More Than a Psychopat | cz HS

32 %

Hned po snídani jsme někam s Harrym vyrazili. Je to už několik minut od toho, co jsme s jeho autem zastavili na menším parkovišti u prostřed ničeho a už se několik minut procházíme po cestě, kde kolem není nic jiného než stromy a louka. Celkem se začínám bát kam mě to vede. Mezi námi je naprosté ticho a proto lze slyšet jen šumění stromů a ptáci, kteří poletují někde kolem nás. Už mě ta cesta nebavila a tak jsem znuděně kopala do malých kamínků na cestě, po které jsme šli kdo ví kam. "Už tam skoro jsme" pousmál se na mě Harry, když se zastavil a koukl se na mě, jak jdu pomalu za ním. "Chceš vzít na záda?" pokývl lehce hlavou ke svým zádům a já se na něj zmateně podívala. Pobaveně si povzdechl a přešel blíže ke mě, otočil se ke mě zády a přiklekl si. Opravdu chce, abych mu skočila na záda?  

Nejistě jsem mu vlezla na záda, přičemž se zvedl a chytl mě za nohy, aby mě udržel a já tak nespadla. Potichu jsem se povzdechla a svojí hlavu položila na jeho rameno, což ho musela lehce překvapit, protože ke mě pootočil hlavu, no hned na to se koukl zpátky dopředu a my pokračovali v cestě. "Harry?" vyslovila jsem jeho jméno, na což odpověděl jen tichým 'hm', čímž mi dal znamení, že můžu pokračovat dále mluvit. "Kde máš rodiče?" zeptala jsem se z ničeho nic na jeho rodiče, o kterých mi ještě nikdy nic neříkal a popravdě mě to celkem zajímalo. Na chvíli jen mlčel a neodpovídal mi, no pak se zhluboka nadechl a začal mi odpovídat.

"Umřeli" řekl jakoby nic a já věděla, že se o tom dále určitě nebude chtít bavit. "Nemám už nikoho" smutně se lehce pousmál a hned na to si mě vyzdvihl výše, protože jsem mu začala na zádech sklouzávat dolů. "Kromě tebe" řekl potišeji a na mé tváři se objevil malý úsměv. V tu chvíli mi ho bylo líto. Musí to být pro něj těžké a tak jsem se dále radši nevyptávala. "Proto si na tebe možná dávám takový pozor" zamyslel se a já ho znovu s nastraženými uši začala pozorně poslouchat. "Slib mi něco, Lily" moje jméno vyslovil tak zvláštně, až se mi všude na těle objevila husí kůže a lehce jsem sebou ošila. 

"Co?" zeptala jsem se a vyčkávala na jeho odpověd. Pozvedla jsem tázavě obočí a více jsem se k němu přitiskla, abych nespadla. Svoje ruce jsem měla kolem jeho krku a pozorovala jsem každičký detail jeho obličeje.

"Slib mi, že mě neopustíš jako oni" najednou se zastavil a postavil mě dolů na zem, přičemž se na mě otočil a zhluboka se mi díval do mých očí. Lehce jsem se zamračila a nervozně si skousla ret. 

"Harry.." vyslovila jsem opatrně jeho jméno. "Já.. nevím jestli ti tohle mohu slíbit" řekla jsem zamyšleně a zmateně zároven. "Stejně nemám na vybranou" jemně jsme se uchechtla a on se zamračil.

"To neříkej" zakýval záporně hlavou a stáhl rty do úzké linie. "Vždycky budeš mít na vybranou" dal mi za ucho jeden neposedný vlas, který mi spadl do obličeje a hned na to, si položil jeho ruku na mou tvář, přičemž jí jeho palcem jemně hladil. Bylo vtipné že to řekl, protože mi několikrát na výběr nedal.. Slíbili jsme si, že se změní. Možná to udělal?  Znervozněla jsem z jeho doteku a tak jsem od něj o krok odstoupila a porozhlédla se kolem sebe. 

"Už jsme tady?" zeptala jsem se a na to jen přikývl. Byli jsme na menším kopci, kde byl nádherný výhled na celé město. Pootevřela jsem pusu z toho, jak nádherné to bylo a hned na to se začala od ucha k uchu usmívat.

"Moje oblíbené místo. Nikoho jsem sem nikdy nevzal.. Tedy do ted" usmál se na mě a já jen přikývla. Neměla jsem slov z toho výhledu. "Chci, aby si mi dala šanci, Lily" po chvilce ticha řekl a já se na něj zmateně podívala. Šanci?

"Vždyt jsem ti jí už dala, Harry. Co tím myslíš?" zeptala jsem se zmateně a čekala na jeho odpověd. Šanci jsem mu dala přeci u něho doma, když jsme si dali ten slib. Nechápu to, co říká.

"Bud moje přítelkyně, Lily"

---

Ahojky! Tak znovu po delší době nová kapitola <3 Doufám, že se vám líbí a že jste s ní spokojení :) Budu moc ráda za každý votes a komentář <3 :)