi došla ovšem až teď. Neměla jsem ho ráda jako kamaráda. Byl pro mě něco víc. Když jsem zavřela poslední dveře vrátila jsem se zpět do reality.
Back in our world..
Otevřela jsem oči a volnou rukou odstranila kousek kruhu. Když byl kruh pryč rukou, kterou jsem měla u něj jsem si sním propletla prsty. ,, Je to jasné. Žádný kolík nepoužiju. Jen mysl,“ řekla jsem svůj plán a podívala se na své přátele. Všichni přikývli a mě tak dali znamení, že hon na Zachariacha Collinse může začít.
################################
Kuk! Jsem tu! Heh, další uvolňující kapitola, ale příští bude trochu víc akce, asi každý ví, co se tam stane :D ovšem nikdo neví, zda se povede, nebo zemře...
Jinak... Kdo by věřil, že jsme tak přibližně v polovině toho příběhu? Ale nebojte. Mám ještě nějaké ty plány...
No a aby to nebyla samá VA tak jsem tam přidala trochu i Teen Wolf.. :D
Jinak asi varování. Připravte se, že příští kapitola bude asi delší, takže budete mít počteníčko :D
Btw. Tuto kapitolu věnuji user74848448, promiň, nechci to dávat nahoru, takhle aspoň ten moment překvapení... Za co? Skvělé komentáře, až na ten jeden, u kterého si mi psala jak by si to udělala. Omlouvám se, ale tohle nemám ráda a přijde mi jakoby mi někdo rozkazoval. Je skvělé, že máš nápady, to ano, ale když to napíšeš tak, že to zní, jako bych tě měla poslouchat a udělat to podle tebe. Pro tebe i ostatní to znamená, klidně mi pište nápady, ale ne tak aby to neznělo, že mi rozkazuje te, pak bych byla trochu naštvaná :D ale jinak děkuji za podporu pomocí hvězdiček a skvělých komentářů
To by bylo. So, nechám své kecy kecama.
Lovuju vás
Vaše
#Bee#
PS. Kdyby vás napadali písničky, napište mi je. Už nevím jaký mám dát ke čtení. Kdyby chtěl někdo začít tak na příští třeba nějakou pomalejší.
PPS. Sestřičko, Dymytry, Kabáti ani nic dalšího není pomalé :D