Zlatý klíč aneb Bertova cesta za pokladem

19. kapitola

Vítr byl příznivý, a tak lodě pluly přijatelným tempem. Cesta byla vcelku pohodlná. Občas, když Bertrand s Tomášem znuděně zírali do moře, všimli si velkých ryb, které pluly těsně pod hladinou. Něco takového doma ve Vísce v životě neviděli, a tak byli lehce rozrušení, i když si už na neobvyklé záležitosti dalekých krajů začínali zvykat.

Druhý den svítilo jasné slunce a Bertrand si na pobřeží všiml čehosi neobvyklého. Byla to vysoká, bílá věž, která končila mohutným cimbuřím. Na vrcholku vlál prapor. Ten byl rovněž bílý.

„Neadle, co je to za věž?" zeptal se Bertrand překvapeně.

„To je první ze strážních věží, které chrání Annahoppus. Vidíš? Tamhle je hned další. Jsou postavené tak, aby bylo z jedné pohodlně vidět na druhou."

„To jsou mi věci," zakroutil Bertrand hlavou. Tomáš si věž jen tiše prohlížel.

Většina z nich stála na strmých pobřežních svazích. Po chvíli se začala objevovat taktéž první města přímořských lidí. Byla plná vysokých světlých domů a na některých z nich vlály vlaječky.

Na pobřeží vždy stála mola, u kterých kotvily lodě ze světlého dřeva. I ty připadaly přátelům neobyčejně vysoké.

Přátelé bohužel pluli příliš daleko od pobřeží, a tak si nemohli všimnout žádného annahoppského člověka. Bertranda s Tomášem však neobyčejně zajímalo, jak tito lidé vypadají.