Princess of Vampires II - Hard Promise [DOKONČENO]

Chapter fifteen - Escape 2/2

Kass
Tůůůt! Další auto, které kolem mě projelo. Znovu jen zatroubilo a objelo mě. Bylo mi to jedno, stejně jsem pochybovala, že by zastavili špinavé, rozcuchané holce, která byla promrzlá na kost, své nohy měla celé od krve a svůj život rozbitý na milión kousků.  Šla jsem dál po mokré silnici a na své tělo nechala padat studené kapky deště. Bylo mi jedno jestli bych měla umřít, na ničem už nezáleželo. Unavená jsem nechala své nohy, aby se podlomily a já tak upadla na tvrdý asfalt. Další dvě auta jen troubili a nahazovaly mě špinavou vodou z kaluží. Najednou jedno auto přeci jen zastavilo. Vyšla z něj postarší paní s deštníkem a hned si ke mně klekla. ,, Ты в порядке, малыш?“  řekla, ale já jsem jen zakroutila  hlavou, bay pochopila, že jí nerozumím. Už nic neřekla, jen mi podala ruku. Udiveně jsem se na ní dívala a ona se jen povzbudivě usmála. Chvíli jsem váhala a pak jsem její ruku přijala. Pomohla mi na nohy a poté mi otevřela zadní dveře od auta a počkala až se posadím. Když žena nastoupila muž za volantem se rozjel. Jen jsem seděla v autě a nechala se vést neznámo kam. Třením po pažích jsem se snažila zahřát, dokud mi ta paní nepodala teple vypadající deku. S malým úsměvem jsem jí přijala a okamžitě se do ní zabalila. ,, Ты выглядишь ужасно,“ řekla a podle jejího výrazu říkala něco o mém momentálním vzhledu. Nervózně jsem se ušklíbla a podívala se ven z okna. Příroda utíkala tak daleko a tak rychle, stejně jako každý život okolo mě, ale jen ten můj šel tak pomalu, že by neměl snad ani nohy. Hroutil se mi před očima. S povzdechem jsem si pohodlně usadila a poté únavou usnula.
Probudilo mě příjemné teplo. Otevřela jsem oči a lekla jsem se. Byla jsem znovu v posteli a v pokoji, který vypadal jako z muzea. Lekla jsem se, že můj útěk byl pouhý sen. Najednou se otevřeli dveře a do pokoje vešla vysoká dívka s fialovými vlasy. Opravdu je měla fialové. Ihned jsem se začala zvedat s tím, že uteču, ale ona mě zastavila. ,, Neboj se. Jsem dcera toho starého páru, co tě našli na silnici,“ řekla a rukama ukazovala uklidňující gesto. Trochu jsem se uklidnila, ale i tak jsem byla ostražitá. ,, Jen se.ti podívám na ty nohy na na teplotu dobře?“ zeptala se mě a já si vyhrnula peřinu, abych viděla na své nohy. Moje chodila byli celé obvázané bílou látku, která se mi ovšem lepila na nohy. ,, Už ti to prosakuje. Mohu?“ řekla a ukázala na mé nohy. Jen jsem přikývla a poté jsem sledovala každý její krok. Šla pomalu a opatrně, jakoby zacházela s divokým zvířetem. Došla k mým nohám a poté začala pomalu sundávat obvaz. Když byl pryč umyla mi krev z nohou a usmála se. ,, Věděla jsem, že si upírka,“ řekla a já se podívala na své chodidla. Už nebyly tak hrozné, ale ranky tam pořád byli. Jen jsem se na ní dívala. ,, Vím l vašem i mém světě celkem dost, ale nevím co si zažila,“ řekla. Nikdo by nepochopil nic z toho co jsem musela udělat, proč jsem odjela z domova až se do Ruska. Nikdo to nechápal, jen já věděla pravý důvod, který je už ovšem mrtvý. Má první láska. Jedna neposedná slza mi utekla a ta fialová hlava si toho všimla. ,, I když to nevím, asi to bylo hrozné,“ řekla a já jen přikývla. ,, Ty asi moc nemluvíš, že?“ zeptala se a já zakroutila hlavou. ,, Aspoň, že mi rozumíš,“ řekla a ještě mi změřila teplotu. Když bylo vše jak má být vstala a chystala se k odchodu. Ovšem u dveří se zastavila a podívala se na mě. ,, Ve skříni máš nové oblečení a hlavně boty. Vezmi si to a klidně odejdi,“ řekla a pak odešla. Pomalu jsem vstala a podívala se do té skříně. Byli tam obyčejné černé džíny, černý teplý svetr a kožená bunda. Boty byli nad kotníky do terénu. Hned jsem jim začala děkovat, když jsem si všimla teplého kožichu uvnitř bot. Věci jsem si na sebe oblékla a pak se rozhlížela po pokoji. Všude byl starožitný nábytek. Na starém stolu jsem našla kus papíru a pera. Vzala jsem pero do ruky a na kus papíru jsem napsala krátký vzkaz, v podobě díků. Pomalu jsem vyšla z pokoje a poté jsme šla po schodech dál až k hlavním dveřím. ,, Než odejdeš tak nejbližší město je asi tak deset kilometrů pěšky po silnici,“ řekla mi tak holka s fialovou hlavou a já jsem si všimla mého vzkazu v její ruce. S úsměvem ho zvedla a i sním mi zamávala. ,, Najdi to co hledáš a nezapomeň, že svět mnou má i něco dobrého,“ řekla a já jsem odešla z toho domu. Hned jak jsem viděla přírodu okolo sebe jsem pochopila to s tím městem. Byli snad na venkově! Jen jsem si povzdechla a rozešla se po silnici do údajného města.
