Princess of Vampires II - Hard Promise [DOKONČENO]

Chapter Fourty-Five Epilog + Collins's family

Tato kapitola je věnována úplně všem. Všem, kteří se mnou vydrželi až sem. Všem, kteří čtou i jiné mé příběhy, všem kteří mě podporovali, kteří mi pomohli. Děkuji ji vám, strašně moc ♥.
So, ENJOY IT!
###

Pohled třetí osoby
Sirény sanitky se ozývali v dáli. Auto, které se rozjelo na červenou, ujelo od nehody, které zavinilo a zůstalo tam několik lidí a Kass se Zachem. Bylo to ošklivá nehoda. Zach se dostal z auta ven a hned běžel k promáčklé straně auta. „ Kass! Zlato!" volal na ni, ale Kass byla v bezvědomí. Z hlavy jí tekla krev a v rameni měla zabodnutý kousek skla z rozbitého okna. Sirény byli už blízko, někdo z těch lidí musel zavolat pomoc. Zach brečel, nevěděl, co dělat a bál se, že o svoje lásky přijde. Na místo nehody přijela všechna pomoc. Lékaři, hasiči na policie. Zach pořád volal své jméno své milované a do toho němu přiběhl jeden z hasičů. „Odstupte pane!" zavolal na něj hasič. „ Musíte je zachránit, prosím. Nepřežiju to bez nich," řekl Zach, který se začal klepat ze strany na stranu. „ Je tam ještě někdo?" zeptal se ho. „ Je tě-těhotná, prosím zachraňte mojí rodinu," řekl Zach. Prosil, to jediné mu teď zbylo. Záleželo jen na jeho rodině. „ Maxi! Leo! Připravte nosítka a rychle ta žena je těhotná," zavolal ten hasič a pak se podíval na svůj tým. „ Chlapi my vytáhneme tu ženu ven!" zavolal hasič a všichni začali dělat to, co řekl. Lidé ze sanitky připravili nosítka, hasiči začali se zachraňováním Kass a fazolky a dva policisté odtáhli Zacha stranou. „ Jak se to stalo?" zeptal se jeden policista. „ Měli jsme zelenou a tak jsem se rozjel, ale pak do nás najednou narazilo auto," řekl Zach a při tom se ani jednou nepodíval na policistu. Sledoval záchranu své rodiny. Policista chtěl něco říct, ale najednou zakřičel hasič, který byl u auta první. „ Máme jí! Je na živu, ale musí hned do nemocnice!" zavolal a Zach se rozeběhl k sanitce. Nedbal na policistu, který na něj volal, prostě chtěl být blízko jeho rodiny. „ Musím jet s vámi," řekl a sanitář se na něj podíval. „ Samozřejmě pojďte," řekl jen a Zach bez váhání nastoupil ke Kass. „ Jsem u vás," zašeptal jí do vlasů a stiskl její ruku. „ Jak se jmenuje vaše přítelkyně?" zeptal se sanitář, který ji ošetřoval. „ Kassandra La Fure," řekl Zach. „ V kolikátém měsíci je?" ptal se dál. „ V devátém, její porod se blížil," řekl Zach a pak si toho všiml. „ Co děje?" zeptal se a ukázal na krev pod Kass. „ Zavolejte do nemocnice ať připraví sál!" řekl sanitář svému partnerovi. „ Na co sál?" zeptal se nechápavě Zach. Dostal více strachu než předtím. „ Musel být narušená děloha. Vaše dítě musí ven, nebo se udusí," řekl sanitář a pak ještě dodal: „ Půjde ven císařským řezem." „ Přežijí to?" zeptal se Zach pln zmatení a strachu. „ To nevím, ale doufám, že ano," řekl upřímně sanitář.

„ Odvezte jí na sál číslo tři!" zavolal jeden doktor a přesunul pohled na Zacha. „ Vy musíte počkat před sálem, sedněte si tam a já se pokusím udělat vše, co bude mých silách," řekl a s tím odešel na sál, kde ležela Kass a Fazolka. Zach se zničeně posadil na sedačku, přesně před dveřmi, které vedli do sálu. Svůj obličej schoval do rukou a znovu tiše brečel. Nesměl je ztratit. Nesměl.

