Princess of Vampires II - Hard Promise [DOKONČENO]

Chapter eighteen - My friends love me

Dream
Běh. To nejhorší co se vám může stát ve snu. Jen běžíte a nemůžete utéct. Nevíte, před čím utíkáte, dokud se nezastavíte a neohlédnete se. Jenže když zastavíte, chytí vás. Vaše noční můra vás dožene a vy nemáte kam utéct. Každý má různé noční můry. Někdo má o obrovském pavoukovi, který vás pak zabalí do pavučiny a nechá vás za živa zabaleného v pavučině. Jiní mají o hromadě hmyzu a plazů. A někdo má zlé sny se zlými lidmi. Moje noční můra? Zachariach, moje první láska. Pokaždé jsem v temném lese, kde nevidím na krok. A přesně to se i v tuto chvíli děje. Jsem v temném lese a vyděšeně se rozhlížím okolo sebe. Zpět k mé noční můře. V temném lese jsem sama, žádná zvěř, žádný hmyz, jen já a stromy. Tedy do doby než se objeví on. Dřív to bylo jen o tom, že mě chytl a unesl, ale od té doby co jsme byli na mostu, se noční můra zhoršila. Běžela jsem lesem, snažila se nezakopnout o kořeny a při tom jsem se ohlížela za sebe. Mé tělo pohltil strach a mojí mysl úzkost. Neslyšela jsem nic, jen tlukot mého srdce. Pokaždé jsem trochu zpomalila, ale najednou mě někdo chytil za ruku. Vykřikla jsem a snažila se bránit, ale ten kdo mě chytil, měl pořádnou sílu. „ Uklidni se, lásko," ozval se ten hlas, ze kterého mě zamrazilo na páteři. Ihned jsem ustala v pohybu a ten dotyčný mě otočil tak , abych mu viděla do tváře. Jenže do tváře mu nevidím. Jediné co v té tmě zahlédnu, jsou rudé oči. Kdysi byli hnědé, uklidňující, ale teď byli plně zloby a krvežíznivosti. Moje srdce bylo jako splašené. Div nevyskočilo z hrudi. „ Tak ty si mě chtěla zabít? Měla sis opravdu zkontrolovat, jestli jsem mrtvý," řekl. „ Naštvala si mě a to hodně," řekl a přišpendlil mě ke stromu. Jednou rukou mě držel pod krkem a druhou měl tam, kde bylo srdce. „ Pamatuješ? Tayler ti dal taky na výběr, ale ty si nic neřekla. Řekneš to mě? Srdce nebo hlava?" zeptal se se šíleným smíchem. Nebyl jako dřív, nebyl to ten přísný soudruh, který mě trénoval. Nebyl to muž, který mě miloval, byla to zrůda. „ Vypadá to, že si nedokážeš vybrat. Tayler přeci dal taky vybrat mě. A víš, co si vyberu teď? Tvoje až moc dobré srdce," řekl se smíchem a já jsem ucítila ostrou bolest. Začala jsem křičet, brečet lapat po dechu, ale moc mi nepomohlo. Najednou vyndal ruku z mé hrudi a poslední co jsem viděla, bylo mé srdce v jeho ruce.
End of dream
„ Kass, probuď se. Kass!" křičel na mě někdo. Otevřela jsem oči a přesunula se do sedu. Rychle jsem dýchala a moje tělo ovládli vzlyky. Znovu. Byla jsem spocená a hned jak jsem se posadila, jsem narazila do něčí hrudi. Hned jak jsem ucítila alkohol, šalvěj a vzácné cigarety, přitiskla jsem se na jeho hruď víc. „ Už je to dobré jsem tady," řekl, ale moje mysl říkala něco jiného. Už nikdy to nebude tak dobrý, jak to bývalo. Adrian nic neřekl, jen mě držel a čekal, až se uklidním. A já? Brečela jsem, snažila se nadechnout a tiskla se na Adriana. Po nějaké době jsem měla klidnější dech, ale pořád mi tekly slzy. „Už je to lepší?" Zeptal se Adrian. Trochu jsem se odtáhla a podívala se do jeho obličeje. „ Děkuji," řekla jsem. „ V pohodě, nemohl jsem tě tak nechat," řekl. „ Jak si věděl, že mám noční můru?" zeptala jsem se. „ Nějak jsem tu usnul a pak jsem se probudil zkopnutý na zemi," řekl. „ Promiň," omluvila jsem se. „ V pořádku. Chvíli jsem nevěděl co se děje, ale když jsem se na tebe podíval, křičela si, brečela, házela sebou a nejhorší bylo, že si lapala po dechu," řekl Adrian. „ Byla to jen noční můra," řekla jsem. Noční můra, která se málem splnila. „ Usneš ještě?" zeptal se mě. „ Nechci tu být sama," řekla jsem popravdě. Bála jsem se. Mohl mě sledovat až sem, aby mě zabil. „ Zůstanu tu s tebou," řekl a lehl si na jednu z půlky postele. Ještě chvíli jsem seděla, ale poté jsem si lehla vedle Adriana. „ Kdybych zažil to co ty asi bych byl na práškách," řekl. „ Myslím, že by ti stačil tvůj alkohol," řekla jsem a podívala se na něj. „ Uklidňuje mě. Éter má své nevýhody. Bere mi zdravý rozum," řekl. Jen jsem chápavě přikývla. Nikdy jsem ho neviděla opilého, jen z něj byl cítit alkohol, ale nikdy nebyl opilý. Pozorovala jsem jeho obličej, který pozoroval zase ten můj. Bylo to klidné ticho a já díky tomu upadla do spánku, ve kterém naštěstí nebyla žádná noční můra.

