Princess of Vampires II - Hard Promise [DOKONČENO]

Chapter ten - Už brzy

Než začnete číst tak mám pro vás dvě věci. První: tuto kapitolu věnuji SashaUnicorn01, která mě skvěle podporuje stejně jako ostatní. Díky moc. A ta druhá: Už podle obrázku jste si možná začali říkat, že to je nesmysl, ale ba naopak... Je to pravda.. Celá tato kapitola bude z pohledu Zacha. Od bitvy až dál..
So.. Enjoy it!
####
Zachariach
Všude okolo mě byli jen Temní. Obklíčili mě a já jsem se snažil pořád bojovat. Od té doby co Kass odešla uběhlo hodně času a já si myslel, že to nezvládla. Pohledem jsem vyhledal nejbližší osobu, což byl Adrian. Vypadalo to, že ucítil můj pohled a podíval se na mě. Kývl jsem směrem k jeskyni a on pochopil. Hned si tam začal dělat novou cestu skrz Temný a já ho následoval. Možná byla Kass ještě na živu, neboť jsem cítil hromadu vzteku, nenávisti a hlavně smutku. Naštval jsem se, Temný jsem doslova trhal rukama. Tedy dokud se přede mnou neobjevila pořádaná hora svalů. Pravou ruku jsem zaťal v pěst a praštil ho do obličeje. Problém byl, že jemu to nic neudělalo a já si zřejmě zlomil ruku. Místo toho, abych se ho zbavil, jsem ho víc naštval. Boxoval do mě, házel se mnou a já s mojí tvrdohlavostí bojoval pořád dál. Najednou mě chytlo několik ruk a já se nemohl hýbat. Podíval jsem se na horu svalů, která na mě běžela a poslední co jsem cítil byla úleva a štěstí. V té chvíli mi bylo jedno, že se dost možná blíží má smrt, nejdůležitější bylo, že je Kass v pořádku. Moje láska je živá.

O několik týdnů později
,, Proč se ještě neprobudil?“ zeptal se někdo cizí. Přišlo mi, že je strašně daleko, ale při tom byl blízko. Chtěl jsem otevřít oči, ale celé mé tělo mi v tom bránilo. Mozek křičel, že je všechno jinak, ale já ho nechápal.

,, Už by se měl probudit,“ řekl nějaký hlas, který jsem znovu neznal, ale něco jsem z toho může cítil. Divný mrtvolný pach, kterým jsem byl cítit i já. Hned mi to došlo. Už vím proč mi mozek říkal, že se všechno změnilo. Konečně mě moje tělo i mysl poslechlo a z hlubokým nádechem jsem otevřel oči. Byla to chyba. Ve svém kómatu jsem to byl pořád já, ale když jsem otevřel ty oči všechno z mého života zmizelo. Lásku, nahradila nenávist. Štěstí, smutek. A všechno ostatní jen hromada vzteku. ,, Konečně si vzhůru,“ řekl muž. Když jsem se na něj otočil poznal jsem horu svalů. ,, Myslel jsem, že mojí krev s přeměnou nepříjmeš a zemřeš,“ řekl. Moje poslední kousky mého já křičeli ať jí zabiju za to co udělal, ale já se jen egoisticky usmál. ,, Jsem rád, že jsem teď takový. Je to mnohem lepší než můj minulý život,“ řekl jsem a začal se smát. ,, Pojď, musíš si najít něco k zakousnutí,“ řekl ten chlap se svaly a já vstal z postele. Moje lidskost se pořád snažila zachránit, ale chuť po krvi a zlost vítězila.

,, Co tahle vypadá skvěle,“ řekl Vlad, ten muž se svaly a ukázal na samotnou dívku sedící v boxu dál od baru a dál od tanečního parketu. Vypadala krásně, i když jsem ji viděl jen ze zadu. Krásné černé šaty, které jí zvýrazňovaly její křivky a vlnité vlasy po lopatky, které vypadali čerstvě střižené. Omámen jsem se rozešel směrem k ní, ale když se otočila a já viděl její obličej, ztuhl jsem v chůzi. Neměla tu být, neměla mě nikdy hledat. V tu chvíli moje lidskost prohrála boj a mojí duši a mysl ovládl vztek a nenávist. Otočil jsem se a vrátil se k svalovci. ,, Co se děje?“ zeptal se nechápavě. ,, Tuhle nechci,“ řekl jsem a odešel pryč. Když jsem si ji nevzal já poslal Vlad své poskoky aby si užili. Sledoval jsem to z jedné budovy. Byla v temné uličce s nějakou dívkou, kterou jsem nikdy neviděl. Dívka Kassandru upozornila na Temný, kteří zrovna přicházeli. Místo toho aby zaútočili na Kassandru jako na hrozbu, což ona rozhodně je. Hrozba, která mě přišla najít až na druhý konec světa. Porazila všechny, ale jednoho nechala žít aby mi řekl, že bílý vlk si jde pro mě. Uvědomil jsem si proč. Kvůli našemu slibu, který jsem si kdysi dali. Sledoval jsem její každý krok. Až k farmě, kde jí napadli mí poskoci. Vypadalo to, že je může porazit, ale když se jí mladá vlčice zakousla do ruku, ztratila spoustu síly. I tak se však bránila. Udělala další kousky, které jsem jí učil a poté zabodla kolík dívce do hrudi. Ovšem si tak zhoršila ránu a tak ztratila víc síly. Ostatní se chtěli pomstít, ale najednou se okolo ní objevila modrá mlha, ve které byli mrtvé obličeje. Dostal jsem strach, stejně jako ostatní. Všechny temní utekli a poslední co jsem viděl byla Kassandra jak padá k zemi. Myslel jsem, že nepřežije jed od Temného vlkodlaka, ale ona to nějakým zázrakem přežila a dostala se blíž ke mně. Do mé rodné vesnice. Tak už jí sledovali mí poskoci. Byl jsem naštvaný. Blížila se blíž a blíž. Čeká mě s ní těžký boj a ani jeden z nás neví jak dopadne. Už jsem k ní nic necítil. Žádnou lásku, žádnou vášeň a už vůbec ne naději. Jeden z mých poskoků mi řekl do obličeje, že se bojím ubohé holky. Použil jsem svojí rychlost a vyrval mu z hrudi srdce. Neměl tušení co je Kassandra zač. A já jen věděl, že se musím přípravit na velmi těžký boj. Kassandra ani netušila jak blízko je. Já jen věděl, že se už brzy setkáme. Velmi brzy.
################################
Ahooj! Je tu další kapitola!
Líbil se vám pohled Zacha? Aspoň víte, co všechno dělal a co vše se mu stalo :D.
Znáte ten pocit, když už máte okolo 900 slov a najednou se vám vypne mobil? Ano od té doby co píšu ve škole, na svém místě, kde mi nedosáhne školní WiFi tak si dělám každou chvíli screenshoty, abych to pak mohla opsat. Jenže teď jsem měla i WiFi...  Takže jsem psala ¾ znovu :D.
A pozor!! Máme desátou kapitolu!!
Btw. Děkuju, že jste se podívali na můj nový příběh, který je zcela z mé hlavy :D. Nebojte pořád se budu více věnovat tomuto :D.
Lovuju vás
Vaše
#Bee#