More Than a Psychopat | cz HS

38 %

Louis mi ukazoval jejich obrovskou vilu a skoro každou místnost mi popisoval, až jsme skončili ve velké knihovně. Povzdechla jsem si a sedla si na velký hnědý kožený gauč. Louis si sedl hned naproti mě do křesla a potichu mě pozoroval. Bylo mi to celkem nepříjemné a tak jsem si odkašlala.

"Promin.. Já jen, jsi opravdu hezká" pousmál se a já lehce zčervenala. "Už dlouho nám o tobě Harry povídal a my byli jen nedočkaví, kdy tě konečně poznáme. Asi sis všimla, že Harry nemá v oblibě normální představení a pozvat holku na rande" znovu se uchechtl a já ho jen tiše poslouchala. "Liam.. To je jiný případ. Nezná tě a názor si dělá sám. Ale neboj, za pár dnů spolu budete vycházet" když zmínil Liama, hned se mi vybavila věta kterou říkal.

"O kom Liam mluvil?" nervozně jsem se zeptala a zvedla na něj svůj zvědaví pohled. Povzdechl si a nejistě se na mě pousmál.

"Harryho bývalá. Mrcha která ho jen využívala a podváděla za každým rohem. Dokonce se snažila svést i nás" uchechtl se a nevěřícně pokroutil hlavou. "No u tebe jde vidět že seš naprostý opak. Harry o tobě nedokázal přestat mluvit. Věděli jsme o tobě hned, co se o tobě snažil zjistit úplně všechny informace. Je divné tohle ted slyšet, že? Sledovali jsme tě několik dnů. Věděli jsme o tobě všechno. V kolik ti každý den končí škola, co děláš ve volném čase a to bylo především čtení. I ty nepodstatný věci. V kolik večeříš, v kolik snídáš.. I když ty sis na tu snídani moc nepotrpěla" Změnil najednou ton hlasu a uchechtl se, opřel se o křeslo na kterém seděl, propojil si ruce a stále mě sledoval tím jeho nevěřícným a posměšným pohledem. "Ted tu sedíš naproti mě a určitě si polovinu věcí, co jsem ti ted řekl nevěděla. Je to tak? Harry z tebe nemohl ani na minutu odtrhnout pohled. Museli jsme tě každý den sledovat a nechceš vědět kolik kamer v tvém domě máš" zarazila jsem se a naskočila mi husí kůže. To nemůže myslet vážně. Proč mi tohle všechno ted říká? Je to děsivé, že tě polovinu života někdo sleduje a ví o tobě vše. Na sucho jsem polkla a nepřestávala sledovat Louise. "Nechci tě děsit. Lily" pohrál si s mým jménem na jazyku a koukal se mi do mých očích, ve kterých byl zmatek. "Ale možná by si tohle měla vědět, když už tu s námi jsi, no ne?" naklonil hlavu tázavě na stranu. "Patřím mezi ty lidi, co mají rádi upřímnost. No Harry si raději polovinu pravdy nechává pro sebe. Nech mě hádat" dělal jakože hodně o něčem přemýšlí a pak na něco přišel. "Harry ti tou pravdou nechce ublížit a ztratit tě, že? Vlastně.." krátce se zasmál a pokroutil hlavou. "Nedivím se mu" navlhčil si rty a dále mě pozoroval. "Už ti ublížil tak moc jeho chybama, že už si nemůže dovolit udělat jedinou malinkou chybičku" 

"Proč mi tohle všechno říkáš?" nahnali se mi slzy do očí a tak jsem začala vidět lehce rozmazaně.

"Copak ty si nechtěla vědět pravdu?" zastavil se a zamyšleně na mě koukal. "Harry by se zhroutil, kdyby ti zase ublížil. A kolikrát se už tak stalo? On nedokáže ovládat svoje emoce" řekl mi něco, co mě zaskočilo a tak jsem se na něj zrychleně koukla.

"Co.. Co tím myslíš?" spustilo se mi pár slz po mé bledé tváři.

"Myslím tím, že je pro tebe Harry nebezpečný. Harry není kluk pro tebe" povzdechl si a promnul si obličej. "Copak to nechápeš, Lily?"

"Já.. Ale.. Chová se ke mě normálně. Nevím co máš za problém, Louisi, ale já Harryho konečně začínám mít i trošku ráda" v to jsem se zastavila a dala si pomalu ruku před pusu. Opravdu jsem si to ted přiznala? Začínám ho mít ráda? 

"I přesto co ti udělal? Ty si to furt neuvědomuješ nebo co? Harry je psychicky nemocný. Ten by tě nenechal jít, ani kdyby si chcípla" vyjel na mě naštvaně a rychle se zvedl z křesla. Lekla jsem se a vůbec jsem nechápala tuhle situaci.

"Co se tu děje?" ozval se najednou za námi hlas. Oba dva jsme se tam koukli a stál tam Harry.

"Nic. Jen jsme se bavili" zněl najednou mile Louis a rychle odešel z knihovny, ve které jsme do ted seděli. Zmateně se na něj Harry koukl, když kolem něj procházel, ale pokrčil nad tím rameny a otočil se zpátky na mě, pousmál se pomalu ke mě přešel.

"Omlouvám se, za to co se stalo dole. Liam se někdy .. neumí chovat" zasmál se, ale když si všiml mého uplakaného obličeje, přestal a podíval se na mě velmi ustaraně. "Co se stalo, princezno?" sedl si vedle mě a já si rychle utřela svůj uplakaný obličej. "Udělal ti něco, Louis?" zamračil se a já rychle začala kroutit hlavou na nesouhlas.

"Jen mi něco spadlo do oka" falešně jsem se uchechtla. Nevypadal na to, že by mi věřil, ale nechal to být a povzdechl si.

"Pojedeme domů, hm?" pousmál se a pohladil mě po vlasech. Jen jsem pokývala hlavou na souhlas a zvedla se z gauče, na kterém jsem do ted seděla. Najednou mě ale chytl silně za zápěstí a já se tak nemohla hnout. 

"A tam mi řekneš proč mi lžeš"

---

Tak po dlouhé době nová kapitola! :) Doufám že se líbí, je celkem jiná než ostatní.

Budu ráda za každý votes a komentář <3