Princess of Vampires II - Hard Promise [DOKONČENO]

Chapter fourteen - Escape 1/2

Přesně tak. Jsem zpátky a se mnou tato kapitola a.... Věnování!
Tuto kapitolu věnuji CYNStyle jako vždy úžasná podpora, nikdy si mě nezradila! Myslím, že s tebou mám jet do toho Ruska a unést Danila Kozlovsky :D, bohužel jsem švorc a tak náš plán musí počkat XD. Mám tě ráda! Děkuji ti ♥✌.
So, Enjoy it!
####

Zachariach
Nikdy jsem se necítil tak skvěle. Nečekal jsem, že její krev pro mě bude jako droga. Jakmile jsem od ní odešel, celou tu dobu jsem hrubě dýchal a nemyslel na nic jiného než na to, že si brzy dám znovu. Musel jsem jí nechat odpočinout. Přeci můj plán je z ní udělat závislou na mém kousnutí a poté jí konečně proměnit, abychom mohli být navždy spolu. Nikdo nám nebude bránit. Freya, John ani ten Adrian. Jakmile jsem pomyslel na Johna, vybavila se mi vzpomínka našeho setkání.
Flashback
„ Tak je vše jasné?" zeptal se mě ředitel akademie, na kterou jsem zrovna přijel. Dostal jsem tu úkol, neboť jsem byl jeden z nejlepších učňů a teď byl ze mě ochranář a hledač. Musel jsem opustit své rodné Rusko a svojí rodinu. „ Ano naprosto vše," řekl jsem. Anglicky jsem uměl dost dobře. Má matka trvala na tom, že každý z dětí se musí naučit anglicky a tak jsem se sestrami učil. „ Dobře přesně za tři dny vyrážíš. Opatři si vše potřebné," řekl mi ředitel, což znamenalo, že naše schůze je u konce. S pokývnutím hlavy jsem vstal a poté odešel. V ruce jsem držel složku krémové barvy, ve které byly všechny potřebné informace o té dívce. I když jsem si to mohl přečíst až ve svém pokoji i tak jsem tu složku otevřel, když jsem šel chodbou. Zabraný do informací jsem si nevšiml sněhové koule a velké tlusté knihy, která mě okamžitě srazila k zemi. V té chvíli jsem myslel, že mi i hlava upadala. ,, Hej kámo si v pohodě?“ zavolal někdo v ozvěně. Jen jsem snažil svůj mozek zklidnit, jinak by mi vyskočil z hlavy. ,, Myslím, že jo,“ řekl jsem někam. Toho co se mě zeptal jsem pořád neviděl. Můj zrak byl rozmazaný, že jsem viděl všechno okolo sebe snad stokrát. ,, Promiň, cvičil jsem zimní kouzla a koule i kniha mi uletěly. Pak už jsem viděl jen tebe na zemi s knihou na obličeji,“ řekl a já se soustředil na ten hlas. Po chvíli jsem začal vidět normálně a konečně jsem si mohl prohlédnout zřejmého viníka. ,, Ještě jednou se omlouvám. Pojď pomůžu ti na nohy,“ řekl a podal mi ruku. Nešlo mi na něj se zlobit. Byl až moc pohodový. ,, Vypadá to, že ti tyhle kouzla moc nejdou,“ řekl jsem. Ten kluk se nervózně prohrábl vlasy a podíval se na mě. ,, No už to tak bude. Jak se jmenuješ?“ zeptal se. ,, Zach Collins,“ řekl jsem. ,, Hustý jméno no to, že si rus,“ řekl a než jsem stihla cokoliv říct vychrlil na mě své jméno: ,, Já jsem John Greyson.“
End Of Flashback
Ihned jsem vyhnal vzpomínku z hlavy. Věděl jsem, že se mé staré já jen tak nevzdá. Zvedl jsem se a rozešel se k pokoji kde byla Kass. Jakmile jsem otevřel dveře byla už vzhůru. ,, Už si vzhůru?“ zeptal jsem se ironicky. Když nic neřekla musel jsem se zle usmát. Byl z ní cítit strach. ,, Dobře, myslím, že můžeme pokračovat,“ řekl jsem a svojí rychlostí jsem k ní přiběhl a zakousl se jí do krku. Ona vykřikla a hned na to omdlela. Byla tak slabá. Slabá a jen moje. Bez už navždy moje.

