More Than a Psychopat | cz HS

4 %

"Nech mě být" dala jsem před sebe ruku a dál jsem couvat nemohla, protože jsem narazila zády do zdi. Přišel mi ublížit? 

"Ale princezno, ty mi nebudeš říkat co mám a nemám dělat" přiblížil se ke mě a chytl mě za ramena. "To můžu jen já. Když ti řeknu at zamnou přijdeš tak to uděláš, když ti napíšu at mi zvedneš ten posranej telefon tak ho zvedneš" sykl nepříjemně a obličej měl hrozně blízko toho mého. "Je ti to jasné?" škubl mou rukou.

"Ano" šeptla jsem a dívala se na podlahu pode mnou. Byl hrubý, nelíbilo se mi to. Bála jsem se ho. Možná kdybych byla více statečná, tak bych mu dokonce zvládla říci i ne.

"Dívej se mi do očí!" řekl víc nahlas než normálně. Lekla jsem se a pomalu jsem zvedla můj pohled do jeho očí. Musím uznat.. oči měl opravdu nádherné. Jako dva smaragdy. "Takže.. ještě jednou. Je ti to jasné?" řekl už klidně.

"Jo.." vystrašeně jsem zase šeptla. Nevěděla jsem co od něj čekat, vůbec jsem ho neznala. A naopak on o mě věděl určitě všechno. Já vím jen jeho jméno. 

"Fajn" kývl hlavou a odtáhl se. "Napíšu ti, už musím jít" podíval se na své hodinky na ruce, které vypadali až moc draze. "Měj se hezky princezno" políbil mě na temeno hlavy a odešel z mého pokoje pryč. Nechal mě tam stát jak přikovanou sochu. Nemohla jsem se hnout z toho, co se ted právě stalo. Byl u mě doma. 

"Bože" šeptla jsem a dala si ruku před pusu. Stekla mi jedna neposlušná slza. Kdo je sakra tenhle člověk zač?

"Zlato! večeře!" zavolala na mě mamka ze zdola. Zvedla jsem se a přešla dolů do kuchyně. Sedla jsem si naproti ní ke stolu a začala jíst. "Harry se zdá opravdu jako milý chlapec. Toho ti schvaluji" mrkla na mě. "Proč si mi neřekla že máš tak skvělého chlapce?" pousmála se a jemně do mě drkla. 

Skvěle... "Uh, nebyl čas.." rychle jsem si něco vymyslela a kývla jsem hlavou. Co by se stalo kdybych to řekla své mamce? Ublížil by jí? Věřila by mi vůbec?