More Than a Psychopat | cz HS

31 %

"Lily!" zakřičela na mě ze zdola mamka a tak jsem se vyhrabala z mé vyhřáté postele. Chtěla bych dnes prospat celý den, ale zřejmě by se to mé mamce nelíbilo a tak budu muset něco dělat. Povzdechla jsem si a udělala si rozcuchaný drdol, aby mi mé dlouhé vlasy nelezli do obličeje. Začala jsem pomalu scházet schody dolů do kuchyně, odkud mě zřejmě volala mamka. "Budu muset odjet na služební cestu, táta nevím jestli přijde" pousmála se na mě a položila nějaké peníze na kuchynskou linku, které byli pravděpodobně pro mě. "Měla bych se vrátit do pěti dnů, žádné blbosti" poplácala mě lehce na temeni hlavy a já jen s úsměvem přikývla. Najednou se domem rozezněl zvonek. Kdo by na nás zvonil takhle brzy ráno?  "Oh! Už je tady. Přesně na čas" řekla natěšeně mamka a běžela ke dveřím, aby je mohla jít otevřít. Zmateně jsem šla pomalu za ní, abych věděla koho tak štastně očekávala. "Harry, tak ráda tě zase vidím, pojd dál" zaslechla jsem jí dříve, než jsem tam stačila dojít. Zamračila jsem si a hlasitě si povzdechla. Dělá si srandu?  "Lily, Harry tě tu bude hlídat zatím co budu pryč. Nemohla bych tě tu přeci nechat bez dozoru" přišla za mnou a za ní stál Harry, který se usmíval od ucha k uchu. Samozřejmě, že je Harry štastný..

"Dohlédnu vám na ní, to se nebojte" usmál se na mojí mamku a ta se jen krátce zasmála. Hned na to se se mnou ještě rozloučila a pak odešla. Což znamenalo, že jsem ted byla v mém domě sama s Harrym. "Snídala jsi?" zeptal se mě a přešel blíže ke mě, takže jsem pár kroků od něj odstoupila. Zakývala jsem hlavou že ne a tak se hnedka rozešel do kuchyně, na což jsem hnedka šla pomalým krokem za ním. Pořád si pamatuji ty slova, co mi řekl.

FLASHBACK

"Tak už si to přiznej Liliano. Něco ke mě cítíš a nenávist to určitě není"  zašeptal mi do ucha, na což mi hnedka naskočila husí kůže. Na sucho jsem polkla a lehce se od něj oddálila, ale Harry mě chytl silně za loket, abych se od něj už více odvrátit nemohla. "Už se mi poddej, Lily. Nemůžeš to skrývat navěky" ušklíbl se nad jeho slovy a koukal se mi zhluboka do očí.

"J-Já.. Já k tobě ale nic necítím" odpověděla jsem mu nervozně a začala si skousávat dolní ret.

"Opravdu?" naklonil s úsměvem hlavu na stranu a já pomalu a nejistě přikývla. "Tak proč ti vždy naskočí husí kůže, když se tě jen pouhým prstem dotknu? Proč znervozníš, když se naše rty skoro dotýkají? Proč kdykoliv zčervenáš, když ti něco povím? Lžeš sama sobě"

Všímal si toho? Všímá si všeho co dělám? Jak na něj reaguji? Očima jsem radši uhnula od těch jeho a sklopila hlavu dolů.  

"Neboj se přiznat svoje city, Lily"

END OF FLASHBACK

Zakroutila jsem rychle hlavou, abych své myšlenky dostala pryč z hlavy a sedla si ke stolu, čekajíc na Harryho, až dodělá snídani. Jak to tu s ním tak dlouho vydržím? Jak to tu zvládnu, když bude každý den kolem mě?

"O čem přemýšlíš?" objevil se najednou přede mnou Harry, který mě probudil z mého hlubokého přemýšlení. Nevěděla jsem, co mu na to mám odpovědět a proto jsem jen mykla rameny a koukla se na své ruce, které jsem měla položené na stole. "Půjdeme po snídani ven, chci aby sis na sebe vzala něco pěkného" pousmál se na mě a já znovu jen pomalu přikývla. Najednou se ke mě nečekaně naklonil a dal mi jemnou pusu na čelo a hned na to mě lehce pohladil po hlavě. "Jinak.. Máš roztomilé pyžamo" mrkl na mě a na to se hnedka vrátil do kuchyně dodělat snídani.

V tom jsem si uvědomila, že mám na sobě Hello Kitty pyžamo, které mi kdysi dala babička.. Povzdechla jsem si a studem si schovala hlavu do dlaní.

At už je zpátky máma.

---

Ahoj! Po delší době tu mám další kapitolu <3 Omlouvám se že delší dobu nevyšla :) Pokusím se psát častěji, ale nic neslibuji. Mám spoustu úkolů <3 Doufám, že se Vám kapitola líbila a budu moc ráda za každý votes a komentář <3