Princess of Vampires II - Hard Promise [DOKONČENO]

Chapter seventeen - Two Hands

Klidná kapitola pro... kokoanicka, za podporu už od mého začátku, kdy jsem začala psát... Podporuješ mě ve  škole a na Wattu. Děkuji ❤✌
So, Enjoy it!
####

Kass
,, Proč si nezavolala mě?“ zeptal se mě Adrian a dál se věnoval řízení. ,, Myslela jsem, že by si to všem řekl a já nemám náladu na uvítací večírek,“ řekla jsem. ,, A to sis myslela, že se na akademii dostaneš bez povšimnutí?“ zeptal se zase on. ,, Chvíli jsem nevěděla, jestli jsem měla vůbec přijet,“ řekla jsem a snažila se sledovat utíkající přírodu přes okýnko auta. ,, Cože?“ nechápal Adrian. ,, Co když tu nebudu moct studovat, co když na na mě všichni budou dívat, že jsem je odvrhla?“ zeptala jsem se. ,, Tak za prvé. Víš čí teta je ředitelka? A za druhý co blázníš? Freya a zbytek tě chtějí vidět!“ řekl a rozhodil rukama. ,, Drž ten volant!" Zakřičela jsem na něj. ,, Věř mi, takhle bych já neumřel,“ řekl a zasmál se. ,, Vtipné,“ řekla jsem. ,, Vypadáš hrozně,“ řekl najednou. ,, Cože?" Tohle jsem nečekala. ,, Máš kruhy pod očima a taky si si hodně zhubla a pořád si mimo, co se ti stalo?“ zeptal se. ,, Řeknu ti to, až budu v klidu na pokoji, jestli mě Freya nechá,“ řekla jsem se smíchem. ,, To jsem to ještě chtěl říct,“ řekl. ,, Co?“ nechápala jsem a chtěla, aby to rozvedl. ,, Víš, Freya se zhroutila z toho, že tam nejsi, byla vážně špatná a tak moje teta dovolila, aby měla pokoj s Johnem,“ řekl. Na jednu stránku jsem to chápala. ,, A já mám pokoj kde?“ zeptala jsem se. Už není tam co býval. Máš vlastní pokoj, žádná spolubydlící. Dvojlůžková postel a všechny tvoje věci,“ řekl. ,, A kde?“ chtěla jsem vědět. ,, To ti pak ukážu,“ řekl. ,, Promiň, že jsem ti nezavolala,“ řekla jsem. ,, Chápu to, ale zase taková drbna nejsem,“ řekl a zasmál se, ovšem mě do smíchu nebylo. Adrian se přestal smát a na chvíli se na mě podíval. ,, Co se ti to stalo?" Podal řečnickou otázku a tentokrát jsem se usmála, ale ne šťastně. Spíše smutně.
  Po nějaké době jsem zahlédla známý molo a velké jezero. Ihned se mi vybavila vzpomínka na den, kdy jsem sem přijela úplně poprvé.
Flashback of chapter 9
Asi po další hodině, jízdy autem a poslouchání divných písniček z rádia jsme přijeli před jezero. Zach trochu zpomalil, ale stále jel k jezeru. Byli jsme ani ne dvacet metru u jezera a on furt nezastavil. ,, Proboha to nás chceš zabít?!“ křičela jsem na Zacha. Ten nic neříkal a pořád jel rovně. Už zbýval kousek od jezera a já se dala do křiku. Myslela jsem, že by Zach zastavil, ale on nezastavoval. Zavřela jsem oči a připravila se na náraz do vody. Jenže žádný náraz nepřišel. Pomalu jsem otevřela oči. Bylo to nemožné. Místo toho, aby jsme byli ve vodě jsme jeli po jakým si mostu. Vůbec nic jsem nechápala a ještě víc jsem nechápala, když se Zach tiše zasmál. ,, Ochranné kouzlo, před lidmi,“ řekl jen. ,, Proč?“ zeptala jsem se pohledem upřeným na něj. ,, Otoč hlavu a uvidíš,“ řekl Zach a já tak udělala. Brada mi spadla až k podlaze u auta. Před námi se začala tyčit velká budova, gotického stylu. Dokonce měla i věžičky. Univerzita.
