Princess of Vampires II - Hard Promise [DOKONČENO]

Chapter fourty Three months later (I'm dad)

Znovu upozornění. Z důvodu, abych se vešla do daných kapitol, do konce jsem to znovu posunula o tři měsíce, což znamená, že Kass je ve čtvrtém měsíci těhotenství. A navíc každý ví jak probíhá, takže to nemusím popisovat ne?
So, Enjoy it!
####

Kass
Zrovna jsem stála v naší koupelně a čistila si zuby, neboť ranní nevolnosti pořád nezmizeli. Moje břicho je postupem času větší a větší, opravdu moje postava nebude taková, jaká bývala. „ Jsi tam nějak dlouho a snídaně je už hotová," zavolal na mě Zach a bez pozvání vkročil do koupelny. Byla tu vana i sprcha, kachličky, které byly černé a modré jako šachovnice. Takové byly i zdi. Malý pult s umyvadlem a skříňkami. Velké zrcadlo zavěšené na zdi. A já jsem jen stála uprostřed koupelny a pozorovala své tělo, které se mi doslova měnilo před očima. „ Proč tu jen tak stojíš?" zeptal se mě. „ Moje tělo už nebude tak hezké," řekla jsem tiše. Ještě jedna nevýhoda čtvrtého měsíce. Rychlá změna nálad. Chvíli jsem se smála a hned na to brečela. „ Pořád tě budu milovat a tvoje tělo je dokonalý vždycky, hlavně když v tobě roste naše fazolka," řekl a přešel ke mně. „Ale pak mě začneš podvádět, přestaneš mě milovat a já na fazolku zůstanu sama. Nechci zůstat sama," moje brečící nálada začala. „ Ne, prosím hlavně nebreč," řekl a přitáhl si mě do objetí. „ Budu tě milovat ať jsi jakákoliv. Jsi totiž moje," řekl a já jsem se pomalu znovu uklidnila. „ Promiň," řekla jsem. „ Chápu to, myslím, že je čas ti něco ukázat," řekl a trochu odtáhl. Ze zadní kapsy od kalhot vytáhl dva delší papíry. „ Jsou to letenky do Ruska. Byl jsem tam, ale když zjistili, co jsem ti udělal, moje sestra Sonya mě doslova vykopla ze dveří, že se mám vrátit až s tebou. Chceš znovu navštívit mojí rodinu?" zeptal se mě a já se s překvapením dívala na letenky v jeho ruce. „Letí to zítra," řekl jen s nadějí, že řeknu ano. I kdyby to mělo letět za týden, letěla bych, ovšem nevím, co mám čekat od jeho rodiny z poslední zkušenosti. „ Poletíme," řekla jsem a on si úlevně vydechl. „ Ví, že budeme mít miminko?" zeptala jsem ho a jeho tvář se změnila. „ Tak nějak jsem jim to neřekl," řekl a nevině se poškrábal na zátylku. „ Aspoň nějaké dobrodružství nás čeká," řekla jsem se a s pohlazením mého břicha jsem vyšla z koupelny. Z koupelny jsem se dostala do obýváku, který tu byl snad největší. Měl šedé stěny a šedý gauč, který byl velmi pohodlný. Poté tam bylo dvě velké knihovny, dvě křesla a ještě jeden menší gauč naproti krbu. Přesně tak v bytě máme krb, nevím jak je to možné, ale i tak je to skvělé. Pak v obýváku jsou jen dekorace a konferenční stolek. Prošla jsem do obýváku až do naší ložnice. Byla mála, ale útulná. Všechno v ní bylo z tmavého dřeva, což se mi líbilo nejvíce. Normální postel pro nás dva, skříň, kterou máme rozdělenou. Poté stůl, na kterém jsou dva notebooky, jeden můj jeden Zacha. Bylo tam i malé místečko, kde bude mít naše malá fazolka postýlku. A pak i malá knihovna, která byla plná westernů, které Zach přímo miloval. „ Kde je ta cestovní taška?" zavolala jsem na Zacha, když jsem jí pod postelí nenašla. Ovšem, když jsem se Chtěla zvednout, šlo to těžce a namáhavě. „ Není pod postelí?" zavolal Zach a přišel do ložnice. Když si všiml, jaký jsem měla problémy se vstáváním, ihned se ke mně vrhl. „ Bude to těžší a těžší," řekla jsem a úlevně si sedla na postel. „ To teda, budeš mít i takové změny nálad?" zeptal se mě. Byl jediný, kdo si ještě nepřečetl knihu ó těhotenství. Měl na výběr, neboť nás Adrian za ty tři měsíce zásoboval a teď máme jednu poličku v knihovně, která byla v obýváku plnou knih ó nastávajících maminkách a jejich dítěti a pak další věci, které popisují všechny měsíce těhotenství. „ Měl by sis už tu nějakou knihu přečíst," řekla jsem. „ Vím, neboj se. Přečtu si je všechny," řekl, ale moc jsem mu nevěřila. „ Půjdu se podívat do skříně na chodbě," řekl. „ Ty by si měla ležet," řekl mi. „ Ne jsem v pohodě," řekla jsem a začala vstávat. ,, Něco si mi slíbila," řekl a já si vzpomněla na naší dohodu. Ovšem Zach měl smůlu, říkala jsem mu od pátého ne od čtvrtého. „ Ale až od pátého," řekla jsem a stoupla si. „ Smůla, budeš prostě ležet. Zabalit nám zvládnu i já," řekl mi a znovu mě donutil posadit. Poražená jsem si tedy lehla, a když Zach odešel, zadívala jsem se na dveře naproti posteli. Byl tu ještě jeden pokoj, který ovšem nebyl ještě vybavený ani vymalovaný. Bude to pokojík pro fazolku. Nejdřív bude u nás a až bude o něco starší, budeme k ní/němu chodit, když bude plakat. Po nějaké době se mi začínaly klížit oči a já jsem ta usnula.