More Than a Psychopat | cz HS

28 %

Vzbudila jsem se na rámus otevírajících se dveří. Ano. Usnula jsem na téhle tvrdé zemi, v místnosti kde je hrozná zima a nejsou tu žádná okna. Najednou se v místnosti ale objevilo více světla, když se dveře otevřeli dokořán a do místnosti vstoupil kdo jiný než Harry. Bála jsem se ho. Kdo by se ho nebál, když mění nálady více jako ženská.. Jednou je moc milý a pozorný, no ze sekundy na sekundu je naštvaný a velmi nebezpečný. Už jsem si tuhle otázku pokládala několikrát.. Ale je možné aby byl bipolární? Psychicky nemocný?

Skrčila jsem se do rohu místnosti a nohy si přitáhla blíže k tělu. Jen mě mlčky sledoval a stál u dveří, aniž by cokoliv řekl. Na sucho jsem polkla a nevěděla co dělat. Mám něco říct? Nebo jen čekat? Několik otázek se mi právě ted honilo hlavou. Má mě v plánu pustit?  Najednou pokýval hlavou, at jdu k němu. I když jsem opravdu nechtěla, zvedla jsem se ze země a přešla blíže k němu. Vypadal už klidněji než včera, no pořád mi něco říkalo, že je naštvaný a že mám radši zůstat ticho, abych něco neřekla špatně. Nevím co mám od Harryho očekávat. Od včerejška si nejsem jistá ničím. Jsem zmatená.

Chytl mě za moje zápěstí, jako to udělal včera, akorát jemněji a začal mě tahat zpátky nahoru po schodech až do jeho kuchyně, kde bylo přichystané jídlo. Usadil mě ke stolu a on si sedl vedle mě. No jen mě pořád sledoval. Jelikož jsem měla od včerejška velký hlad, neváhala jsem a pustila se do jídla. "Omlouvám se" zašeptal potichu, což mě přimělo přestat jíst a otočit na něj svůj pohled. Měl sklopenou hlavu a díval se na svoje ruce v klíně. Myslela jsem, že se mi po tom všem jen stydí kouknout do očí, no když v tom jsem uslyšela jak potichu vzlyká a uviděla jak mu jedna slza kápla na jeho ruce. Opravdu brečel? Opravdu toho tak moc litoval?  "Nikdy jsem ti nechtěl tak ublížit" dodal a pokroutil hlavou. "Já.. Porušil jsem svůj slib" popotáhl a konečně ke mě zvedl svůj pohled. Jeho oči byli celé rudé od pláče a jeho tváře měli jemně červenou barvu. Nedokázala jsem mu odpustit i přesto, že se omluvil. Ne ted. Ublížil mi už několikrát.. No nikdy jsem nečekala, že by mě zamkl v nějaké temné místnosti. "Všechno, co jsem ti kdy udělal bylo špatné. Nikdy si to nepřestanu vyčítat. Nechci aby ses mě bála.." povzdechl si a promnul si svoje oči. "Je mi jasné, že po tomhle ke mě nebudeš nic cítit" pohlédl mi do očí a opatrně mi vzal mojí ruku do té jeho. Nic jsem neříkala, jen jsem ho poslouchala a nepřestávala sledovat. "Jsi moje princezna. A princ by přeci nikdy neublížil svojí princezně" znovu mu začali stékat slzy po jeho tvářích. Povzdechla jsem si. Je možné, že by mě opravdu až tak moc miloval?  "Je mi to tak líto, maličká" setřel si slzy ze svých tvářích, i když mu pořád stékali. 

"Ty víš že ti nedokážu odpustit, Harry" konečně jsem mu něco na to odpověděla, nad čímž jen chápavě pokýval hlavou. Povzdechla jsem si.. Toho co ted řeknu, budu možná litovat, no kolikrát se mi to už stalo. Opravdu to mám říct?  "Ale každý si zaslouží další šanci" své rty jsem stáhla do úzké linie. Zmateně se na mě podíval, no v jeho očích šlo vidět, že je štastný. "Nechci aby si mě sledoval, Harry. Lezl mi do telefonu a bil každého, kdo se na mě jen koukne" vysvětlila jsem mu, na což jen znovu chápavě přikývl. "P-Pojdme to zkusit od začátku, hm?" nervozně jsem ze sebe dostala. Pousmál se a vztyčil ke mě jeho ruku. Zmateně jsem mu jí podala také a on s ní potřásl.

"Harry Edward Styles" zářivě se na mě usmíval, jakoby se nic před chvílí nestalo. 

"Lily. Lily Collins"

Budu toho litovat?

---

Ahoj! Zdravím Vás u nové kapitoly <3 Jsem ted zmatená, jestli náhodou jsem někde nepsala jiný příjmení u Lily, no snad ne :D Snad se kapitola líbila a budu moc ráda za každý votes a komentář <3