Zach
Seděl jsem na té sedačce něco přes tři hodiny. S povzdechem jsem vytáhl mobil a vytočil Adrianovo číslo. „ No kde jste?" zeptal se do mobiul Adrian. „ Myslím, že byste měli přijet vy," řekl jsem sklesle. „ Co se stalo?" zeptal se. „ Já nevím sta-lo se to tak ry-chle. By-byli jsme na cestě k vám a pak do nás někdo naboural," řekl jsem do mobilu. „ V jaký jste nemocnici?" zeptala se Sydney, což znamenalo, že Adrian dal hovor na reproduktor. „ Svatý Jiří," řekl jsem. „ Hned jsme tam," řekli a hovor položili.
Strávil jsem na tý chodbě další hodinu chozením, dokud se neobjevila Sydney s Adrianem. ,, Promiň uklízely tam nějaký auto, které bylo fakt na kousky,“ řekl Adrian a já se musel ironicky zasmát. ,, To bylo naše auto,“ řekl jsem a jejich brady spadli až na zem. Chtěli něco říct, ale ze sálu vyšla sestřička a doktor. Myslel jsem si, že nese špatné zprávy, že jsem o svoje lásky přišel, ale když sestřička uhnula, zastavilo se mi srdce a přestal sem dýchat. ,, Gratuluji, tohle je vaše dcera,“ řekl a předal mi do náruče malý uzlíček, který na mě otevřel svoje očka, která byla hned zajímavá. Měla jedno hnědé a jedno zelené. Jako kousky nás dvou. Jinak byla celá po Kass. ,, Je zdravá a ještě, že vaše přítelkyně měla jen týden do porodu, jinak by musela být v inkubátoru,“ řekl mi a já jsem se musel usmát. Byl jsem tak rád, že se jí nic nestalo. ,, Co je s mojí přítelkyní?“ zeptal jsem se. ,, Byli s ní problémy. Měla zástavu, dělali jsme resuscitaci, ale ani to nepomohlo. Chtěli jsme to vzdát, ale vaše dcerka začala brečet a maminka měla znovu puls,“ řekl mi a já se rozbrečel štěstím. ,, Jak se bude jmenovat vaše dcera?“ zeptal se mě, když jsem se i s malou sednul na zem. ,, Stephanie Collins,“ řekl jsem. ,, Kde je?“ zeptal jsem se ho. ,, Pokoj 456,“ řekl mi a já se s poděkováním za záchranu jejich životů odešel k pokoji, kde ležela moje druhá láska.

S malou jsem opatrně otevřel dveře a poté potichu vkročil do pokoje. Sedl jsem si na židli hned vedle postele a sledoval jak malá fazolka spí. Pohled jsem přesunul na Kass. Rameno měla zalepené velkou náplastí a hlavu menší. ,, Věděl jsem, že nás tu nenecháš samotné. Ani nevíš, jaký jsem měl strach. Nemůžu o tebe přijít, ani o naší malou fazolku. Chápeš to? Máme holčičku, která je celá po tobě,“ řekl jsem a nechal své slzy téct. ,, Vím, že se neprobudíš hned, ale někdy se musíš probudit. Prosím,“ šeptal jsem. ,, Naše Stephanie,“ ozvala se chraptivě a já hned zvedl svůj pohled. ,, Proboha,“ řekl jsem a ona se i přes bolest zasmála. ,, Tak moc tě miluju, moc. Nikdy mě neztratíš, copak si nepamatuješ, že jsem ti to říkala?“ zeptala se. ,, Pamatuji a ty neztratíš mě. Miluju vás obě,“ řekl jsem a opatrně dal fazolku do její náruče. Stephanie se probudila a svojí malou ručkou chytla můj prst. Tohle je moje rodina. Rodina, kterou nikdy neopustím, rodina, kterou miluji nadevše na světě. Rodina, která bude jednou nosit mé příjmení. Collins rodina.

################################
Myslím, že každý pochopil, co tohle znamená. Oficiální konec druhého dílu. Nikdy jsem se necítila tak hrdě jako teď. První díl byla prostě ta hrdost, jako moje první zkušenost, ale jsem ráda, že jsem začala psát a rozhodně se toto jen tak nevzdám. Možná, že až půjdu na střední, nebude tolik času, ale na vás, na tak úžasné lidi, co se mnou drží od úplného začátku si udělám čas vždycky. Myslím, že od mého prvního psáno se moje vyjadřování a gramatika s interpunkcí o hodně zlepšila. Když jsem si nedávno četla první tři kapitoly v Princess of vampires, plácla jsem se do čela za to jsem napsala. Ale díky mé velké odvaze a sebevědomí jsem to dotáhla až sem. Taky za to vděčím vám, to je samozřejmostí.
So, nechám své kecy kecama a Adios!
LOVUJU VÁS MOOOOC!
VAŠE
#Bee#