End of Flashback
,, Kass volá Země,“ řekl Adrian a já se na něho hned podívala. ,, Říkal si něco?“ zeptala jsem se nevině. ,, Ano, už jsme tu," řekl a já si až teď všimla, že stojíme před bránou Akademie. ,, Takže jak to bude teď?“ zeptal se mě Adrian. ,, Ukážeš mi kde je můj nový pokoj a řeknu ti úplně vše,“ řekla jsem. ,, Takže Freya a spol ještě ne?“ zeptal se. ,, Ještě ne,“ odpověděla jsem a brána se začala otevírat. Adrian nastartoval a vjel na pozemek školy. Je pravda, že jsem nebyla dlouho pryč, takže se tu nic nezměnilo. Byl den což znamenalo, že nepotkáme žádné studenty. Adrian po chvíli zastavil a vystoupil. Vzala jsem batoh a otevřela svoje dveře. ,, Ale notak, teď si mi zkazila být gentleman,“ řekl Adrian ublíženě. ,, Tak promiň. Příště budu sedět v autě a čekat až mi otevřeš,“ řekla jsem s malým úsměvem. ,, Tak přeci jen se ten úsměv neztratil,“ řekl Adrian a ukázal na dveře, které jsem ještě nikdy neviděla. ,, Tudy princezno,“ řekl a já jen protočila oči. Adrian mi podržel aspoň hlavní dveře a když jsem mu poděkovala byl šťastný. Chvíli jsme šli chodbou, kde byli samý dveře až na konci chodby byli pouze dvoje dveře. Adrian zastavil a chytl dveře na levé straně. Tvůj nový pokoj,“ řekl a otevřel dveře. Pokoj byl prostorný. Velká postel s šedými povlaky. Celý pokoj byl zbarvený do šedivé barvy. Nábytek byl z tmavého dřeva a všechny mé věci byli zde. ,, Víš co je nejlepší?“ podal řečnickou otázku a přešel přes pokoj k dalším dveřím. Hned jak je otevřel naskytl se mi pohled na prostornou koupelnu s vanou i sprchou. Aby pravdu řekla nevím kdy jsem se naposledy myla. Nic jsem neřekla, šla jsem otevřít první skříň v koupelně. K mému štěstí jsem našla svojí osušku, kterou jsem chtěla najít. Místo toho, abych Adrianovi něco řekla, zavřela jsem mu dveře od koupelna před nosem a pro jistotu i zamkla. Ihned jsem ze sebe sundala černé oblečení a vlezla si do sprchy. Teplé kapky začaly padat na mé unavené tělo a já se uvolněné opřela o kachličky. Moje mysl se otevřela a mé vzpomínky na Rusko se rozplinuly po celé mysli. Moje slzy začali téct proudem, moje nohy mě neudrželi a tak jsem sjela podél kachliček do sedu. Kolena jsem si přitáhla k tělu a nechala se ovládnout vzlyky. ,, Kass si v pořádku?“ zavolal na mě přes dveře Adrian něžně. ,, Jo- jo jsem,“ řekla jsem přes vzlyky. Adrian už nic neřekl a já znovu vstala. Vzala jsem do ruky mýdlo s vůní kávy a začala si mýt tělo. Drhnula jsem, jako bych chtěla, aby to všechno zmizelo. Jeho doteky, jeho slova, jeho zuby. Když jsem pomyslela na zuby dotkla jsem se krku. Malé dvě jizvičky. Vzala jsem si pomerančový šampon a umyla si vlasy. Poté jsem nechala všechno spláchnout s pěnou. S pěnou zmizel i kousek, který mi dal Zach. Uložil se hodně hluboko a probudit ho může jen on. Což se asi nikdy nestane. Konečně jsem vypnula sprchu a sáhla po ručníku, do kterého jsem se zabalila. Vlasy jsem nechala mokré spadnout na mé záda a konečně jsem otevřela dveře od koupelny. ,, Promiň, nevím kdy jsem se naposledy koupala,“ řekla jsem jakmile jsem vešla do pokoje. Adriana jsem našla ležet na mé posteli s pohledem upřeným na mě. Až teď jsem si všimla, že mám jen ručník. Před Adrianem. Chytila jsem ručník pevně a zakřížila si ruce na hrudi. ,, Kde mám skříň s oblečením?