Princess of Vampires II - Hard Promise [DOKONČENO]

Chapter twenty - four Hon na Zacha 1/3 (Regina vivorum et mortuorum)

Ještě než začneme musím vás upozornit, že kapitola se odehrává v jiném světě, proto text bude kurzívou. So, Enjoy it!
###

Křik, utrpení a bolest. To jsem cítila, když jsem otevřela oči. Nebyla jsem v kostele, ani v nemocnici a už vůbec ne u mě v pokoji. Nevěděla jsem, kde jsem. Všude okolo mě bylo temno. Samý smutek, samá bolest a hlavně utrpení. „ Kass!" zavolal na mě někdo v ozvěně. Ihned jsem se začala otáčet, ale nikoho jsem neviděla. Najednou se přede mnou zjevila Amélie. „ Kde to jsme?" zeptala jsem se. „ Ve světě ztracených duší. Duší, které opustili tělo po přeměně v Temného," vysvětlila mi Amélie, ale naše hlasy se ozývaly v ozvěnách. Jako kdyby tu bylo město duchů. „ Proč tu jsme?" zeptala jsem se. „ Myslím, že nás zem zavedla ta kniha. Měla jsem tu být jen já, ale chytla ses mě a já tě nějak přenesla," řekla a mě to došlo až teď. „ Co si zač?" zeptala jsem se jí. „ O čem to mluvíš?" dělala, jakože neví. „ Ta kniha šla jen na tebe a určitě ne kvůli tomu, že si duch," řekla jsem a zakřížila si ruce na hrudi. „ Řeknu ti to při hledání. Nesmíme tu zůstat moc dlouho. Je to nebezpečné," řekla a rozešla se někam pryč. Musela jsem jí následovat, neboť díky ní jsem viděla na cestu. „ Tak začni," řekla jsem. „ Začalo to roku 1888, bylo mi tehdy šestnáct. Šla jsem domů, ale najednou má mysl vypnula i tak jsem šla dál. Byla jsem mimo, ale moje druhé já mě dovedlo k pěti mrtvolám. Od té doby jsem se snažila přijít na to, co jsem. Hledala jsem dlouho, dokud jsem nenarazila na dopis od mé babičky. Psala v něm, že Banshee jsou u nás po celá staletí a každá další generace má jednu Banshee a já jsem byla jedna z nich. Byla jsem poslední, neboť mě zabila má vlastní rodina, když se snažili ukrýt mrtvolu. Nemohla jsem za to, že jsem jí našla, to byla moje druhá stránka. Proto mě ta kniha chtěla," řekla svůj příběh. Ovšem sem na něm nechápala to jedno. „ Co je to Banshee?" zeptala jsem se. „ Posel smrti. Nacházím mrtvé," řekla. „ Takže další nadpřirozená bytost?" zeptala jsem se. „ Je jich mnohem víc, o kterých nevíš," řekla mi. Chtěla jsem mluvit dál, ale najednou se nás zmocnil chlad. „ Co se děje?" šeptla jsem na Amélii. „ Jsou tady. Duše, všude okolo nás," řekla. Začala jsem se všude otáčet a snažila se je zahlédnout. „ Co tu budeme hledat?" zeptala jsem se. „ Buď jeho duši a, nebo někoho kdo nám poví jak ho změnit," řekla a opatrně se rozešla dál. Sama se dívala okolo sebe, ale i tak šla vyrovnaně. „ Kde začneme?" zeptala jsem se. „ V hlavním chrámu duší," řekla tiše, abychom na sebe neupoutaly pozornost. Chrám duší? Už teď mi běhal mráz po zádech. S nepravidelným dechem jsem následovala Amélii a snažila se ignorovat průhledné osoby, které se objevili okolo nás. „ Princezna!" ozvala se jedna duše. „ Hybrid!" zavolala další. „ Bílý vlk!" to už volali všichni. V ozvěně zněly jejich hlasy. „ Bílý vlk. Bílý vlk!" volali a mě to přidalo na nervozitě. „ Co se děje?" myslím, že takhle jsem se zeptala Amélie snad stokrát. „ Uctívají tě," řekla najednou a sama tomu nevěřila. „ Cože?" byla jsem v šoku. „ Jsi jejich královna. Královna všech," řekla a najednou se zastavila. „ Chrám duší," řekla omámeně a mě došlo, že ho takhle ještě neviděla. Před námi byla jasně bíla vysoká budova, ve které bylo mnohem více duší než tady venku. „ Co můžeme zkazit?" zeptala jsem se. Nevěděla jsem, proč je tu nebezpečné zůstávat dlouho. „ Nic, jen tu můžeme zůstat navždy," řekla a vyšla schody do chrámu duší. Ihned jsem jí následovala a okolo mě znělo jen „ Bílý vlk!" Byla jsem zmatená z toho všeho, ale musela jsem to ignorovat. Teď mi šlo jen o to najít způsob, jak vrátit Zacha. Vešli jsme do chrámu