Princess of Vampires II - Hard Promise [DOKONČENO]

Chapter five - Jsem blíž a blíž

Dream
,, Vážně mi neřekneš, kde jsi?" zeptal se mě Adrian. ,, Promiň, musím to udělat sama," řekla jsem, ale pak mě ještě něco napadlo. ,, Poslal si za mnou Sydney?" zeptala jsem se ho a on svrašil obočí. ,, Kdo je Sydney?" zeptal se. ,, Jedna dívka, kterou jsem potkala má mi pomoct, řekla mi, že je alchymistka. Ani nevím co to znamená," řekla jsem. ,, Já jsem ji neposlal a jestli je alchymistka dávej si na ní pozor," řekl. Chtěla jsem s ním být ještě chvíli, ale všechno okolo nás se začalo ztrácet. ,, Už nemám energii. Neboj zase se ti někdy vkradu do snu," řekl a políbil mě na čelo. ,, Zatím sbohem princezno," řekl Adrian se smíchem. Jemně jsem se usmála. ,, Zatím Adriane," řekla jsem a on i všechno okolo mě zmizelo.
End Dream
Otevřela jsem oči a podívala se na sedadlo vedle sebe, kde měla být Sydney. Jenže ona tam nebyla. Pomalu jsem vstala a snažila se probudit že snění. Byla jsem ráda, že jsem neměla další noční můru. To co jsem potřebovala bylo objetí od mého přítele. ,, Proč nespíš?" zeptala jsem se Sydney, která se s leknutím otočila. ,, Však víš," řekla. ,, Promiň, jdi si lehnout já budu tady," řekla jsem. Sydney se na mě děkovně usmála a poté se vrátila do kupé. Podívala jsem se z okna a sledovala rychle ubývající přírodu, která byla zahalená do tmy. Když mě po nějaké době začali bolet nohy rozhlížela jsem se okolo sebe a při mém štěstí bylo kousek ode mě jedno sedadlo. Pohodlně jsem se usadila a nechala se ukolébat ke spánku vlakem, který se houpal ze strany na stranu.

