Princess of Vampires II - Hard Promise [DOKONČENO]

Chapter four - It's my dream, not yours

Ano ano! Po dlouhé době kapitola a s ní i věnování! Tuto kapitolu věnuji czdanielka , která je se mnou už od úplného začátku Princess v podobě Hvězdiček a úžasných komentářů! Máš už věnovanou kapitolu v prvním díle a tak si zasloužíš i v druhým :D Děkuji mockrát a hlavně nejvíce potěší, když svojí fenku? Pojmenuješ po Kass, neboli po hlavní postavě :3
Užij si četbu jako všichni ostatní!
#####
Rychle jsem otevřela oči a přesunula se do sedu. Mé myšlenky běhali okolo další noční můry. Když jsem se podívala na digitální hodiny vedle sebe, které ukazovali čtyři hodiny ráno, povzdechla jsem si a začala vstávat. Bylo jasné, že znovu už neusnu a navíc to bylo zbytečné. Stejně bych brzy vstávala. Loudavým krokem jsem šla do koupelny. Co se stane, až se dostanu do Petrohradu? Najdu Zacha? Dokážu ho zabít? Bojím se toho, že ho nedokážu zabít, neboť ho pořád miluju. Teplé kapky padali na mé studené tělo. To, co mám pro něj udělat je těžký slib. Bojím se, že zklamu sebe, ale hlavně jeho a ostatní. Ani jsem si neuvědomila, že jsem byla ve sprše víc jak půl hodiny a tak jsem pomalu vylezla. Když jsem byla suchá a zabalená v ručníku, šla jsem si obléct šedý svetr a tmavě červené džíny. Zabalila jsem si poslední věci do batohu a poté jsem šla vrátit klíče od pokoje té postarší ženě v květinových šatech. Naposledy jsem se podívala na motel a poté jsem odešla na autobusovou zastávku, která mě odvezla do centra Moskvy.

„Tak jsem tady," ozvala se Sydney, která najednou přišla z temné uličky. „ Fajn. Můžeme vyrazit?" zeptala jsem se. Sydney jen přikývla a rozešla se někam pro mě neznámo kam. „ Jak se dostaneme do Petrohradu?" zeptala jsem se. „ Přeci vlakem. Akorát je jeden problém," řekla a já se zastavila v chůzi. Už jsem čekala něco hrozného, ale ona jen řekla: „ Vlak jede celý den." „ Vážně? To má být problém? Tak budeme ve vlaku," řekla jsem a zakroutila nad ní hlavou. „ Tobě to možná nevadí, ale mě celkem jo," řekla a já jsem ji pochopila. „ Promiň, budu se od tebe držet dál dobře?" zeptala jsem se opatrně a ona se malinko usmála. Jako by chtěla říct díky.

„Dobrá zpráva je, že vlak jede, ale ta špatná. Poslední kupé přesně pro dva," řekla Sydney, když prodavačka lístků domluvila. „ Přežiješ to? Můžu se pak zeptat, jestli se někdo nevymění," řekla jsem. Nebyla její vina, že její lidé nemají rádi upíry. „ Zvládnu to," řekla a pak se otočila na prodavačku a zase s ní začala mluvit rusky. Když jsem poznala, že se schylovalo k platbě, podala jsem prodavačce Adrianovu kredit kartu. „ Zaplatila bych si to sama," řekla Sydney. „ Prosím tě. Ta karta není ani moje," řekla jsem a ona se na mě šokovaně podívala. „ Neukradla jsem ji. Mám ji od mého kamaráda," řekla jsem. Už je to nějakou dobu, co jsem Adriana uznala jako svého dalšího kamaráda. Lidi, teda hlavně Freya se netvářili moc příjemně, ale mě to bylo jedno. Můžu mít za kamarády, koho chci. Na rozdíl od nich mi Adrian hodně pomohl. „ Tak pojď, jdeme najít náš vlak," řekla Sydney, která mě vytrhla z přemýšlení nad mými přáteli. Podívala jsem se na velkou tabuli, ale ihned jak jsem viděla klikyháky, jsem pohled přesunula na Sydney, která těm věcem rozuměla. „ Nástupiště šest. Skvělé. Vždycky to musí být to poslední?" podala ironickou otázku, na kterou jsem jí odpověděla pokrčením ramen. Sydney nade mnou zavrtěla hlavou a pak se společně se mnou začala prodírat davem lidí.

