Princess of Vampires II - Hard Promise [DOKONČENO]

Chapter twenty-nine ,, I don't love you anymore."

Kass
Už je to několik dní, co jsem se vrátila do světa živých. Nikdy jsem se necítila tak zvláštně. Chodila jsem okolo lidí a všichni se na mě usmívali a zdravili mě pouhým pohledem. Mám spojit dva světy v jeden, ale sama nechci být královna ani jednoho světa. A zrovna teď? Stojím před zrcadlem u sebe v koupelně a pozoruji své změněné oči. Jdou vidět jen, když ukážu svojí hybridí tvář, což byla jedna z výhod. Nechtěla jsem mít jedno oko modré a jedno normální i v mé normální tváři. Ale moje hybridí stránka má levé oko jasně modré a pravé žluté jako vždy. Ptáte se proč modré? To byl pozůstatek kouzla čarodějů, aby otevřeli mojí větší sílu. Moje tak zvané velká síla se neobjevila za to modré oko ano. A modré je protože mám vládnout světu živých i mrtvých. Nebyla jsem na nic z toho připravená a teď už mi lidé okolo říkají Královna. Z mého dívaní se na mé oči mě vyrušilo tiché klepání na mé dveře od pokoje. Se zamračeným výrazem jsem nahodila svůj normální obličej a šla pomalu ke dveřím. Bylo asi šest dopoledne, což znamenalo pro akademii noc. Kdo by tu něco chtěl? Jedině Adrian, jediný se semnou baví. Freya a John potřebují vydýchat všechno, co se za poslední čas stalo a taky to, že Adrian je můj nejlepší přítel. John už to věděl, byl proti, ale když to zjistila Freya, nikdy nechtějte vědět, jak vyváděla. Hned jak řekla, že se sním, nesmím bavit, jsem se zvedla a odešla. Od té doby se jim tak nějak vyhýbám, A Zach? Ten je někde pryč. Po Adrianovi poslal vzkaz, že se vrátí, ale neví kdy. Potřebuje svůj klid. Chápu ho, vrátil se zpět mezi nás, ale jen on se s tím vším musí srovnat. Neuvědomila jsem si, jak jsem šla pomalu a tak se zaklepání ozvalo znovu. „ Však už jdu!" zakřičela jsem na dotyčného za dveřmi. Došla jsem ke dveřím a ihned je otevřela. Tu osobu, která byla za nimi, jsem vůbec nečekala. „ Sydney?" zeptala jsem se překvapeně. Byla zahalená v kápi a tak jsem zahlédla jen její zlatou lilii. „ Už jsem se bála, že to není tvůj pokoj," řekla a já se šťastně usmála. Celá ona. Stáhla si kápi a já se zamračila nad jejími vlasy. Měla je ostříhané na mikádo. „ Co se ti stalo s vlasy?" zeptala jsem se. „ Jednou se mi připletly do obličeje, já jsem spadla a tak jsem se naštvala a ostříhala si je," řekla, jakoby se nic nedělo. „ Myslela jsem, že budeš na své vysněné škole," řekla jsem. „ Nechceš mě nejdříve pozvat dál?" zeptala se a já jsem jí hned udělala místo. „ Měla jsem jít, ale když jsem si balila věci moje matka mi řekla, že královna upírů a vlkodlaků zemřela. Hned mi došlo, že mluví o tobě a tak jsem to chtěla vidět na vlastní oči, ale ty tu stojíš a ptáš se na moje vlasy!" vyjekne. „ Nebyla jsem mrtvá, měnila jsem se," řekla jsem a podle jejího pohledu jsem pochopila, že ona mě nechápe. Nic jsem neřekla, místo mluvení jsem jí ukázala svojí druhou tvář. „ Páni," vydechla úžasem. „ Proč ho máš modré?" zeptala se najednou a já se musela usmát nad jejím nepochopením. Celkově byla chytrá, ale když o něčem nevěděla, byla ztracená. „ Říká ti něco Andrisie?" zeptala jsem se jí a její pusa udělala tvar O. „ Samozřejmě! Je to město duší a žijí tam nejvyšší čarodějové," řekla užasle. „ Myslím, že ti budu muset říct celý příběh od toho, jak jsme se odpojily," řekla jsem a ona skočila do mé postele. „ Poslouchám," řekla a já tak začala říkat všechno, co se stalo. Řekla jsem jí, jak mě Zachova sestra vyhodila, jak jsem se znovu dostala do baru a jak mě Zach unesl. Den jak jsem utekla a pak ho zabila/nezabila. Den kdy jsem byla zlomená a bez života. Den kdy jsem se vrátila. Všechno, jak jsem zachránila Adriana a jak pro mě hledal způsob jak ho zachránit. Jak jsem se s Amélií dostala do Andrisie a našla jsem způsob jak ho zachránit. Den jak jsem ho zachránila a při tom tak nějak zemřela. Jak mi nejvyšší čaroděj řekl, že mám skrytou velkou moc a při tom mi jen obarvili oko. Když jsem to vše dopověděla, Sydney se na mě dívala s pohledem, že opravdu poslouchala. „ Teď mám