,, Kass vstávej," řekl někdo a zatřásl mým ramenem. ,, Ještě chvíli," zamulala jsem. ,, Nechala bych tě spát, ale musíš se najíst za dvě hodiny budeme v Petrohradu," řekla Sydney, u které jsem rozeznala její hlas a otevřela jsem oči. ,, Nemám hlad," řekla jsem a víc jsem se zavrtala do sedadla. ,, Mají dobrou omeletu," řekla Sydney a já otevřela jedno oko. Omeletu jsem neměla ani nepamatuju. ,, Tu bych si možná dala," řekla jsem a Sydney zavrtěla nechápavě hlavou. ,, Tak pojď," řekla a sama se rozešla někam do zadní části vlaku. Pomalu jsem Sydney sledovala až do malé jídelny, kde byli lidi, kteří vstávali stejně brzy jako my. Sydney si sedla k jednomu stolu, a když jsem se posadila, hned k našemu stolu přišel číšník. ,, Чего ты хочешь?" zeptal se číšník a já se s očekáváním podívala na Sydney, která si už připravovala odpověď. (překlad: Co si dáte?) ,, Tak tedy omeletu?" zeptala se Sydney a já jen přikývla. Dokonce i moje břicho se ozvalo na souhlas. ,, Два омлета и чёрный чай," řekla Sydney a číšník s úsměvem přikývl. (překlad: Dvakrát omeletu a černý čaj) Podívala jsem se na číšníka a k mému zjištění se neusmíval, kvůli příjemnosti k zákazníkům, ale kvůli Sydney. Nenápadně jsem se usmívala a sledovala, kdy si toho Sydney všimne. Číšník si zapsal objednávku do bloku a poté odešel. Když byl dostatečně daleko, aby mě nemohl slyšet, naklonila jsem se k Sydney. ,, Mohl na tobě oči nechat," řekla jsem a ona se na mě nechápavě podívala. ,, Kdo?" nechápala a mě došlo, že si toho nevšimla. ,, Ten pohledný číšník. Usmíval se na tebe," řekla jsem. S tím, že byl pohledný jsem měla pravdu. Černé vlasy s modrými konečky, jemně vypracovaná hruď a ruce, které se ukrývali pod trikem a jemně řezané rysy obličeje. Sydney se otočila po číšníkovi a zamračila se, když ho zahlédla. ,, Bohužel není můj typ," řekla a dál se rozhlížela okolo sebe. Zatím co já uvažovala nad tím, že i ona má svůj typ pro kluky. Ó několik minut později se k nám vrátil číšník, který před nás postavil omelety a čaj. Díval se na Sydney, ale když pochopil, že nemá zájmem, smutně odešel. ,, Nemusela si být krutá," řekla jsem a snědla první sousto. ,, Není můj typ," zopakovala mi. ,, A jaký je tvůj typ?" zeptala jsem se. ,, Neodsuzuj mě," řekla a já jen pokrčila rameny. ,, Každý máme svoje touhy, teď mluv," řekla jsem a čekala co mi řekne. ,, Tak vzhledově, černé havraní vlasy, ostře řezané rysy. Starší než budu já. Trochu svalů. Povahově? Oddaný, věrný jen mě, někdy i svůj," řekla a já se musela uchehtnout. Její popis mi připomněl Adriana. Možná až na věrnost a oddanost. ,, Celkem dobrý vkus," řekla jsem. ,, Jaký je tvůj?" zeptala, když jsem se na ní podívala pochopila, že to neměla říkat. ,, Promiň já...," chtěla pokračovat, ale zastavila se, když jsem promluvila. ,, Hnědé vlasy, hnědé oči, které se blíží k černé. Svaly, sportovní typ. Milující srdce, odvážný, oddaný udělat pro svou dívku cokoliv. I když by ho to mělo stát život. Rus, který miluje western a taky dlouhé kožené a kabáty. Může, který mě naučil mít ráda sníh. Může, který mi řekl miluji tě o vánocích. Může, který mě chránil vlastním tělem, dokud nepadl ve velké bitvě a neodvedli ho zpátky do Ruska, jako zrůdu, která zabíjí nevinné. Toho může miluju," řekla jsem a slzy sotva držela na uzdě, aby se mi nespustili z očí. Sydney se na mě podívala. V očích jsem poznala zmatení a lítost. Jen jsme seděli a v tichosti dojídali svojí snídani.

O několik hodin později
,, Sehnala si nám odvoz?" zeptala jsem se Sydney, která se vrátila. ,, Ne, nikdo se neodváží jet do lesa takhle za tmy, když je to stezka pro Temný. Vypadá to, že si musíme auto půjčit," řekla. Jen jsem přikývla a poté jsme vydali hledat nějakého člověka, který by nám půjčil auto. Všichni odmítali, ale když jsme dali postaršímu muži slušnou částku peněz, hned nám dával do ruky klíče. ,, Do toho nenastoupím!" řekla jsem a ukázala na velmi staré auto, které vypadalo, že se každou chvíli rozpadne. ,, Ale notak! Vždyť je ve skvělém stavu!" řekla nadšeně Sydney, která do té krabice už lezla. Vypadala to, že pro takové auta má velkou slabost. ,, Dala jsem do tý krabice spoustu peněz," řekla jsem a zakřížila si ruce na hrudi. ,, No vidíš, už máš důvod nastoupit a teď nastup," řekla Sydney a já s povzdechem nastoupila. Auto se s drncáním rozjelo a já se připravovala na to, že zůstaneme stát v hlubokém lese, do kterého jsme jeli.
Až teď jsem si uvědomila, že jsem blíž a blíž k nalezení může, kterého jsem pořád milovala.
################################
Ahojky!! Ano, jsem tu já s další kapitolou...
Věřili by jste, že hned na začátku roku, se píše tolik testu, kvůli opakování? Jak vám začal školní rok? No nic... Sydney má slabost pro staré auta a celkem dobrý typ kluků :DDD

LOVUJU VÁS
vaše
#Bee#