Parilis - Černá kněžka

Vězeň 2/2

,,Dneska už končíte?” otočila se na dívenku skřítka, která měla tváře jako vždy zapatlané od mouky a v kuchyni se vznášela vůně čerstvých buchet.

,,Ne jenom já. Nějak se dneska nemůžu soustředit.” Parilis se ztěžka svalila na židli a okamžitě před ní přistál hrnek horké čokolády se šlehačkou. Vděčně se zadívala na milovanou chůvu a ihned se dala do likvidace té lákavé dobroty.

Tázavě pohlédla na talířek čerstvě upečených buchet, načež jí Thami potvrdila, že jsou tvarohové.

,,Bez rozinek.” Upřesnila skřítka, když viděla, jak Parilis váhavě sáhla po té nejvíce pocukrované. Dívenka ji pohladila úsměven, načež se hladově zakousla.

Plně si vychutnávala klidnou atmosféru a chuť horké čokolády na jazyku. Vůni čerstvých, tvarohových buchet, až zcela zapomněla na všechny problémy.

Skrze malé okénko pozorovala les za domem a myšlenky nechala jen tak volně plynout. Na pár prchavých chvil byla jen malé dítě, které si vychutnává pekařské umění milované osoby. Bez starostí a temné minulosti.

Naneštěstí ten klid trval jen pár prchavých momentů.

Parilis sebou najednou prudce trhla. To když se šedá obálka v její kapse zavrtěla a nyní se neodbytně hlásila o pozornost.

Instinkty ji praštily do tváře, až se musela prudce nadechnout a zamrkat, aby zahnala tu příšernou bolest, která se jí náhle usadila na hrudi. Chvějícími se prsty vytáhla z kapsy tu otravou obálku a vyndala z ní složený pergamen.

Už na první pohled věděla, že je něco špatně. Jindy úhledné písmo bylo kostrbaté, jak pisatel psal ve spěchu a jednotlivá slova se různě ohýbala nahoru a dolů, jak dotyčný nedokázal udržet rovný řádek.

Ani nedokázala vnímat význam jednotlivých slov, jak ji náhle zalila vlna děsu.

Rychle přelétla vzkaz pohledem a do paměti si zapsala jen několik slov, která na ni z dopisu doslova křičela.

Zaútočili na Prasinky! Několik členů Řádu se nevrátilo. Prý někoho unesli! POMOZ!!!

Čarodějka prudce vstala, až převrhla židli, na které seděla, a která se s hlasitou ranou odporoučela k zemi. Stůl, do kterého při tom vrazila, se povážlivě zachvěl a hrneček s horkou čokoládou, kterou Parilis neměla šanci dopít, se převrhl a tekutina v něm se vylila okolo.

Ani skřítka, ani čarodějka si však nevšímala toho, že čokoláda, která natekla na talířek, pomalu začínala rozmáčet ty výborné, tvarohové buchty.

Thami upřeně sledovala nyní popelavě šedou tvář střapaté dívenky a vroucně si přála vědět, co ji tak moc vyděsilo. Věděla, k čemu slouží ta nenápadná, šedá obálka. Byla to ona, kdo pomáhat najít kouzlo, které by umožnilo skrze ni posílat zprávy tomu Parilisinu tajnému kontaktu v Bradavicích.

Nemusela však čekat dlouho. Ve chvíli, kdy se skřítka nadechla, aby se zeptala, co to čarodějku tak moc vyděsilo, se nebe zatáhlo a na okamžik potemnělo. Byla to jen vteřinka. Jen jedno jediné zamrkání, než svět opět nabyl barev a zvuků. Kdesi nad jejich hlavami zařval drak, až se okenní tabulky zachvěly a skleničky na stěnách o sebe zacinkaly.