a najednou utichl pokřik lidí a z chrámu zmizely všechny duše. Dveře se zavřely a okolo nás svítily jen bílé plameny. „ To je problém," šeptla Amélie a já se na ní podívala. „ Co?" nechápala jsem její vyjádření. „ Nejstarší, jsou tu," řekla velmi tiše. „ Nejstarší?" zeptala jsem se. „ Jsou to duše nejmocnějších čarodějů, kteří nebyli přeměněni v Temné, ale jejich duše je opustila tělo pro větší sílu," vysvětlila mi Amélie. „ Co po nás chtějí?" zeptala jsem se jí. „ To nevím," řekla. Najednou se tu zvedl velký vítr, který nás obklíčil. Po nějaké době vítr ustal a okolo nás se zjevili tři vysocí muži. „ Vítejte v Andresii," řekl jeden, ale neřekl to nahlas. Řekl to v mé mysli, neboť jeho ústa byla zavřená. „ Město duší?" zeptala se Amélie. „ Přesně tak. Přišli jste odevzdat svou duši?" optal se nás. „ Ne, něco hledáme," řekla Amélie. I mě přišlo lepší, když mluvila ona. „ Duši. Nebo způsob jak jí navrátit do těla," řekl ten muž. „ Ano. Víte o tom něco?" zeptala se Amélie. „ Není to pro tebe. Je to pro ni. Řeknu to jen, jí," řekl muž a svýma prázdnýma očima se podíval na mě. „ Musíš odejít. Chvíli to potrvá," řekl muž. „ Nikam nejdu!" řekla Amélie a já se na ní podívala. „ Hej. Budu v pořádku," řekla jsem. Amélie si to chvíli rozmyslela, ale když se dveře znovu otevřely, neměla jinou možnost. „ Kdyby něco křič," řekla Amélie a já jsem přikývla. Pak už jen odcházela a já jsem se podívala na jejich vůdce. „ Kdo jsi?" zeptala jsem se napřímo. „ Mé jméno Fegman, jsem nejstarší čaroděj," řekl. „ Co mám tedy dělat?" zeptala jsem se. „ Otevři mi svojí mysl a já ti do ní vložím vše, co chceš vědět," řekl. „ Jeho duše není zde?" zeptala jsem se překvapeně. „ Ne každá duše jen tak vzdá. Jeho duše je pořád někde tam, jen nemůže ven," řekl Fegman. Celý Zach bez boje se jen ta nevzdá. „ Jak ti mám otevřít svojí mysl?" zeptala jsem se ho. „ Mysli na toho, koho hledáš, o zbytek se postarám," řekl. S nádechem jsem pustila ven všechny uzavřené vzpomínky na něj. Myslela jsem, že to půjde hladce, ale najednou se mi do hlavy dostala velká bolest a vzpomínky byly až moc silné. Nedokázala jsem to popsat. Cítila jsem v hlavě vítr, který roztáčí mé vzpomínky a něco do nich vkládá. Křičela jsem bolestí a rukama se držela za hlavu. Jak bolest rychle přišla tak i odešla. Klečela jsem na zemi a snažila se uklidnit svůj prudký dech. „ Teď máš v hlavě, co si potřebovala. Zbytek musíš zvládnout s přáteli," řekl. „ Děkuji," řekla jsem a pomalu vstala na své nohy. Chystala jsem se odejít, ale najednou mě zastavil jeho hlas v mé mysli. „ Na oplátku chceme něco vidět," řekl a já se otočila zpět k čarodějům. „ Ukaž nám své oči," řekl a já tak udělala. Mé zelenošedé se změnily na žluté a oni už nemluvili. „ Regina vivorum et mortuorum!" začali volat. Jejich slova mě doprovázela až ven a tam se přidali ostatní duše. „ Regina vivorum et mortuorum!" nevěděla jsem, co to znamená. Nechápala jsem nic z toho, co se stalo, ale jejich slova se mnou zůstaly, i když jsem se vrátila do našeho světa. Než jsem stačila znovu omdlít, slyšela jsem ve svém jazyce překlad slov, které křičeli. „ Královna mrtvých i živých."
################################
To koukáte co? :D znovu dvě kapitoly za den.. moje sestra mě přemluvila v hlavě se mi udělal nápad... Do komentářů mi prosím napište, jak se vám četla celá kapitola v kurzívě. Byla to jiná dimenze a tak jsem nechtěla psát normálním písmem. I teď píšu jiným, protože máte asi kurzívy pokrk :D ale jinak celkové váš názor? Jinak kdo chce překlad názvu je to Královna mrtvých i živých. Latina je starý jazyk tak proč ho nepoužít. Ovšem můj kamarád překladač mi pomohl :D tohle byla něco jako uvolňující kapitola.. a kdo čekal že sem přimotám i Banshee? :D
No, nechám své kecy kecama.
Lovuju vás
Vaše
#Bee#