Princess of Vampires II - Hard Promise [DOKONČENO]

Chapter thirty-five Little Bean

Asi na začátek malé upozornění... Náš příběh se posunul měsíc od té doby, co měla Kass svůj druhý proslov. So, Enjoy it!
####

Adrian
„ Neměli bychom jí to říct?" zeptala se mě Sydney a sedla si do křesla v mém pokoji. Pozoroval jsem každý její krok a přemýšlel o tom, co proti nám pořád John a Freya mají. Nic s námi nebylo, tedy aspoň ne se Sydney. Byla naprosto v pohodě, když si na vás zvykne na to, že okolo ní je plno nadpřirozena je opravdu v pohodě. Uběhl přesně měsíc od toho, co Kass dala lidem svobodu a její žlutočervená aura rostla víc a víc. Pořád jsme nevěděli, jestli se to opravdu děje, ale včera Kass strávila celý den a Zach mi pověděl, že je jí zle. Už tak to začínalo být podezíravé a já se Sydney jsme hledali správný způsob, jak jí to říct. Musela to vědět, ale myslím, že lepší by bylo, kdyby přišla na to sama.

Kass
„ Víte, kde jsem znovu strávila celý den? V koupelně. Musela jsem sníst něco zlého. Naposledy jsem měla večeři v restauraci, kam mě pozval Zach. Byla má chyba, že jsem si objednala tu rybu, divně zapáchala, a dokonce divně chutnala. „ Nezajdeme k doktorovi?" zavolal na mě Zach. Zřejmě jsem ho svým dávením probudila. „ Už je ti takhle pár dní, a včera ti bylo opravdu zle," řekl. „ Budu v pohodě, jen pojedu do lékárny pro nějaké léky," zavolala jsem nazpět. Léky vždycky všechno spravily a ani doktora jsem nepotřebovala. A navíc, myslím, že budu muset potřebovat ještě něco. „ Vezmu tě tam," řekl. „ To nemusíš," zamumlala jsem, neboť jsem měla kartáček v puse. „ Pojedeš sama a ještě někde zůstaneš trčet kvůli zvracení, takhle tě aspoň pohlídám," řekl a šel ke mně. „ Kdo by čekal, že měsíc máš klid od toho všeho?" položil řečnickou otázku a zezadu mě objal. Měsíc, přesně měsíc, co jsem se Zachem usmířila, co jsem byla ve světě duší. „ Oblékneme se a pojedeme?" zeptala jsem se a nechala se políbit do žlábku mezi krkem a ramenem. „ Dobře, ale ještě chci pusu," řekl a než jsem se nadála, otočil mě o sto osmdesát stupňů a přitiskl se mi na rty. „ Tak se jdi obléknout," řekl mi, když se odtáhl a já ho s malým úsměvem poslechla.
     „ Počkáš tady?" zeptala jsem se Zacha, který zastavil auto, hned vedle lékárny. „ Počkám," řekl a nechal mě vystoupit. Vešla jsem do lékárny a hned jsem přešla k pultu. „ Dobrý den, co si přejete?" zeptala se postarší prodavačka. „ Těhotenský test," řekla jsem prostě a ona se mile usmála. „ Hned budu zpět," řekla a někam odešla. Od té doby, co jsem zvracela, jsem si hlídala menstruaci a hádejte, co. Mám zpoždění a celý dny trávím objímáním záchodu. „ Tady to je, deset dolarů prosím," řekla a já si převzala malou taštičku, ve které byla potřebná krabička. Paní jsem dala potřebnou sumu peněz a poté jsem odešla zpět do auta. Když jsem to počítala, byl to asi měsíc a dva dny od toho, co jsem spala se Zachem. Neměli jsme ochranu, nějak jsme na ní zapomněli. Mám strach, velký. Nevím, co budu dělat, jestli opravdu čekám dítě. Jak to řeknu ostatním? A co Zach? Bude chtít dítě? Co když mě znovu opustí? „ Máš vše potřebné?" zeptal se mě Zach, hned jak jsem vstoupila do auta. „Co? Ano mám," trochu jsem se vzpamatovala. „ Budu se o tebe starat jako o princeznu," řekl a já se na něj otočila. „ Špatné přirovnání, promiň," řekl a zasmál se. Mě ovšem do smíchu nebylo.
     „ Odskočím si a hned jsem u tebe," řekla jsem na Zacha, který si usmyslel, že budeme celý den v posteli. Jen přikývl a já tak zmizela v koupelně. Otevřela jsem krabičku a vytáhla těhotenský test a návod. Ano viděla jsem ve spoustě filmů, jak se to používá, ale radši jsem se ujistila sama. Dobře, stačí jen počůrat a poté deset minut počat až se tam něco objeví. Tak jsem to udělala a teď už jsem jen čekala. Dvě modré čárky vodorovně, znamenali pozitivní a červená čárka znamenala negativní. Na mobilu jsem měla nastavený budík a já jsem mezitím frustrovaně chodila z místa na místo. Nikdy jsem se Zachem nebavila o rodině, ani jsme jí zatím neplánovali, a ani nevím, jestli jí chce. Věděla jsem, že to nebude Adrianovo, to co se stalo, bylo už déle. Mnohem déle, takže to musí být Zacha. Mobil začal vibrovat, což znamenalo, že deset minut uběhlo. Pomalu jsem šla k pultu, kde bylo umyvadlo a položený test. Byla jsem tak nervózní. Ještě než jsem se podívala, uvědomila, co řekl