Zlatý klíč aneb Bertova cesta za pokladem

41. kapitola

Po několika minutách všichni vstoupili do prostorné jeskyně. Zhugarští lučištníci hned zapálili několik loučí, které byly přidělané ke kamenným stěnám. V jednom koutě žhnulo velké ohniště, kde jeden ze zhugarských začal vařit velký kotel s polévkou. Když byla hotová, rozdělil ji do množství hliněných misek a každému dal jednu. Všichni si pak posedali po kamenech a dali se do řeči.

„Jaký je váš plán?" zeptal se Salogel Neadla, Nella a Gelmonda.

„Chceme v přestrojení proniknout na Zhugar-roi," odpověděl Neadle. „Máme s sebou klíč od tajného zadního vchodu. Vládce Zhugaru chová velkou nenávist k jednomu z nás. Jsme si jistí, že se mu podaří černokněžníka vylákat z hradu ven. Tam ho naši vojáci zahubí."

„Je to dobrý plán," pokýval Salogel hlavou, „až na jednu drobnost. Nebude snadné proniknout na ostrov. Vede tam jediný most a ten je dobře střežený."

„Tušil jsem to," povzdechl si Nello.

„Ale napadá mě jedna možnost," řekl Salogel. „Můžeme počkat u cesty na zhugarské vojáky, kteří půjdou na ostrov. Přepadneme je a pozabíjíme a na Zhugar-roi vstoupíme místo nich."

„To zní jako dobrý nápad," uznal Neadle.

„Ale i tak to bude velice riskantní," poznamenal Salogel. „V této chvíli nám ale nezbývá moc jiných možností."

Všichni se pak v klidu najedli a po obědě si odpočinuli.

„Jak je odtud vlastně Zhugar-roi daleko?" zeptal se nedočkavý Tomáš.

„Kdybychom vyrazili teď, můžeme tam být zítra nad ránem," odpověděl Salogel.

„To by bylo ideální," zapřemýšlel Nello, „bude ještě tma a všichni nepřátelé budou unavení."

„Jediný problém je v tom," řekl Salogel, „že nevíme, kdy se setkáme s nepřátelskými vojáky."

„Mohli bychom se tam dostat i tak, ne? Není snad třeba zabíjet další nevinné," vmísil se do hovoru Bertrand.

„To těžko," zakroutil Salogel hlavou. „Každá vojenská návštěva je na ostrově očekávaná. Také nevypadáte zas tolik jako prokletí vojáci. Sice máte jejich zbroj a už jste i docela špinaví, málokdo ze zhugarských je ale blonďatý nebo dokonce zrzavý."

„To ale ve tmě nebude vidět," řekl Tomáš.

„A proto musíme doufat," odpověděl Salogel, „že se k mostu dostaneme ještě v noci."

„Tak tedy hned vyrazíme!" zvolal Nello.