Princess of Vampires II - Hard Promise [DOKONČENO]

Chapter twenty - Behind the window

Kass
Rychle jsem otevřela oči a rozhlédla se po pokoji. Podívala jsem se na místo vedle mě. Když jsem si všimla Adriana pohltil mě strach. Nahnula jsem se k němu a zkontrolovala, jestli dýchá. Vyděsila jsem se ještě víc než předtím. Neslyšela jsem jeho dech. ,, Adriane?“ zkusila jsem ne něj zavolat. Nic neodpovídal. Trochu jsem do něj šťouchla, ale on nic neudělal. ,, Proboha, zabila jsem ho,“ řekla jsem a dívala se na Adriana, který ležel bezvládně na mé posteli. Nahnula jsem se přes něj a zkontrolovala ránu. Když jsem mu vyhrnula tričko musela jsem ještě sundat ručník, který byl celý od krve a černé tekutiny. Nadechla jsem se a dala pryč i ručník. Ihned jsem se zarazila. Rána byla pryč a jeho bok byl pouze špinavý od krve a černé tekutiny. Byla jsem zmatená, jeho rána byla zahojená, ale nedýchal. Najednou mě chytili studené ruce za odhalené boky a převrátil mě na záda. Chtěla jsem křičet, ale když jsem viděla známý obličej zůstala jsem omámená. ,, Jak si to udělala?“ zeptal se. ,, Nevím. V Rusku nás potkala parta Temných a jedna holka mě kousla. Myslela jsem, že zemřu, ale další den jsem se probudila,“ řekla jsem. ,, Je možné, že by si byla imunní?“ zeptal se mě, ale já se soustředila na jeho ruce na mých bocích. Mé tělo bylo studené, neboť jsem usnula bez peřiny, ale jeho ruce příjemně hřáli. ,, Nevím, je to možný. Tedy jako hybrid jsem napůl i vlkodlak tak by to mohlo mít nějaký účinek ne?“ zeptala jsem se sama sebe nahlas. ,, Nevím, můžeme zkusit kostel,“ řekl. Jeho hruď se zvedala stejně jako moje. Tyčil se nade mnou a nohama se držel, aby mě nezalehl. ,, Můžeme, ale nejspíše by si se měl trochu umýt,“ řekla jsem a vyhrnula mu tričko aby se podíval na zahojenou ránu. ,, Jdeš na to zhurta,“ řekl se smíchem. Zamračila jsem se a bouchla ho do hrudi. ,, Blbečku,“ řekla jsem, ale pak jsem se taky usmála. ,, Děkuji,“ řekl najednou. ,, Za co?“ zeptala jsem se nechápavě. ,, Zachránila si mě,“ řekl. ,, Nic to nebylo,“ odpověděla jsem a podívala se na svoje zápěstí, které ovšem nebo zahojené. ,, Poslední dobou mám špatné hojení,“ řekla jsem a pozorovala své zápěstí na kterém byli dvě malé ranky. Takové jsem měla ještě jedny, ale ty byli zahojené. Nechtějí zmizet. Přesně tak můj krk zdobily dvě malé ranky od zubů. ,, Za patnáct minut venku. Jdu se osprchovat a vyměnit oblečení,“ řekl a odtáhl se. ,, Musím vyčistiť koberec,“ řekla jsem a ukázala na zaschlou krev, kterou Adrian vyzvracel. Podíval se směrem, kterým jsem ukazovala a když si všiml krve podíval se na mě. ,, Pomůžu ti,“ řekl. ,, Ale vždyť se musíš umýt,“ řekla jsem. ,, To počká,“ řekl Adrian a vstal z postele. ,, Pozvracel jsem ti koberec, takže to nebudeš uklízet sama,“ řekl a odešel napustit vodu do kýble. Po chvíli se vrátil s kýblem vody a dvěma kartáči. Jeden mi podal a já si ho namočila. Začali jsme čistit koberec a probírali jsme všechno možné.