Zase řeka. V Rusku jsou samé řeky a samé mosty. Pomalu jsem šla po mostě a snažila se nedívat do řeky pode mnou. Už jsem měla skoro most za sebou, když mě zarazil zvuk za mnou. ,, Copak jsem tě učil špatně?“ ozval se hlas, ze kterého mě zamrazilo na páteři. Není možné viděla jsem ho padat z mostu do vody, která ho pak unesla. ,, Přeci jsem ti několikrát řekl, že když někoho zabiješ, zjisti jestli je opravdu mrtvý,“ řekl znovu a já se pomalu otočila. Byl blíž než jsem si myslela. ,, Proč si mě chtěla zabít?“ zeptal se a jeho rudé oči, ve kterých nebyla ani památka po tmavě hnědé se vpíjely do těch mých, uslzených, plné strachu a překvapení. ,, Dali jsme si slib,“ řekla jsem tiše, ale bylo jasné, že mě slyšel dostal jasně. ,, Slib. Vážně to děláš kvůli slibu?“ zeptal se. ,, Ano,“ řekla jsem. ,, Tak proč si se neujistila, že jsem mrtvý?“ ptal se dál. Když byl takový naháněl mi strach. ,, Dokázala by si mě vůbec zabít?“ položil otázku a pořád se díval do mých očí. Dokázala bych ho zabít? Lásku svého života, která se změnila ve zrůdu? Zachariacha Collinse, který mě miloval? Uhla jsem od jeho pohledu a podívala se do země. ,, Ne,“ řekla jsem. ,, Myslel jsem si to. Miluješ mě, i když jsem tohle,“ řekl se smíchem, u kterého bylo jasné, že se mi vysmívá. V té chvíli jsem si to uvědomila. Přišla jsem o může, kterého jsem milovala. Zavřela jsem oči a připravila se na to, že mě znovu unese. Místo toho jsem ucítila na své tváři jeho pohlazení a poté jsem cítila vítr, který způsobil jeho během. Otevřela jsem oči a na nic jsem nečekala. Rozeběhla jsem se do města, do kterého jsem se měla dostat už předtím.
,, Telefon,“ řekla jsem na jednu ženu sedící za stolem na informacích a ta se na mě dívala jak kdybych byla osel. Povzdechla jsem si a rukama jí ukázala vše potřebné, aby mě pochopila. Když se její výraz změnil na chápavý podala mi pevnou linku. Vzala jsem sluchátko k uchu a vytočila jedno číslo, které jsem si pamatovala. ,, Haló tady Adrian Ashford. Kdo volá?“ ozvalo se z druhé strany a já se trochu zaradovala z mé dobré paměti. ,, Koho by si čekal?“ zeptala jsem se do sluchátka a z druhé strany se ozvalo hlasité kašlání. Zřejmě pil ten jeho alkohol a nebo kouřil ty své cigarety. ,, Kass?“ ozvalo se šokovaně. ,, Přesně tak. Mám pro tebe zprávu,“ řekla jsem. ,, Jakou?“ chtěl hned vědět. Musela jsem se usmát nad jeho zvědavostí. Nadechla jsem se a řekla: ,, Vracím se domů.“
################################
SURPRISE! To koukáte co? XD Jsem tu o den později! To je tak, když vás tak moc lovuju a v té mé hlavě se vytvořil nápad na kapitolu! Jinak schválně kdo z vás si všiml toho úryvku, který je i v tom info boxu, který má upoutat na příběh? Nevím jak se to jmenuje, takže kdyby mi to někdo řekl byla bych ráda :D jinak další překvapení! ZACH ŽIJE! což je i důkazy že kniha bude ještě nějakou dobu na světě, to víte mě se jen tak nezbavíte :D
Btw. Kdo z vás si všiml, že jsme byli už třetí? :3 dokonce i DRUZÍ! ♥ Máte mé veliké díky!!!
Btw.. A taky tu máme patnáctou kapitolu!!!
Lovuji vás
Vaše
#Bee#