Princess of Vampires II - Hard Promise [DOKONČENO]

Chapter twenty-eight Queen

Flashback
„ Tak co ty a Zach?" zavolala na mě Freya, když zrovna byla v kabině s oblečením, které si vybrala, aby si nějaké zkusila. „ Co s ním?" zeptala jsem se jako blbá. „Jaký to s ním je?" Zeptala se a já se začala červenat. „ Pěkný," řekla jsem jen. „Pěkný? Čekala jsem něco víc, než pěkný. Třeba vášnivý, něžný, úžasný," řekla a já přesně věděla, o čem mluví. „ Bylo to skvělý, nechceš znát detaily, věř mi," řekla jsem. Bylo zrovna po novém roce a Freya mě vytáhla na nákupy. „ Dobře, myslím, že víc toho z tebe nevytáhnu," řekla. „ Jsem ráda, že jsi šťastná. Zach je hodný a pro tebe se hodí," řekla a najednou roztáhla závěs. Na sobě šortky a crop-top s potiskem I'm super, you are nothing. Vypadalo to skvěle a k ní se to hodilo. „ Vypadáš dobře," řekla jsem upřímně. „ Proč sis nic nevybrala?" zeptala se. „ Nevím co," řekla jsem. Freya na chvíli nahodila přemýšlivý výraz. Najednou se usmála a rozešla se někam pryč. „ Na, vezmi si tohle," řekla a podala mi černé džíny a bílé tričko, které mělo od ramen až k loktům díry. „ Není to moc?" zeptala jsem se nervózně. „ Blázníš? Je to skvělé!" řekla a nacpala mi to do rukou. S povzdechem jsem vešla do volné kabinky a oblékla si to, co mi dala Freya do rukou. „ Už jsi?" zavolala na mě Freya a tak mě probudila z mého užaslého dívání na své tělo v oblečení, které mi dala Freya. „ Jo," odpověděla jsem. „ Tak se ukaž ne?" zeptala se. S malým úsměvem jsem odhrnula závěs a tak se ukázala už oblečené Freyi s novým oblečením v ruce. „ Páni," řekla jen. „ Co? Je to hrozné? Zeptala jsem se. „ Ne! Vezmi si to a žádné odmlouvání!" řekla a než jsem stihla cokoliv říct, zatáhla závěs. Byla jsem šťastná, že mám takovou kamarádku a ona byla ráda za mě.

End of Flashback

Probudila jsem se z další vzpomínky. Tentokrát to byly nákupy s Freyou. Byl to úžasný den. „ Nečekal jsem, že budou vzpomínat tak brzy," řekl Fegman a já se na něj zamračeně podívala. Pořád jsem byla ve městě duší, moji přátelé si v hlavě přemítali společné vzpomínky, ale i tak jsem tu pořád byla. Nebyli to všichni. Ještě zbýval Adrian a Zach. Strašně se těším, až ho uvidím na vlastní oči. „ Myslel sis, že tu budu navždy?" zeptala jsem se sarkasticky. „ Jsi velmi mocná, ale taky drzá," řekl jen." Třeba ani nevědí, že mě tím zachrání," řekla jsem a protočila oči nad jeho bývalou vzpomínkou. „ Jak to myslíš?" zeptal nechápavě. Moje brada musela spadnout až na zem. Nejvyšší čaroděj něco neví. „ Třeba na mě vzpomínají jen, protože vidí mé mrtvé tělo," řekla jsem. „ To je možné," řekl. „ Hlavně u mých přátel," řekla jsem. Sama jsem to věděla, protože mě nikdy nezradili a vždycky mě podpořili. „ Musíme začít," řekl, ale nestihl udělat něco dalšího, neboť se mi znovu zatemnilo před očima a znovu se mi objevila další vzpomínka.

Flashback

„ Víš, že ti to sluší?" zeptal se. „ To si taky zařídil ty?" zeptala jsem se a zamračila se na něj. „ Ano, můžeš tu být klidně jen v plavkách," řekl tím jeho hravým tónem. „ Je to můj sen," řekla jsem a vyplázla na něj jazyk. „ Ne je to můj sen ne tvůj," řekl. „ To já jsem ho vytvořil. A teď mi odpověz na otázku: Chyběl jsem ti?" zeptal se. Na nic jsem nečekala. Místo normální odpovědi jsem se rozeběhla a skočila mu do náruče. „ Samozřejmě, že si mi chyběl, Adriane," řekla jsem a nechala se obejmout od svého kamaráda. Adrian trochu ztratil rovnováhu, ale jakmile mě chytl a já okolo jeho břicha omotala nohy. Jeho ruce se mi omotali okolo zad a svojí hlavu jsem mu chovala do ramene. Chyběl mi tak moc jako ostatní. Slzy mi začali téct proudem. Teď na mě všechno dolehlo. Jenže mi ani trochu nevadilo, že mě tak viděl Adrian. Věděl, že potřebuji obejmout a tak mě jen držel a hladil ve vlasech. Mohla jsem mu věřit, nikdy by mě nenechal samotnou. On chápe moji bolest. Momentálně to je jediný přítel, kterému věřím.