,, Dlouho jsem vás tu neviděl slečno,“ řekl kněz jen jsem přikývla a trochu se usmála. ,, Za to ty Adrine si tu nějak často,“ řekl směrem k Adrianovi a já se na něj podívala. ,, To víte otče. Nikdy jsem moc nečetl, ale tady jsou ty knihy velmi zajímavé,“ řekl Adrian a vyhl se mému pohledu. Měl něco v plánu a nechce mi říct co. Třeba to bylo společné i s těmi vlkodlaky. ,, To jsem rád, že tě čtení začalo zajímat. Tak pojďte dál,“ řekl kněz a pustil nás do kostela. Prošli jsme kostel a vyšli na jeho půdu. Když Adrian otevřel dveře do nosu mi udeřila vůně starých knih a šalvěje. ,, Trávíš tu hodně času?“ zeptala jsem se Adriana, který se už rozhlížel po nějaké knize. ,, Možná,“ řekl a sálu se věnoval knihám. ,, Uchytil se tu tvůj pach,“ řekla jsem a Adrian se na mě otočil jako kdybych byla blázen. ,, Jo já zapomněla na tvoje vlkodlačí pudy,“ řekl a znovu se otočil ke knihám. Chtěla jsem něco říct, ale zastavil mě, když po mě hodil knihu. ,, Už nemluv a hledej. Třeba zjistíme co zdokonaluje tvoje tělo,“ řekl. Nevěděla jsem jestli to brát jako urážku a tak jsem nic neřekla a otevřela knihu. Když jsem si přečetla první větu okamžitě jsem jí zavřela. ,, Co se děje?“ zeptal se. ,, Je to španělsky,“ řekla jsem. Adrian se plácnul do čela a vzal mi knihu. Chvíli listoval a pak mi ji vrátil. ,, Některé mají i překlad,“ řekl a ukázal na text v angličtině. Jen jsem se nevině usmála a radši se začetla do knihy. Je známo, že první hybrid se dokázal proměnit ve vlka kdy chtěl, ovšem vlk musel čekat na úplněk. Ovšem když hybrid zažije nepopsatelný zážitek může to změnit jeho chování. Například divokost, větší touha po krvi a špatné hojení jako u normálních vlkodlaků. Na chvíli jsem přestala číst a sáhla si na ranky, které byli na zápěstí. Nebyli ještě zahojené. Je možné, že kvůli tomu co jsem zažila se budu špatně hojit? Nechala jsem si odpověď pro sebe a otočila na další stránku. Ovšem je jasné, že když bude hybrid i vlkodlak jeho tělo, nebo krev musí mít nějaké účinky, který jed zničí. Což znamená, že je dost možné, že jsou imunní a nebo jim to jen zpomalilo rozšíření jedu. Ovšem není známo, jestli mohou dát tuto schopnost někomu dalšímu. Dočetla jsem další článek a podívala se na Adriana. Vypadal v pořádku. A já? Cítila jsem se taky dobře. Napadal mě jediný způsob jak to zjistit. Odložila jsem knihu, vstala a bez čekání na Adriana jsem odešla. Šla jsem rychlým krokem a ingnorovala jsem volání svého jména než jsem se nadála byla jsem před dveřmi, u kterých jsem doufala, že jsou Freyi. Zaklepala jsem a po chvíli otevřela dveře Freya. ,, Co potřebuješ?“ zeptala se a pustila mě dál. ,, Prosbu,“ řekla jsem. ,, Jakou?“ nechápala. ,, Kousni mě,“ řekla jsem. ,, Zbláznila si se?“ zakřičela na mě Freya. ,, Udělej to. Slibuji, že se mi nic nestane,“ řekla jsem. Freya chvíli váhala, ale když viděla můj obličej kývla. Nastavila jsem ji zápěstí, na kterém nebyli ranky. Na nic nečekala a zakousla se. Vykřikla jsem bolestí a pak jen pozorovala svojí krev a černou tekutinu tekoucí z mé ruky. Poslední co jsem slyšela bylo zakřičení mého jména a pak jsem upadla do bezvědomí.

Otevřít oči šlo tak těžce, ale povedlo se. Ležela jsem ve svém pokoji a sama. Pomalu jsem se přesunula do sedu a protáhla se. Celé tělo mě bolelo a já se snažila vzpomenout co se stalo. Když jsem si všimla obvázaného zápěstí vzpomněla jsem si. Obvaz jsem si rychle sundala. Přesně jak jsem čekala. Rána byla pryč, což znamenalo, že jsem imunní. Šťastně jsem vyskočila z postele a podívala se z okna ven. Bylo zataženo, ale můj výhled na les byl i tak hezký. Tedy do doby než jsem něco zahlédla. Podívala jsem se pořádně a když jsem si uvědomila, že to je postava zarazila jsem se. Ta postava se neschovávala, chtěla abych ji viděla. Ještě jsem se podívala a celá jsem ztuhla. Když jsem poznala obličej a hlavně ty rudé oči začala jsem hystericky křičet. Svalila jsem se na zem a jen křičela. Najednou někdo vběhl do pokoje a chytil mě. ,, Co se stalo?“ zeptal se Adrian. ,, Tam. Byl tam. Viděla jsem ho. Byl za oknem,“ řekla jsem a mé slzy tekly proudem. Sledoval mě až zpět do Ameriky. Bylo jasné, že si jde pro mě. Zachariach Collins se blíží.
################################
Jep. I'm here! Měli jste pravdu... Adriana bych nenechala jen tak umřít.. hybridi jsou imunní a tak dál a tak dál.. a ten konec? Heh zase napínavé ukončený. Vážně si myslíte, že to byl Zach, nebo se Kass zbláznila?
Jinak několik dní jsem byla druhá a teď? Třetí... První asi ještě nebudu :D. Ale inak jste skvělá podpora, nechtěla bych jinou. Jste fakt úžasní lidi!
Nechám své kecy kecama a Adios!
Lovuju vás
Vaše
#Bee#