18 %

3.3K 121 15

od uratheena

od uratheena

"Oh.. Nikdo. Neznám ho" odvrátila jsem od hnědovlasého kluka oči a koukla se zpátky na Rose.

"Asi se mu líbíš" zasmála se a mrkla na mě. "Měla by si za ním jít a dát mu svoje číslo. Radím ti dobře. Budeš toho potom litovat, že si tam nešla. Takovej sexouš" mrkla na mě podruhé a já se na ní jen nervozně pousmála. Kéžby jen věděla o koho se jedná..

"Mě se moc nelíbí. Není můj typ" zakecala jsem to a upila si své kávy, kterou mi před chvilkou donesl jeden z číšníků.

"Jak myslíš. Já bych do něj hned šla. Musí být skvělý přítel. Ty svaly. Wow" zasnila se a podepřela si hlavu rukou. Uchechtla jsem se a radši hned změnila téma na něco jiného. Povídali jsme si takhle asi hodinu, když najednou už jsem musela jít domů, protože bylo plno hodin a nechci aby se o mě mamka bála.. I když by si asi myslela že jsem s Harrym.

"Tak se měj moc hezky, Rose. Zase se brzy uvidíme" pousmála jsem se na ní a na rozloučenou se objali.

"Pá. Napíšu ti" zamávala mi před obličejem jejím telefonem a každá jsme se rozešli jiným směrem domů.

Jenže hned za rohem ulice mě čekalo nemilé překvapení, které mělo smaragdově zelené oči, hnědé kudrnaté vlasy. "Co tu děláš, Harry?" nepříjemně jsem se zeptala a zamračila se. Proč zrovna on se tady musel ukázat. Ušklíbl se na mě a hleděl na mě.

"Nemáš mi náhodou něco vynahradit?" pomalu se ke mě rozešel a já začala tedy couvat. Nechci aby se jen prstem dotkl.

"Jako co? To že si mě vyhodil z auta?" zamračila jsem se ještě víc. "Nic ti vynahrazovat nebudu! Vše řeknu své mamce a ta zavolá policii!" zakřičela jsem na něj. To už se mračil i on a přitiskl mě tvrdě na zed za mnou. Naše obličeje byli pár milimetrů od sebe.

"To bych ti neradil, maličká. Víš čeho jsem schopný" sykl nepříjemně a silně mi stiskl ruku. Hrozně to bolelo a tak jsem usykla bolestí. "Nebudeš si na mě dovolovat, jasný?! Někdo by tě měl naučit slušnému chování. Si drzá. A to se mi nelíbí. Ještě jednou na mě zvýšíš hlas a přísahám že mi ujede ruka!" zařval mi do obličeje a mě začali stékat horké slzy po tváři. "Ted se omluv" řekl už klidněji. Já se ale nezmohla ani na slovo. "Nebudu se opakovat Liliano. Omluv se nebo to nedopadne dobře!"

"O-Omlouvám se" potiše jsem zašeptala se sklopenou hlavou dolů.

"Víš že tě mám moc rád, maličká. Udělal bych pro tebe cokoliv. Tak si toho začni vážit"

Ojojoooj. Jop. Nová kapitola po sto letech :D Doufám že se vám líbí a můžete mi třeba do zpráv napsat vaše nápady do příběhu, které bych mohla použít :) <3