pár otázek," řekla. „ Takže si ho zachránila?" zeptala se na první otázku. „ Ano," odpověděla jsem. „ Takže si teď královna mrtvých i živých?" další otázka. „ Takhle mi to řekl," odpověděla jsem. „ Jaká moc to je?" zeptala se. „ Sama nevím," řekla jsem. „ Tvoji přátelé nemají rádi Adriana?" „ Neznají ho tak jako já, to je ten problém," řekla jsem. „ Ukážeš mi někdy bílého vlka?" tuhle otázku jsem nečekala. „ Když se tu znovu objevíš tak ano," řekla jsem. „ Nějakou dobu se tu zdržím," řekla, ale pak ještě pokračovala. „ Kde najdu nějaký pokoj mimo upíry a jiné bytosti?" zeptala se mě. „ Zkus zajít za ředitelkou," řekla jsem a když se chtěla znovu zeptat vyrušilo jí tiché otevření dveří. Další osoba, kterou jsem tu nečekala. „ Asi jsem měl zaklepat," řekl Zach. „ To je on?" zeptala se mě šeptem Sydney. Jen jsem přikývla. „ V pohodě jsem na odchodu," řekla Sydney, vstala, Zacha obešla trochu obloukem a pak odešla. „ Nečekala jsem tě tu," řekla jsem opatrně a vstala z malého křesílka. „ Já sebe taky ne," řekl a pořád stál ve dveřích. „ Nechceš jít dál?" zeptala jsem se a on s trhnutím celého těla přikývl a vešel do mého pokoje. „ Chtěl si něco?" zeptala jsem se. „ Vlastně ano," řekl a konečně se na mě podíval. „ Odjíždím," řekl. „ Cože?!" vypadlo ze mě. Tohle jsem už vůbec nečekala. „ Musím na chvíli odjet," řekl. „ Kam?" zeptala jsem se. „ Za svojí rodinou. Musí vědět, že jsem ži-živý," řekl. U slova živý se zadrhl, jakoby sám nevěděl, jestli to je pravda. „ Pojedu s tebou," řekla jsem hned. „ To nejde," řekl. „ Proč ne? Tvoji rodinu znám a nechci, aby se ti něco stalo," řekla jsem. „ Ale může stát něco tobě. Jsi pro tento svět teď moc důležitá," řekl a ustoupil o krok, když já jsem se o krok přiblížila. „ To je mi jedno! Ty jsi důležitý pro mě," řekla jsem. „ Nechci ti už jakkoliv ublížit," řekl a znovu couvnul. „ Tak mě nech jet s tebou! Na něco přijdeme!" řekla jsem a přešla jsem až k němu. Neměl kam couvnout, neboť za ním byla má zeď. „ Ty si snad nepamatuješ, co jsem ti udělal?!" teď to byl on, kdo zvýšil hlas. „ Nebyl si to ty! Nebyla to tvá vina!" řekla jsem. „ A kdo to teda byl, když ne já? Byl jsem to já Kassandro! Jsem zrůda, co ublížila dívce, kterou jsem miloval!" teď už křičel a já si uvědomila, co řekl. „ Miloval?" zeptala jsem se tiše. „ Ano," vydechl. „ Ty mě už nemiluješ?!" byla jsem zmatená. „ Copak sis myslela, že bych miloval někoho, jako jsi ty? Byl jsem hlupák, že jsem ti to neřekl dřív! Nasadil jsem kvůli tobě svůj život!" řekl a moje srdce přestalo tlouct. „ To co říkáš. To-je lež!" řekla jsem a snažila jsem se zadržet hysterický záchvat. „ Copak si neztratila svoje city, když jsem byl to monstrum?!" křičel dál. „ Milovala jsem tě vždycky!" řekla jsem a moje slzy tekly proudem. „ Ale já tebe ne," řekl a odešel. Nechal mě samotnou v pokoji se záchvatem. Dusila jsem se vzlyky a snažila se pochopit, co se teď stalo. To co řekl, byla určitě lež. Musela být.
################################
Baf! Tak asi začneme tím, kdo čekal, že tu bude hned dnes kapitola? Přemýšlím... Že bych napsala ještě jednu a nebo bych napsala další kapitolu na dívku z lesa, která je taky rozepsaná a dlouho jsem ji nezveřejnila. A další věc... Kdo si opravdu myslel, že si hned skočí do náruče a budou šťastný? Popravdě, už jsem o tom takto přemýšlela déle, alespoň protáhnu tento díl o nějakou tu dobu :D. Myslíte, že Zach lhal, a nebo mě zabijete za to co jsem teď udělala? Jestli ano, prosím vás ať zasáhnete mozek. Nechci vsát z mrtvých až přijde zombie apokalypsa. Ale není to zase tak hrozné ne? Snad...
Jinak si řekněte sami.. Chcete další kapitolu sem a nebo na dívku z lesa?
A! Kdo je rád, že se nám tu objevila Sydney? Nebojte zase tu bude nějakou dobu.. nehodlám se této postavy jen tak zbavit ;).
Kdo si všiml, že tato kapitola je konečně normálním písmem? :D
Btw. Kapitola věnovaná skvělé TerezaHaklov, která se na tuto kapitolu velmi těšila :D. Děkuji za úžasnou podporu v podobě hvězdiček a skvělých komentářů ♥
So, nechám své kecy kecama a Adios!
Lovuji vás
Vaše
#Bee#