Princess of Vampires II - Hard Promise [DOKONČENO]

Chapter thrity-two ,,Happy birthday!"

Na konci kapitoly, si prosím přečtěte důležité oznámení
So, ENJOY IT! ♥
###

Kass
Někdo mi vtrhl do pokoje a já byla nahá. Víte, kdo byl taky nahý? Zach. Nechtějte, abych vám to vysvětlila, a ne coura nejsem. To s Adrianem byl úlet. Neříkám, že jsem k němu chvíli necítila něco víc, než obyčejné přátelství, ale on sám věděl, že když se Zach vrátí, budu s ním. I tak o mě bojoval, ale jeho boj byl u konce. Třeba si někdy najde někoho lepšího. Třeba bude jeho vyvolená, a on jí zatím ještě nenašel. A teď zpátky. Do mého pokoje se vrhla Freya. Ihned jak nás uviděla, vykřikla a zakryla si oči. „Proboha! Hledali jsme tě všude kvůli tomu papíru a ty? Ty se tu válíš s ním! A kde ses tu ty vzal?" říkala Freya a pořád si překvapeně zakrývala oči. Zřejmě chtěla ještě ke všemu ukázat na Zacha, ale s jejím zakrýváním očí ukázala na mě. „ Přijel jsem," řekl jen Zach a trochu se usmíval nad jejím chováním. „ Uvědomil jsem si, že to co jsem řekl, byla úplná blbost," dodal ještě a přikryl svojí spodní část těla. Já sama jsem se zabalila do deky a Freya si odkryla oči. „ To rozhodně byla! Víš, jak jí bylo? Chtěla se zabít, týden nejedla a pak jste se spolu vyspali?" opravdu byla naštvaná. A jak se to vlastně stalo? Já sama přesně nevím. Usmířili jsme se, jeli jsme zpátky sem, šla jsem se osprchovat a do pokoje, kde čekal Zach, jsem přišla jen v ručníku, který jen tak mimochodem leží kousek od postele na zemi. No, a když jsem se vrátila do pokoje jen v ručníku, dál to šlo už tak nějak samo. Vypadalo to, jakoby Freya ani nevěděla, že tu jsem. „ Freyo," řekla jsem opatrně a ona si mě snad teprve teď všimla! „ Zaprvé, jsem tady, takže jsem všechno slyšela. A za druhé...," chtěla jsem pokračovat, ale Zach se vložil do našeho rozhovoru. „ Za druhé, jsem všechno věděl. Ani nevíš, jak mě to mrzí a to, že jsme se spolu vyspali, no to není tvá věc. Prostě jsme dlouho spolu nebyli," řekl a mé tváře nabrali červenou. „ Fajn, ale budu ještě dlouho naštvaná, tedy pokud," zastavila se a upřela na něj pohled. „ Pokud co?" zeptal se zamračeně. „ Pomůžeš nám něco zařídit," řekla jen a já se zamračila. „ Mohu taky pomoct?" zeptala jsem se. „ Ne, ty ne," řekla jen a pak se něžně usmála. „ Tebe potřebuje Amélie," dodala a já jsem to pochopila. „ Fajn už vstávám, ale asi by bylo fajn, kdyby si počkala venku," řekl tak, aby pochopil, že se chce obléct. „ Fajn tak pohni," řekla a odešla. „ Pokusím si tě potom co nejdříve najít řekl a blesku rychle se oblékl. Ještě než odešel, stihl mě políbit na rty a já s úsměvem nahodila na sebe oblečení. Kdo by čekal, že už je jaro? Ovšem ve studených krajinách Kanady to nebylo zase tak poznat. Skoro každou chvíli foukal studený vítr a padaly velké kapky deště.
    „ Ahoj," řekla jsem a Amélie se splašeně otočila. Kdo by řekl, že jde vystrašit duch? „ Je ahoj, co tu hledáš?" zeptala se zaraženě a já se zamračila. „ Freya mi řekla, že se mnou chceš mluvit," řekla jsem zamračeně, ale když jsem zmínila Freyu, nervózně se usmála. „ Jo jasný, promiň, nějak jsem zapomněla," řekla, ale já věděla, že mi lže. Nepotřebovala se mnou nic probrat, což znamenalo, že mi Freya něco tají. „ Co mi Freya tají?" zeptala jsem se. „ Proč by ti něco tajila?" zeptala se na opak ona. „ Vypadá to, že se mnou nechceš nic probrat," řekla jsem to, co jsem si opravdu myslela. „ Ne, jen jsem zapomněla," řekla a přešla blíž ke mně. „ Chci něco zkusit," řekla. „ Ukaž své