Probudila mě potřeba jít na záchod. Otevřela jsem oči a podívala se do okna, ve kterém svítil měsíc. Chtěla jsem se zvednout, ale zabránily mě v tom dvě věci. První, moje hlava na pevné hrudi. A druhá, těžká ruka na mém pasu. Pomalu a opatrně jsem chytila ruku a dala jí stranou a poté jsem opatrně vstala, neboť jsem nechtěla probudit Adriana. Hned jak jsem se dostala z postele, jsem se rozeběhla do koupelny. Když jsem vyšla z koupelny a Adrian ležel na posteli ve stejné poloze. Vrátila jsem se zpět do postele a sledovala Adrianův obličej. Byl tak klidný a nevinný. Dokonce byl i roztomilý. „ Baví tě mě sledovat?" zeptal se najednou rozespalý Adrian. „ Promiň, nechtěla jsem tě probudit," řekla jsem. „ Neodpověděla si mi na otázku," řekl a trochu se protáhl. „ Připadal si mi roztomilý," řekla jsem popravdě a Adrian ustal v protahování. „ Já a roztomilý?" podal řečnickou otázku. „ Ano," odpověděla jsem bez přemýšlení nad odpovědí. Najednou se Adrian tyčil nade mnou a já byla uvězněná pod ním. „ To mi ještě nikdo nikdy neřekl," řekl s malým úsměvem a já se topila v té krásné modři. Nic jsem neřekla, jen pozorovala jeho oči. Začínala jsem se trochu přibližovat a on mě následoval. Naše rty byli kousek od sebe, když v tom se Adrian odtáhl. „ Musím jít něco zařídit. Myslím, že se vrátím zítra," řekl. „ Kam jdeš?" zeptala jsem se ho na rovinu. „ To je tajemství," řekl a zamával tajemně rukama. Jen jsem nad ním zakroutila hlavou a trochu se usmívala. Adrian vstal a naposledy se na mě usmál. „ Tak zatím princezno," řekl, dal mi malý polibek na čelo a poté odešel. Měla jsem plán. Vstala jsem a šla si pro šedý svetr a normální černé legíny. Vyšla jsem z pokoje za plánem navštívit starou dobrou komnatu. Šla jsem pomalu a neviditelně, aby si mě někdo nevšiml. Došla jsem do známé budovy a pak šla po schodech až nahoru. Bez váhání jsem chytila kliku a otevřela staré, dřevěné dveře. Ihned jsem vešla do komnaty s domněním, že tam nikdo nebude, ale byl to omyl. „ Kass?" ozval se známý hlas a já ustala v pohybu. Pomalu a nejistě jsem se otočila a naskytl se mi pohled na, mé přátelé. Myslela jsem, že po mě budou křičet nebo mě odsud vyhodí, ale rozhodně jsem nečekala, že by se rozeběhli ke mně. Nejdříve mě obejmula Tessa a Lucy, potom Rose a Sam hned po nich Cassie, sestra Johna a pak objímaní ustalo. John a Freya se na mě dívali jako na ducha. John měl jiný střich vlasů a Freya byla bledší než kdy předtím. U nich jsem ani nečekala objetí, čekala jsem vyhazov, řeknutí, že už mě nechtějí vidět. Přeci jen jsem tu nechala své dva nejlepší kamarády, kteří při mně stáli, a já je opustila. Ale najednou se Freya se slzami na tvářích se ke mně rozešla a chytila mě pažemi. Myslela jsem, že mi dá facku, ale místo facky si mě přitáhla do objetí, které mě málem udusilo. „ Chyběla si mi. Promiň, promiň. Nechtěla jsem se s tebou pohádat," šeptala mi do ramene. Ihned jsem jí objetí opětovala a snažila se držet slzy. „ Ty si mi taky chyběla tak moc. Odpouštím ti," řekla jsem s úsměvem. Freya se odtáhla a do objetí mě přitáhl John. „ Pěkný vlasy," řekla jsem mu se smíchem. „ Taky si mi chyběla," řekl. Když se odtáhl, všichni se na mě usmívali. Jejich slzy tekly proudem a mé nebyli pozadu. Nechápala jsem, jak jsem se mohla ve svých přátelích tak mýlit. Nikdy jsem o nich neměla pochybovat. Moji přátelé mě nemají rádi, milují mě stejně tak jako já je.
################################
BAF! Lekly jste se? :D zas jsem tady a zase po dnu! Hehe. Jsem skvělá co? Já vím, občas si sama navyšuji Ego :D proč ne :D jinak jsem strašně nervní... Už jsem zase druhá.. celkem dlouho a já jen čekám jestli se posunu na to první místo, ale netuším jestli to vzládnu... JINAK! Chtěli by ste, aby bylo něco mezi Adrianem a Kass? Nějaká ta pusinka *mucq XD?
No nic nechám své kecy kecama a Adios u další kapitoly
Lovuju vás
Vaše
#Bee#