“ zeptala jsem se a Adrian ukázal na tmavou skříň kousek ode mě. Přešla jsem tedy k ní a otevřela jí. Ihned se mi naskytl pohled na mé staré dobré oblečení. Vzala jsem do ruky tmavě modré tílko a šedé kraťasy s modrými pruhy na nohou a u pasu. ,, Budeš se převlékat tady?“ zeptal se Adrian svůdně. ,, To je dobrý použiji koupelnu,“ řekla jsem a mrkla na něj. V koupelně jsem se oblékla a když jsem vyšla Adrian pořád ležel na posteli s rukama za hlavou. ,, Zkoušíš měkkost matrace?“ zeptala jsem se. ,, Nemohl jsem odolat,“ řekl. ,, Neboj boty jsem si sundal,“ řekl a na důkaz zahýbal prsty u nohou. Hned na to jsem se trochu zasmála. Nebylo nic legračního než se dívat na Adriana jak hýbe prsty v ponožce. Šla jsem k němu a sama si lehla na druhou půlku. ,, Tak co se ti tedy stalo princezno?" Zeptal se. S nádechem jsem mu začala říkat každý den a vše co se stalo. O dni kdy jsem potkala Sydney. O dni kdy jsem potkala jeho rodinu a pak ty nejhorší dny. Celou dobu mě pečlivě pozoroval a naslouchal. ,, Potkala si alchymistku?“ zeptal se, když jsem skončila s vyprávěním. ,, Ano, ty víš co jsou zač?“ zeptala jsem se. ,, Uklízí po upírech. Nemají nás moc v lásce a jsou hodně plachý a hlavně vždycky pro někoho pracují,“ řekl. ,, Poslal si za mnou Sydney?“ zeptala jsem se. ,, Ne, slíbil jsem ti, že tě nebudu sledovat,“ řekl a mě začalo vrtat hlavou kdo jí poslal. Sama mi to neřekla. Adrian, který do teď ležel na boku aby mě mohl lépe vidět se přemístil na záda. Já jsem byla také na boku takže jsem jeho pohyb zopakovala. ,, Je mi líto, že si to zažila. Vím co pro tebe znamenal,“ řekl. ,, Pořád mu chci pomoct, ale už nevím co si myslet o citech k němu,“ řekla jsem popravdě. Adrian nic neřekl. Mezi námi bylo ticho, ale ne to trapné. Bylo to i příjemné, u kterého nebylo nic říct. Ruce jsem měla podél těla stejně tak jako Adrian. Najednou jsem cítila jeho bříšky prstů na mé ruce. Než jsem se nadála pomalu a opatrně chytil mojí ruku a já si sním propletla prsty. Byl tak opatrný a něžný, jako by se bál odmítnutí, ale když jsem mu stiskla ruku podíval se na mě. I v očích měl něhu. Nic neřekl jen se na mě díval a držel mojí ruku. Poté se znovu začal dívat na strop a já byla šťastná, že zrovna on tu je se mnou. Že on drží mojí ruku a je mojí podporou. Naše ruce byly jako jedna. Pasovali do sebe. Nic jsme neříkali jen jsme se drželi za ruce a dívali se do stropu. Víc ani jeden nepotřeboval. Jen pouhý spojení dvou rukou.
################################
Ahoooj! Ano, vím, že tu nejsem hned po dni, ale jak jsem psala, že jsem poslední kapitolu zvládla napsat za extrémní bolesti hlavy a nevolnosti tak ve čtvrtek jsem kvůli nevolnosti zůstala doma :D takže máte mě tu po dvou dnech, taková asi uklidňující kapitola.. co si myslíte o Adrianovi? Měli jste ho rádi už od začátku?
Btw. Nevím jak to dělám, ale poslední dobou mám max. 1700 slov. Vážně netuším jak to dělám :D. To budou asi ty moje kecy! XD
Lovuji vás
Vaše
#Bee#