oči," řekla a já jí se zamračeným výrazem vyhověla. „ Modré a žluté," řekla. „ Víš, co to znamená?" zeptala se. „ Modré kvůli světu mrtvých a žluté kvůli světu živých?" zeptala jsem se. „ Přesně tak. Modré, jako tvá a všech ostatních duše. A teď mi řekni, co ti udělali," řekla a já jsem jí vše řekla. „ Takže říkáš, že se tvoje velká moc neprojevila?" zeptala se, když jsem skončila s mluvením. „ Ne, tedy pokud to není jen ta barva očí, ale..." zarazila jsem se a vzpomněla si na včerejšek, jak zemřel ten Temný, co mě chtěl zabít. „ Ale co?" zeptala se. „ Včera, mě přepadal jeden Temný. Chtěla jsem s ním bojovat, v hlavě jsem si dokonce představovala, jak mu rvu srdce z hrudi, ale pak najednou jeho srdce opravdu opustilo jeho hruď. Nikdo nestál za ním a já jsem s rukama ani nehnula tak co se to stalo?" nechápala jen nic, co se při tom včerejšku stalo. Amélie se mračila a vypadalo to, že velmi usilovně přemýšlí. „ To opravdu nevím, ale pokusím se na to přijít," řekla. „ Měla bych ti taky říkat královno?" zeptala se najednou. „ Samozřejmě ne," řekla jsem a podívala se na ní. Jen tak si poletovala okolo mě. „ Nechci být královna," řekla jsem jen a ona se v poletování zastavila. „ To myslíš vážně?" zeptala se a já jsem jen přikývla. Nebyla jsem na nic z toho připravená a sama jsem věděla, že v mém životě se toho stane ještě hodně než jen nějaké kralování. „ Co s tím budeš dělat?" zeptala se mě. „ Sama ještě vymýšlím plán," řekla jsem popravdě. Opravdu se mi v hlavě vyvíjel plán, ale nebyl ještě dokonalý, abych ho mohla uskutečnit. „ Páni, už je čas jít, pojď," řekla najednou a bez váhání mě chytila za ruku. Sama jsem si zvykala, že může ožít, jen když se mě dotkne, takže jsem se vždycky lekla a pak zase uklidnila. „ Kam jdeme?" zeptala jsem se, když jsem spolu s ní scházela schody z její komnaty. „ Ticho, prostě pojď," řekla a šla dál.
    „ Tady to budeš muset zvládnout sama," řekla a ukázala na dveře od staré půdy, která byla plná knih. „ Co tam?" pořád jsem nechápala, proč mě dovedla až sem. „ Prostě tam vejdi," řekla jen a pak se vypařila jako každý duch. S nechápavým výrazem jsem pomalu chytila kliku a otevřela dveře. Na půdě byla tma, ale jakmile jsem vkročila, okolo mě se rozsvítili svíčky a půda byla pokrytá světlem. Nechápala jsem nic z toho. Najednou se odnikud vynořili mé přátelé a okolo mě se objevilo jídlo, pití, hudba a malá výzdoba. „ Všechno nejlepší!" zakřičeli sborově a já si dala ruku před ústa. Sama jsem na svoje narozeniny zapomněla, ale moji přátelé ne. A až v té chvíli jsem si to uvědomila. Je mi sladkých dvacet.
################################
Ahoj, já vím jsem rychlá :) #egoup
Toto, byla uvolňující kapitola.. Taková, ani nevím jak to popsat, radši se vrhnu k tomu důležitému.
Důležitá poznámka, prosím přečíst:
Momentálně jsem si usmyslela, že se budu věnovat na plno této knize. Chcete vědět proč? Dobrá když mě k tomu nutíte povím vám to. Určitě jste si všimli, že jsme ve třicáté kapitole... Včera jsem to počítala a vyšlo mi, že do konce tohoto dílu nám zbývá přibližně 14 Kapitol. Není to přesné číslo, ale tak nějak bych to viděla... Kdo by čekal, že jsme tak daleko? Co to znamená to ostatní knihy? Asi to, že budou nadále psané, ale velmi pomalé zveřejnění. Hned jak dopíšu tuto knihu bude mít přednost Dívka z lesa a The Fog. Ovšem, nikdo neví, jestli bych psala i nějaké to pokračování :). Sami uvidíte jak to půjde, ale nové kapitoly čekejte především zde.
So, nechám své kecy kecama a Adios!
Lovuju vás
Vaše
#Bee#