„ Padesát, šedesát, sedmdesát a hele osmdesát to je naše," řekla Sydney a podívala se na mě. Jen jsem se usmála a ona zalezla do kupé. Bylo celkem velké a luxusní. Dvě sedadla, u kterých bylo poznat, že se dají rozložit. „ Vypadá to, že cestu budeme mít pohodlnou," řekla Sydney a sedla si na jednu ze sedaček. Dlouhou dobu bylo ticho, tedy do té doby dokud jsem se nezačala ptát Sydney na různé věci. „ Máš sourozence?" zeptala jsem se. „ Ano. Mladšího bratra a sestru. Srandovní je to, že tu měla být místo mě," řekla. „ Jak to myslíš?" zeptala jsem se. „ Já jsem nikdy na alchymii nebyla, ale moje sestra jí byla úplně posedlá. Já spíš byla s otcem v garáži nebo na rybách. Umím rozebrat celý motor nějakého auta a pak to zase složit. Umím hrát fotbal, dělat uzly a další chlapecký věci. Ale sestra byla pilná a snažila se," řekla. „ Co se stalo?" zeptala jsem se jí. „ Jednou se celý den učila a vynechala i své přátelé. Jenže ten den večer jí jedna kamarádka vytáhla ven a sestra se tak opila, že udělala ostudu celé rodině. No a já tu teď jsem, abych všechno spravila a přinesla rodičům slávu," řekla. „ Co z toho budeš mít?" zeptala jsem se jí. „ Normální život. Víš, chtěla bych na normální školu. Nejlépe na architekturu," řekla zasněně a já se nad ní usmála. Povídali jsme si ještě nějakou dobu, ale pak jsme obě usnuli a já se začala strachovat, že budu mít další zlý sen.

Dream

Temný les, ze kterého nebylo jako vždy útěku. Nechtěla jsem další noční můru. Všude okolo byli zvláštní zvuky. Každou chvílí to mělo přijít, ale místo Zacha se objevilo velké množství světla, kvůli kterému jsem si musela zakrýt oči. Když jsem zkusila, jestli je světlo pryč byla jsem úplně někde jinde. Okolo mě byla pláž, stromy a moře. Stála jsem na pláži a zmateně se rozhlížela. Na sobě jsem měla tyrkysový top, černé kraťasy a na krku přívěsek od Adriana. „ Konečně to fungovalo," ozvalo se v dáli. Ten hlas byl slabý, ale když jsem se otočila, poznala jsem majitele. „ Adriane?" zavolala jsem a rukou si udělala stínítko proti sluníčku, abych si potvrdila, jestli to je on. „ Chyběl jsem ti?" zeptal se a dal ruce od sebe. „ Slíbil si mi, že mě nebudeš sledovat," řekla jsem a zakřížila si ruce na hrudi. Adrian se pomalu přibližoval a za chodu se i smál. „ Tohle není sledování. Jen jsem ti vytvořil sen," řekl na obranu. „ Jak si to udělal?" zeptala jsem se. „ Jedna z dovedností Éteru," řekl. „ Až se vrátím, naučíš mě to," řekla jsem. „ Takže víš jistě, že se vrátíš?" zeptal se a znovu udělal pár kroků ke mně. „ Nevím, ale pokusím se. Jak se mají ostatní?" zeptala jsem se. Správně by mě to nemělo zajímat, ale jsou to mí přátelé. „ Freye mrzí to, co řekla," řekl. „ Vyřiď ji, že ji odpouštím," řekla jsem s malým úsměvem. „ Víš, že ti to sluší?" zeptal se. „ To si taky zařídil ty?" zeptala jsem se a zamračila se na něj. „ Ano, můžeš tu být klidně jen v plavkách," řekl tím jeho hravým tónem. „ Je to můj sen," řekla jsem a vyplázla na něj jazyk. „ Ne je to můj sen ne tvůj," řekl. „ To já jsem ho vytvořil. A teď mi odpověz na otázku: Chyběl jsem ti?" zeptal se. Na nic jsem nečekala. Místo normální odpovědi jsem se rozeběhla a skočila mu do náruče. „ Samozřejmě, že si mi chyběl, Adriane," řekla jsem a nechala se obejmout od svého kamaráda. Adrian trochu ztratil rovnováhu, ale jakmile mě chytl a já okolo jeho břicha omotala nohy. Jeho ruce se mi omotali okolo zad a svojí hlavu jsem mu chovala do ramene. Chyběl mi tak moc jako ostatní. Slzy mi začali téct proudem. Teď na mě všechno dolehlo. Jenže mi ani trochu nevadilo, že mě tak viděl Adrian. Věděl, že potřebuji obejmout a tak mě jen držel a hladil ve vlasech. Mohla jsem mu věřit, nikdy by mě nenechal samotnou. On chápe moji bolest. Momentálně to je jediný přítel, kterému věřím.

################################
Věřili byste? Už jsem tu zase!
Kass a Sydney jsou na cestě za Zachem...
Co si myslíte o Adrianovi a Kass? Shipuje je někdo? :D
Vím, že není proč je shipovat, ale i tak se ptám :D
Jinak díky vám se pomalinku posunujeme víš a víš :3 už jsme patnáctý v upírech :3
Lovuju vás a děkuji, že to se mnou nevzdaváte!
Vaše
#Bee#