More Than a Psychopat | cz HS

27 %

Už uběhlo několik hodin od té doby, co jsem tu zavřená v temné místnosti, kde svítí jen jedna žárovka, která skoro nestačí osvítit ani celou tuto místnost. Bylo tu chladno a tak jsem se snažila co nejvíce zahřát tím, že jsem si nohy přitáhla k tělu, což mi ale stejně moc nepomáhalo. Nemohu uvěřit že mě tu Harry opravdu zavřel.. Jak dlouho mě tu chce nechat? Vrátí se pro mě vůbec? 

Přemýšlela jsem už tak dlouho, až jsem se dostala k tomu, co říkal Harry. Nikoho takové si nepamatuji, že bych někdy viděla. Třeba to ale mohl být jen malý moment, který ale pro něj znamenal vše, protože.. bože.. začínám si myslet že je to opravdu psychopat. Co když je, ale on si myslí že je v naprostém pořádku? Jako je to ve filmech. Muž který by udělal cokoliv aby mohl být se svou dívkou navždy a tak.. najednou zabije jí a sebe. 

Rychle jsem zatřásla hlavou, abych takové hrozné myšlenky dostala rychle pryč z hlavy. Nad čím už to proboha přemýšlím? Opravdu bych se měla přestat dívat na kriminálky. Jde vidět, že to není nic pro mě.

No ale pořád jsem musela přemýšlet nad Harrym, který mi pořád běhal v hlavě. "Harry.." zašeptala jsem potichu jeho jména a zamyslela se.

A v tu chvíli mi to došlo.

- FLASHBACK -

Právě jsme si s mamkou udělali holčičí den, kdy jsme spolu šli nakupovat a také jsme spolu šli na velmi dobrý oběd. Udělala si kvůli mě konečně čas v práci, což pro mě moc znamenalo. Už dlouho jsme takhle spolu hezky nezažili den. 

"Co takhle kdyby jsme si dali zmrzlinu?" ozvala se vesele máma, když jsme se procházeli ve velkém parku. Usmála jsem se na ní a rychle přikývla. "Běž si tamhle sednout na lavičku, přinesu ti jí" ukázala na lavičku kousek od zmrzlinářského stánku. Dala mi do ruky všechny tašky s oblečením, co jsme si společně koupili a já si šla sednout. Tašky jsem položila vedle mě a štastně se rozhlížela kolem sebe. Dnes bylo velmi hezké počasí a lepší den s mamkou jsem si snad nemohla přát. 

"Přihraj!" ozvalo se hlasitě za mnou. Zvědavě jsem se otočila a uviděla 5 chlapců hrát basketbal, přičemž na sebe pořád něco pokřikovali. Se zájmem jsem je sledovala a sledovala míč, který si přihrávali a snažili se hodit míč do basketbalového koše. Když v tom si mě jeden z nich všiml. Měl hnědé dlouhé vlasy nad ramena, které se u konečků kroutili do malých prstýnku. Celou si mě od shora dolů prohlédl a zářivě se na mě usmál, přičemž jsem mu úsměv mile oplatila. "Tak Harry, na tohle nemáme čas!" uchechtl se jeden z nich, přičemž se on, tedy.. Harry, jak jsem zjistila zasmál a pokračoval s nimi hrát. 

Několikrát se na mě ještě za celou dobu co hráli podíval, ale já tomu nedávala moc pozornost, protože mi mamka konečně donesla mojí oblíbenou vanilkovou zmrzlinu. "Mmm, konečně" usmála jsem se a ochutnala zmrzlinu v mých rukou. A byla jak jinak než výborná.

"At ti nezamrzne mozek" zasmála se mamka a já hned s ní. "Tamhle ten klučina na tebe pořád kouká, asi se mu líbíš" drcla do mě loktem mamka a já se koukla na místo, kam koukala. Byl to ten hnědovlasý kluk, který už odcházel pryč z basketbalového hřiště. Zasmála jsem se a mávla nad tím rukou.

"Blbost"

- END OF FLASHBACK -

Jsi hloupá Liliano. Opravdu jsi.

---

Ahoj! Nová kapitola <3 Snad se líbí a jste s ní spokojení. Je trošku o ničem, ale snad příští bude více zajímavější :D Budu moc ráda za každý votes a komentář <3