More Than a Psychopat | cz HS

21 %

Pří téhle kapitole papám sušenky, takže snad to bude kvalitní kapitola :D

---

Sedím na barové židli a upíjím svůj pomerančový džus. Jsme v nějakém baru, kde má Harryho známého a ten tu zrovna pořádá nějakou párty. A ano. Sedím tu sama, protože Harry mi zmizel z dohledu už před nějakou dobou. Ano, taky jsem si myslela, že tu bude pořád se mnou, ale není to tak. Nevím co je lepší.. Jestli aby tu byl, nebo aby ne. Každopádně by to nezměnilo ten fakt, že chci opravdu moc jít domů. 

"Copak tu taková kočička jako ty, dělá sama?" přisedl si ke mě nějaký muž, který už od pohledu rozhodně nebyl střízliví. Protočila jsem očima a povzdechla si. Neodpověděla jsem mu a koukala se před sebe, jak barman míchá nějaké nápoje. "Ale no tak, kočičko" sáhl mi na mé odhalené stehno a já jeho ruku dala rychle pryč. Věděla jsem, že je blbí nápad si brát šaty na takové místo, jako je tohle. Každopádně jsem doufala, že to bude stejný večírek, jako byl tehdy u někoho doma. A ne v nějakém špinavém baru. "Ale, ale. Kočička vystrkuje drápky" mrkl na mě oplzle "to já rád" ruku mi tam dal znovu, ale to už se tu objevil naštvaný Harry a dal mu silné pěstí do obličeje. Vyděšeně jsem si dala ruku před sebe a koukala na to, jak toho chlapa Harry mlátí a bylo mu úplně jedno, že se na něj ted každý kouká.

Muž už skoro omdléval, protože Harry pořád nepřestával a dával mu opravdu velké rány, i když na něj všichni křičeli at toho sakra nechá. Nenechal toho. Obličej měl celý od krve a několik modřin se mu začalo rýsovat na obličeji. Mel i rozřízlí ret.

Tak jo.. Tohle musím zastavit

"Harry!" vykřikla jsem a zvedla se ze své židle. "Harry přestan!" znovu, ale nic. "Proboha, Harry, vždyt ho zabiješ!" už jsem byla tak vyděšená, že mi začali stékat horké slzy po mé tváři. 

"Nemá sahat na něco, co je moje" řekl mezi zatatými zuby. Nevěděla jsem co dělat, Harry ho může každou chvílí zabít.. Byl úplně mimo. Proto jsem do něj začala tlačit, aby ho nechal, když v tom mi na tváři přistála obrovská rána. Dal mi.. pěstí?

V tu chvíli jako by se Harry probudil a uvědomil si, co udělal. Rychle se na mě podíval a přestal toho chlapa bít. Držela jsem si svou tvář, která tak moc bolela a z mých očí se začali rychle valit horké slzy. "Pane bože, princezno, moc se ti omlouvám" začal se mi rychle omlouvat a vypadal velmi vyděšeně. Opatrně se mě dotkl a já rychle ucukla. Bála jsem se, že by mi zase ublížil. Byl před chvílí ještě úplně mimo. "P-Pojedeme domů" řekl mi do očí, přičemž se i trošku zakoktal. "A ty už se k ní ani nepřiblížíš" sykl mu do obličeje a mě chytl za ruku a začal tahat rychle ven z baru.

Nastoupili jsme do jeho auta a ustaraně se na mě podíval. "Promin mi, nechtěl jsem tě uhodit. Ujela mi ruka, já.. nemohl jsem se ovládat" nevím jestli jsem viděla správně, protože jsem oči měla rozmazané kvůli pláči, ale jeho oči měl plné slz, které pak začali pomalu stékat dolů po jeho tváři. "Víš, že bych ti nikdy neublížil" pohladil mě po mé zraněné tváři a sykla jsem potichu bolestí, protože i takový jemný dotek, mě zabolel. "Pojedeme ke mě domů" nastartoval auto a rychle se rozjel pryč.

---

Právě jsem seděla v Harryho koupelně, která byla velmi luxusně zařízená. Jako všechno v jeho domě. Harry šel někam pro něco studeného a lékárničku. Proto tu na něj ted čekám a utírám si z  tváře slzy. Dveře od koupelny se znovu otevřeli a Harry vtrhl dovnitř. Sedl si naproti mě a vedle mě si položil lékárničku. Otevřel jí a vyndal nějakou dezinfekci, kterou si dal na tamponek a pomalu mi to přiložil na tvář, kde jsem měla malou ránu od pěsti. Sykla jsem bolestí, protože to trošku zaštípalo. Vystrašeně se mi Harry koukl do očí a až ted jsem si uvědomila, že byl tak blízko. Na sucho jsem polkla a dívala se mu do jeho smaragdů. Měl překrásné oči. Uh.. Co to říkám..

"Mrzí mě to" sklopil hlavu a na chvílí zavřel oči. "Opravdu. Nikdy bych ti takhle neublížil, maličká" zpátky se mi koukl do očí, ve kterých jsem tentokrát viděla tolik bolesti. Opravdu si to takhle moc vyčítal? 

"S-Stávají se i horší věci" nervozně jsem řekla, na což se na mě zmateně koukl. Ano.. Nenadávala jsem na něj. Ani nevím proč. Jsem z dneška tak moc zmatená, tolik se toho stalo.

"To neříkej" zamračil se a začal mi opatrně nalepovat náplast na mé zraněné místo, jako kdybych byla porcelánová panenka a měla bych se za chvílí rozpadnout. 

"Nikdy. Nikdy nedovolím někomu aby ti zase ublížil" 

I sám sobě?

---

Tak jsem tu dnes s novou kapitolou <3 Jsem na sebe pyšná, že jsem ted vydala .. ee.. myslím že 3 kapitoly za sebou? :D Doufám že se vám kapitola líbila a budu ráda za každý votes a komentík <3