Kass
Rychle jsem se přesunula do sedu a zkontrolovala jestli tu někdo není. K mému štěstí jsem byla v pokoji sama a tak mohl začít můj plán na útěk. Musela jsem se odsud dostat. Vstala jsem z postele a šla k oknu. Moje naděje, že bych skočila se rozplinula hned jak jsem zahlédla tu výšku, tak bych si akorát zlomila všechny kosti v těle. Moje jediná naděje byla odsud odejít dveřmi a nebo se aspoň dostat do spodních pater. Chodila jsem po pokoji a snažila se vymyslet plán, který mě dostanete odsud. Začala jsem cítil závislost na jeho kousnutí a to jsem nemohla dopustit. Jestli by mě ještě tak dvakrát kousl naše dva plány by byli ztracené. Z mého vymýšlení mě probudilo vrznutí podlahy u mých dveří. Ihned jsem si lehla do postele a dělala jsem, že spím. Když se dveře otevřely, neslyšela jsem nic dalšího. Najednou jsem slyšela kroky, které vedly k mé posteli. Můj dech se zatajil, když jsem cítila známou ruku na mé tváři. Kdysi krásně hřála, ale teď byla studená.  ,, Vím, že nespíš,“ řekl a já jsem otevřela oči. ,, Pro dnešek tě nechám být. Nechci aby si pořád jen spala,“ řekl. ,, Chceš se tu projít?“ řekl a já jsem horlivě přikývla. Byla to má šance. Dostanu se někam jinam než jen, abych byla tady v pokoji. Ihned jsem se přesunula do sedu a nohy spustila podél postele. ,, Tak pojď, ukážu ti tvůj budoucí domov,“ řekl a podal mi ruku. S nejistotou jsem ho chytla a hned jak mi byla na nohou mě táhl ke dveřím.
,, Tady je obývací pokoj,“ řekl a ukázal do jedné velké místnosti. Byl tam jeden Temný, seděl na gauči. Vypadal celkem mladě a svaly žádný neměl. ,, Zachu pojď se mnou musím to něco ukázat,“ zavolal na něj někdo. Když jsem poznala toho velkého svalovce v klubu všechno mi došlo. On pro něj pracuje. Zach jen nevrle zavrčel a řekl: ,, Nevidíš, že tu něco mám?“ ,, Tohle nepočká a ona někam neuteče,“ řekl svalovec a Zach si jen povzdechl. ,, Hej ty tam,“ zavolal na toho kluka, který seděl na gauči. Jen pohlédl naším směrem a když si všiml Zacha hned vstal a šel k nám. ,, Musím si něco zařídit. Ty jí pohlídáš,“ řekl a podíval se na mě. ,, Hned jsem zpátky lásko,“ řekl a odešel. Kluk nic neřekl, chytl mě pevně za paži a táhl mě ke gauči, kde do mě strčil a já tak spadla do gauče. Rozhlížela jsem se okolo sebe, dokud mě nezaujala lesklá věc za opaskem toho kluka. Podívala jsem se pořádně ji a hned jak jsem si uvědomila, co to je musela jsem se v duchu usmát. Stříbrný kolík! Ten kluk bude asi hodně neschopný, když má u sebe kolík, který by ho zabil. Když se ten kluk otočil rychlostí blesku jsem vstala vzala kolík a chytla ho pod krkem. ,, Hni se a neskončí to dobře,“ řekla jsem a přitlačila jsem kolík na místo, kde má být srdce. Ten kluk byl vážně hlupák, neboť se trochu pohnul a já jsem na nic nečekala a propíchla jeho hruď. Když byl mrtvý vytáhla jsem kolík z hrudi a rozeběhla se někam pryč. Teď byl jediný můj cíl utéct pryč. Doběhla jsem k hlavním dveřím, které byli ovšem zamčené a tak jsem běžela dál. Vyběhla jsem schody do druhého patra, kde k mému štěstí bylo okno už na chodbě. Běžela jsem k němu a zkusila ho otevřít. Chvíli se nic nedělo, ale najednou s vrznutím povolilo a do obličeje mě udeřil čerstvý, studený vzduch. Na nic jsem nečekala a vlezla do okna, ze kterého jsem vyskočila ven. K mému štěstí můj pád zbrzdilo husté křoví. Celá