Flagman. Gratuluji. Mluvil snad o tomhle? Šlo to poznat, už tam po dvou dnech? Zavřela jsem oči a uklidnila své myšlenky. Jestli budu těhotná a Zach to nebude chtít, i tak si to malé nechám. Pomalu jsem otevřela oči a svůj pohled jsem přesunula na test. Když jsem se podívala, zastavilo se mi srdce. Byly tam dvě modré čárky, které ukazovaly, že je test pozitivní. Nevím proč, ale začala jsem brečet, až jsem sjela na zem. Test ukazoval, že jsem těhotná, ale nevěděla jsem, jestli mluví pravdu. Když jsem se uklidnila, vzala jsem mobil do ruky a vyhledala Adriana. Začala jsem mu psát zprávu (K – jako Kass a A – jako Adrian). K – Adriane, potřebuji pomoct. Napsala jsem a ihned mi přišla odpověď. A – Co se děje? K - Prostě prosím přijď. A – Dobře, hned jsem u tebe. Adrian byl jediný, komu jsem teď věřila. Rychle jsem vstala a vyšla z koupelny, to už Adrian klepal na dveře. „ Slibuji, že budu hned zpátky," řekla jsem Zachovi a místo toho, abych mu to nějak vysvětlila, jsem otevřela dveře a vyšla ven. „ Co potřebuješ?" zeptal se mě Adrian. „ Zavést k doktorovi," řekla jsem.
    „Mám tam jít s tebou?" zeptal se mě Adrian a já se na něj podívala. Byl se mnou v čekárně na gynekologii. „Budeš tak hodný?" zeptala jsem se pro změnu já. „ Půjdu tam s tebou," řekl a povzbudivě mi stiskl ruku. „Proč tam vlastně jdeme?" zeptal se najednou. Tak nějak jsem mu zapomněla říct. „ Myslím, že jsem těhotná," řekla jsem a z kapsy vytáhla těhotenský test. Možná jsem divná, ale nevím, jestli se bere sebou k lékaři nebo ne. „ Už to víš?" „ Jak už?!" zeptala jsem se ho. „ Tvoje aura. Místo modré je už dlouho žlutočervená. Já a Sydney jsme to zjistili, když jsme pak jeli do Francie," řekl. „ To znamená, že to víte už tak dlouho a neřekli jste mi to?!" začala jsem být v šoku a zároveň zmatená. „ Mysleli jsme, že je to omyl, že se ti aura spraví, ale místo toho rostla," řekl. „ To je to, že jsi mě to nenaučil! Nevidím to!" řekla jsem a on mi stiskl ruku oběma rukama. Jeho modré oči začaly zářit a díval se pořád na mě. „ Rozhlédni se," řekl a já tak udělala. Všude okolo nás byla žlutočervená aura, a když jsem se podívala na Adriana, měl okolo sebe zelenou. „ To všechno kromě mé zelené je tvá aura," řekl jen. „ Jak je to možné?" nechápala jsem. „ To asi ten drobeček uvnitř tebe, pokud tam je," řekl a pomalu pustil mojí ruku. „ Naučím tě to, slibuji," řekl a místo mě se ozvala sestřička. „ Slečna La Fure?" zeptala se a já jsem přikývla. „ Může jít se mnou?" zeptala jsem se. „ Jistě," řekla s malým úsměvem. „ Dobrý den slečno La Fure, co vás trápí?" zeptal se mě doktor a pořád sledoval mojí složku. „ Myslím, že jsem těhotná," řekla jsem a on konečně zvedl zrak. „ Tím pádem si lehněte na lůžko a vyhrňte si tričko. Udělám vám ultrazvuk," řekl a já jsem tak udělala. „ Bude to studit," řekl a na břicho mi dal jakýsi velmi studený gel. Poté zapnul přístroj a nějakým ukazovátkem začal jezdit po mém břiše. Chvíli tlačil na nějakých místech a poté zase jen jezdil. „ Ach tady to máme," řekl a já se ihned podívala na obrazovku, která ukazovala mé břicho zevnitř. „ Vidíte tu malou fazolku?" zeptal se mě a já jsem užaslá přikývla. Opravdu to byla fazolka, menší než můj malíček na ruce. „ Tím pádem gratuluji, jste těhotná," řekl mi a já jsem přestala dýchat. „ Chtěla byste snímek?" zeptal se a já jsem začala přikyvovat. Slzy mi tekly proudem, ale nebyli ti slzy smutku, byli to slzy štěstí. To malé si nechám, i kdybych na něj měla být sama. „ Já jsem těhotná," zašeptala jsem a stiskla Adrianovu ruku. Rostl ve mně nový život a já nevěděla, co budu dělat, ale bylo mi to jedno. V tu chvíli jsem pozorovala jen tu malou fazolku v sobě.
################################
Dobře, tohle asi každý čekal... Určitě ano, buďto dýl a nebo takto... Popravdě? Měla jsem tohle v plánu... Na tohle jsem se těšila nejvíce ze všeho... Možná to je brzy, ale mě to přijde celkem dobré, a ten kdo měl pravdu s aurou, gratuluji, mají skvělé předtuchy :D. Jste šťastný? Co myslíte, že na to řekne Zach? A nebojte! Je to Zacha.
Doufám, že zítra napíšu, ještě nějakou tu kapitolu, ale nic neslibuji... Budu toho mít hodně a přes víkend taky, takže se uvidí, ovšem pokusím se!
Btw. Jestli narazíte na stejné obrázky, písničky či GIFy tak se omlouvám, už nevím, co jsem tam dala či nedala :D.
So, nechám své kecy kecama a Adios!
Lovuju vás
Vaše
#Bee#