Zlatý klíč aneb Bertova cesta za pokladem

18. kapitola

Ráno oba přátelé vstali a odpoledne strávili opět v kasárnách. Tento program se opakoval bez rozdílu každý den. Kamarády to ale nenudilo, protože najednou žili úplně jiný život, než za celá ta dlouhá léta ve Vísce mezi kravami a kozami. Nejvíce ohromující bylo, když z okna vyhlédli na nádvoří, a spatřili Fronea, jak králi ukazuje nejnovější typy děl a kanónů.

Po týdnu si pro Bertranda s Tomášem přišel Neadle spolu s jiným mužem: byl vysoký a tvářil se vznešeně.

„Tohle je Zendle, velitel 1. oddílu pěších," řekl Neadle tiše.

„Tak tohle jsou ti dva," odtušil velitel. Nedalo se říct, že by se tvářil zrovna příjemně ani spokojeně.

„Oblečte se do zbroje a pojďte se mnou!"

Bertrand i Tomáš už ve zbroji byli, a tak se na sebe jen podiveně podívali a šli ke dveřím. Všichni čtyři vykročili dlouhou hradní chodbou a pak po schodech dolů. Ve zbrojnici si vzali ostrý meč, který schovali do pochvy. Také byl oběma přidělen vypouklý štít ve tvaru elipsy. Byl vertikálně rozdělen na modrou a červenou polovinu. Přestože působil pevně a bezpečně, nebyl ani moc těžký.

Čtveřice procházela o samotě širokými bulváry. Prošli wattinghamskou západní branou a šli asi půl hodiny podél moře. Ocitli se u velkého vojenského přístaviště. U desítek mol kotvily snad stovky lodí. Všechny byly velké a nastupovaly na ně početné šiky vojáků. Někteří měli dlouhé luky, jiní stejně jako Bertrand s Tomášem meče. Velká část také nesla halapartny.

Čtveřice se k žádné z vojenských skupin nepřipojila, místo toho nastoupila na malou loď, která kotvila hned u prvního mola. Přestože opravdu nebyla moc velká, poháněl ji bohatý systém plachet. Všechny byly vyšité napůl v modré a napůl v červené barvě.

Kromě několika námořníků, kteří vesměs především ovládali plachty, stál na můstku kormidelník. Byl tlustý a vypadalo to, že už pod námořní čepicí nemá žádné vlasy. Zato pod nosem měl zrzavý knír a mimo to byl na tvářích i na krku velice špatně oholen. Podal si ruku s Neadlem i Zendlem a veselým hlasem zvolal:

„Tak tohle jsou ti dva, jo? Jak že se to..."

„Bertrand," řekl tiše Bertrand.

„A Tomáš," dodal Tomáš.

„Bertrand a Tomáš, chápu," kývl hlavou kormidelník a odvrávoral zpátky na můstek.

Zendl odešel do své velitelské kajuty a tři přátelé do druhé. Posedali si na kavalce a Neadle se jal vysvětlit, co je v plánu:

„Velká část belmánské armády se dala dohromady a odjíždí válčit do zemí na západě. Poplujeme podél pobřeží a zastavíme se jen v jednom z annahoppských přístavů, kde se spojíme s několika loďmi s tamějšími vojáky. Pak přeplujeme moře do míst, kde má Annahoppus své kolonie. Tam doplníme zásoby a armáda se rozdělí. Jedna část půjde na západ skrz široké země plné bažin, až dojdou do Zhugaru a začnou bojovat s prokletým lidem. My však spolu s menší částí vojska všechny ty země obeplujeme směrem na sever. Pokusíme se vylodit na ostrově Zhugar-Roi, kde vylákáš mocného kouzelníka a vládce. No a my se ho pokusíme zabít. Tím by měly pominout všechny kletby a války."

Bertrand s Tomášem jen tiše přikyvovali a říkali si, čeho se to propána stali součástí.