More Than a Psychopat | cz HS

45 %

Jeli jsme už tak nejméně hodinu. Byla jsem zkroucená v klubíčku v rohu dodávky. Jsem zmatená, nevím co se za posledních pár hodin událo. Obličej mám napuchlý od neustálého pláče, mé tělo se třese strachem. Po celou tu dobu co tu jen sedím, tak přemýšlím. Přemýšlím o Louisovi a jeho slovech, jak to všechno myslel? A o Harrym, kde je ted? Může za tohle on?

Z mých myšlenek mě vytrhlo prudké zastavení dodávky. Můj strach se tak ještě zdvojnásobil. Dveře od dodávky otevřel ten samý chlap, kterého jsem viděla ještě před tím, než mi na ruce uvázal provazy. Chytl mě za paži a surově mě vytáhl ven. Trvalo delší dobu než jsem se dokázala rozkoukat. Byli jsme zřejmě v nějaké opuštěné budově.

"Dejte jí támhle. Však si to pamatujete od minule" ušklíbl se zlomyslně chlap co mě držel a dal mě dalším dvěma mužům, kteří mě odvlekli do nějaké místnosti. Uprostřed byla židle, na kterou mě posadili a přivázali. Rozbrečela jsem se ještě víc, pokud to vůbec ještě bylo možné. Snažila jsem se dostat z provazů, které byli na mých rukou a nohou, ale bylo to zbytečné, protože mi po tom všem došli síly.

Chvíli bylo ticho. Muži stáli kousek ode mě u zdi a já jen beznadějně čekala co se bude dít dál. Kde jsou všichni..?

Najednou se kovové dveře do téhle místnosti otevřeli a stál tam.

Harry.

Stál tam Harry. Na tváři se mi objevil úsměv. 

Přišel si pro mě.

"Harry.." pověděla jsem potichu jeho jméno. Měla jsem pocit jako kdyby mi ze srdce spadl obrovský kámen. 

Úsměv mi z tváře rychle zmizel, když si vzal Harry jinou židli a sedl si přede mě. 

"C-co t-" chtěla jsem se na něco zeptat, ale Harry mi rychle skočil do řeči.

"Lily" usmál se, jako kdyby se nic nestalo. Jako kdybych tady právě nebyla svázaná a unesená. "Víš proč si tady?" zeptal se. Jen jsem na něj koukala a nebyla schopná odpovědět. "Mmm. Asi bych ti to mohl vysvětlit, že?" naklonil hlavu tázavě na stranu. A stále měl ten svůj úsměv. "Moc jsem se těšil až tenhle den přijde, víš proč? Protože tímhle dnem budeš už jenom moje. A napořád. Není to nádherný?" dal mi pramínek vlasů za ucho a stále jsme si jeden druhému koukali do očí. On koukal do těch mých červených očí od slz a já koukala do těch jeho zeleně smaragdových. 

"Co to povídáš, Harry?" zeptala jsem se zmateně a dalších pár neposedných slz mi začalo stékat po mých červených tvářích. Na to je hnedka utřel svojí dlaní a mé tváře si vzal do rukou.

"Neplakej. Proč pokaždé musíte brečet, je to unavující, máte se radovat" naštvaně si stoupl a začal pomalými kroky chodit kolem. "Víš, ty si výjimečná, Lily. Já si vybírám jen výjimečné dívky. A ty si dokonalá, možná dokonalejší než všechny před tebou, to by měla být pro tebe čest. Budeš navždy se mnou. A ještě jako má oblíbenkyně. Ah, Lily. Moje dokonalá, Lily" strachem jsem se znovu začala třást. Co to povídá? Mám pocit jako kdyby Harrymu přeplo. Jako kdyby to byl úplně jiný člověk. Ne ten Harry kterého znám.

"O čem to mluvíš?" třásl se mi hlas strachem, když jsem se ho zeptala.

"Kluci ti řekli o jedné dívce, kterou jsem dříve moc miloval. A taky ti řekli že jsem jí zabil. A ano, samozřejmě že jsem to udělal, jinak by se mnou nebyla napořád. Odešla by jako každá. A to jsem nemohl dovolit. Nemohl" začalo mi rychle bušit srdce. Z Harryho jsem najednou měla obrovský strach. Celou dobu mi lhal. "A nebyla to jen jedna dívka. Je jich mnoho. A všechny byli tak stejně naivní jako jsi ty, Lily" zamračeně se na mě podíval. "Ale chci aby si věděla že tě moc miluji, princezno, jinak bych tohle pro tebe nedělal" najednou se zase usmál a zase si přede mě sedl. 

"Harry, ty mě chceš zabít?" koukla jsem se mu do očí a čekala že řekne, že to byl jen pouhý vtip. 

"Samozřejmě"

"H-Harry" vystrašeně jsem ho oslovila a začala hystericky brečet.

"Oh neboj se. Slibuju že nebudeš o ničem ani vědět. Přeci nechci aby moje láska trpěla, no ne?" uchechtl se.

"Nemusíš to dělat. Já tě nikdy neopustím, slibuju. Slibuju!" říkala jsem rychle a vyděšeně, doufajíc že tohohle všeho nechá. "M-Miluju tě, Harry, prosím" mezi vzlyky jsem ho i začala prosit.

"Opravdu? To je od tebe hezké, Lily. Vážím si toho. A přesně proto tohle dělám. Z lásky k tobě. A ty z lásky ke mně tohle přijmeš. Copak nechceš aby si byla po mém boku až do mé smrti?" položil si hlavu do svých dlaní a jen mě tak pozoroval. 

"Si nemocný" řekla jsem znechuceně a odtrhla pohled od jeho očí. 

"Ano. Možná" pokrčil rameny. "Ale furt to nemění nic na tom, jak moc tě miluji, neboj, na konec budeš i vděčná" 

Na to jsem už nic neřekla. 

Zavřela jsem oči a začala potichu vzlykat.

 ---

POV Harry

Lily.

Lily jsem miloval od prvního okamžiku co jsem jí spatřil. A věděl jsem že bude moje. Jenom moje a to navždy. Protože ona byla výjimečná, jako všechny dívky co jsem si vybral, byla dokonalá.

A dostal jsem jí.

Protože já vždy dostanu to co chci.

Hodně lidí by řeklo že to co dělám není správné. Ale já pro ní dělám velkou laskavost.

Přeci jen. Kdo by chtěl žít v tomhle hnusném, ubohém světě? Lidé jsou odpad, kterého by se země měla co nejdříve zbavit. Ah.. A já vždy najdu lidi, kteří jsou něčím zvláštní. Něčím vynikají. Nejsou sebestřední, nepohrdají ostatními, jsou dokonce tak laskavý, že by za někoho dali život.

A já narazil na tebe, Lily. Oh moje sladká, naivní, Lily. 

Ty si byla od první chvíle co jsem tě uviděl ta pravá. 

Další moje obět.

Dokonce jsem pár dnů před tímhle přemýšlel, že to neudělám. Protože tě tak moc miluji.

Ale právě proto, Lily, že tě tak moc miluji, právě ležíš v mojí ledničce rozsekaná na kusy. 

A ted už nikam neutečeš, že ne, princezno?