Zlatý klíč aneb Bertova cesta za pokladem

22. kapitola

Bertrand s Tomášem se rozhodli, že si hned půjdou prohlédnout okolí. Vesnice vypadala opravdu velice přívětivě. Kolem domů se slaměnými střechami rostla dlouhá, sytě zelená tráva v mohutných trsech. Většina obyvatel Kouře buď pracovala na polích, v kovárnách, nebo těžila drahé kameny v jeskyních a dolech.

Když přátelé došli až ke kraji vsi, vydali se po pěšince směrem k listnatému lesu. Cesta vedla mezi loukami a poli s obilím. Toho dne panovalo hezké počasí, a tak bylo vše projasněné sluncem. Bertrand si s sebou vzal svou flétničku a začal si vyhrávat veselé melodie.

Les byl tichý a podle všeho i pořádně starý. Všechny duby a buky stály daleko od sebe, i tak ale skrz mohutné koruny pronikalo jen málo světla. Vítr přátelům jemně foukal kolem uší.

Po několika minutách chůze došli k vysokému skalnatému kopci. Rozhodli se na něj vystoupat. Dalo jim to celkem práci, ta se ale vyplatila. Oslnění kamarádi se několik minut nerušeně kochali horijským krajem. V nekonečné mozaice všech kopců, luk, lesů, potůčků a řek si oba přátelé najednou uvědomili veškerou pozemskou krásu. Sedli si do trávy a Bert si zahrál zasněnou pomalou písničku.

Až do večera se toulali kolem. Procházeli se starými hvozdy i zelenými loukami. Než se vrátili do Kouře, překročili mnoho potoků a na celý Horius už padala tma.

V hostinci bylo toho dne veselo a živo. Zlatá podkova byla plná vesničanů, kteří se dobře bavili u zlatého piva. V koutě hrála čtyřčlenná kapela veselé melodie.

Hostinský přinesl Bertrandovi s Tomášem misky plné husté polévky s cibulí a bramborem. Oba se dali s chutí do jídla. Hned poté se oba připojili k zábavě. I když žádnou z písniček neznali, prozpěvovali si alespoň nápěv. Po několika pivech byli už dokonce oba v tak dobré náladě, že Bertrand vyzval k tanci jednu z horijských dívek. Tomáš se radši opodál bavil s příjemným mladíkem s ježatým knírem.

Kamarádi se dostali do postele až krátce před půlnocí. Oba byli z tak příjemného večera opravdu nadšení. Horijští lidé byli vskutku moc milí a přátelům se zastesklo po podobných večerech ve Vísce. Bertrand byl navíc přesvědčen, že našel dívku svého života. Jmenovala se Biddy a podle Berta to byla ta nejkrásnější dívka, kterou kdy spatřil. V jeho slovech sice bylo mnoho vypitých piv, myslel to však bezesporu upřímně.