poškrábaná jsem vstala a až teď jsem si všimla svých bosých noh. Musela jsem to ignorovat, jediné na čem záleželo bylo dostat se pryč. Rozeběhla jsem se někam, neznámo kam a až po nějaké době jsem si uvědomila, že běhám jen dokola. Zastavila jsem se a začala jsem vzdávat svojí naději na útěk. S velkým nádechem jsem se znovu rozeběhla a soustředila se jen na východ. Dvakrát jsem zatočila doprava, třikrát doleva. Najednou jsem pod bosými nohami necítila studenou trávu, ale hrubý štěrk. Zastavila jsem se a hluboce dýchala. Když jsem se otočila pohltilo mě štěstí. Byla jsem venku. Přede mnou byla velká vila a velké bludiště. Když jsem se trochu vydýchala, rozeběhla jsem se dál. Cítila jsem svojí vlastní krev z nohou a ostrou bolest, když jsem běžela po kamínkách. I tak jsem běžela dál, tedy do doby, kdy mi došel dech a tak jsem se zastavila na mostě, pod kterém protékala velká řeka. Držela jsem se zábradlí a snažila se vydýchat. ,, Zabila si mi člověka. Sice neschopného, ale i tak mi patřil,“ ozvalo se za mnou a mě se zatajil dech. ,, Proč si utekla? Copak nechceš být se mnou?“ zeptal se a když jsem se pomalu otočila, začal se přibližovat. Neměla jsem slov, moje hlasivky utekly daleko odsud. ,, Myslel jsem, že si chtěla být se mnou,“ řekl a šel blíž. Nevěděla jsem co dělat, v jeho obličeji jsem viděla jen vztek. Začala jsem se celá třást a couvat. ,, Neříkej, že se mě bojíš,“ řekl a postoupil o veští krok než předtím. ,, Myslela jsem, že mě miluješ. Měli jsme být spolu navždy,“ řekl a už byl u mě. Chytil mě pod krkem a vyzvedl do vzduchu. ,, Řekni mi. Chceš být se mnou?“ zeptal se a já jsem se slzami v očích zakroutila hlavou. ,, Miluješ mě?“ zeptal se znovu. ,, Milovala jsem tě,“ řekl jsem slabě, kvůli nedostatku kyslíku. ,, Zklamala si mě Kassandro. A to hodně,“ řekl a svojí druhou ruku dal k místu kde mám srdce. Byla jsem vystrašená. Náš druhý plán nevyjde. Zvedla jsem jednu nohu a kopla ho. Ihned mě pustil a oddálil se. Na nic jsem nečekala chytila jsem svůj kolík pevně do ruku a rozeběhla jsem se na něj. Nevěděl co se děje, ani nepostřehl, že jsem mu zapíchla kolík do hrudi. Když si to uvědomil s překvapením na mě pohlédl a poté začal couvat, dokud nenarazil do druhého zábradlí, přes které spadl do vody. Když jsem se podívala do řeky viděla jsem jen jeho bezvládné tělo s kolíkem v hrudi. Mé slzy začali téct proudem. Chtěla jsem najít jiný způsob. Způsob, který by ho vyléčil, ale nikdo nevěděl jestli něco takového existuje. Mé nohy neudrželi nával slz a tak jsem spadla na zem a jen nechala své tělo ovládnout silnými vzlyky. ,, Mrzí mě to,“ zašeptala jsem. Nechtěla jsem to udělat. Těžký slib jsem splnila a mé srdce se rozbilo ještě na menší kousky než kdy předtím.
################################
Tádátaáaaaa!!
Jep, dělám až moc drama :D, ale kdo by nedělal, když se vrátím po takové době a s kapitolou? Heh a co si myslíte o konci? Zabijete mě? :D to bych být vámi nedělala, kdo by vám pak psal další kapitoly? :D
Jinak mám pro vás špatnou zprávu... Toto je KONEC tohoto dílu... Lidi měla vás ráda a děkuji za úžasnou podporu!!!
Miluji vás a Ahojte u nějaké další knihy..
Vaše
#Bee#

Okay, tohle mě baví... :D IT WAS A JOKE! Nebojte jen jsem si dělala legraci, tato kniha jen tak neskončí :)
I tak vás miluju!!!
Btw. Moje nápady se vrátili!
Vaše
#Bee#