Parilis - Černá kněžka

Reiovo tajemství 1/2

Maličká dívenka seděla schovaná v nedalekém houští, pečlivě zabalena ve svém strakatém plášti a už několik hodin pozorovala hrající si Shinrei.

Maličký dráček zrovna něco zvědavě zkoumal v drobné kaluži s neobvyklým dětským zaujetím, jen aby jej v příští chvíli vyděsilo náhodné zapraskání větví a on se urychleně běžel schovat pod křídla své adoptivní matky. Ta se k němu sklonila a pobaveně sledovala ten drobný uzlík života, schovávající se pod jejím mohutným tělem.

Parilis z dvojice nezpouštěla oči. Ze začátku si nebyla jistá, jestli to byl dobrý nápad, ale hnědá dračice se k té maličké princezně chovala jako k vlastní. Přijala ji mezi svá mláďata, jako kdyby ta droboulinká princezna byla už od začátku jednou z nich. A Shinrei si mezi staršími dráčaty velice rychle dokázala získat své místo.

,,Je to bojovnice." šeptl Rei, když se po chvíli objevil po Parilisině boku.

Dívka nemohla jinak, než přikývnout. Ta maličká byla opravdový bojovník. Ještě před několika měsíci nevěřila, že se z toho příliš malého vejce vylíhne, ale ona je všechny dokázala překvapit. Jako kdyby všechno, co jí chybělo na velikosti, vynahrazovala svou odvahou, zvědavostí a učenlivostí.

,,Trochu mi připomíná tebe." zasmál se mladík, jako kdyby četl Parilisiny myšlenky, zatím co pozoroval dovádějící dračí mláďata. Čarodějka se na něj jen překvapeně zadívala. Doufala, že by svou myšlenku mohl trochu rozvést, ale Rei jen zavrtěl hlavou, načež se zvedl na nohy a oprášil si z kalhot spadané listí a prach.

,,Měli bychom se vrátit do vesnice. Přípravy na tvé Zasvěcení už vrcholí." mrknul na ni.

Lily věděla, že se jí tou poznámkou jen snaží zvednout náladu. Byla si vědoma toho, že si o ní její nejbližší dělají starosti a to byl možná důvod, proč jim neřekla o tom, co se stalo před několika dny, když si ji k sobě zavolali Starší.

Nechtěla je zbytečně děsit víc, než bylo nezbytně nutné. Proto se zvonivě zasmála a upřela na mladíka nedočkavý pohled, přes to že uvnitř se chvěla strachy. Doufala, že její faleš Princ nepozná, ale ten už byl několik kroků za ní a mířil k velkému draku, který na ně trpělivě čekal.

Parilis si tedy tiše povzdechla a naposledy se zadívala na dovádějící mládě. Na okamžik v nedalekém stínu zahlédla odlesk stříbrných šupin a smaragdový pohled. Velký had na ni povzbudivě kývl, načež zmizel mezi hustými keříky divokých ostružin.

Jen zavrtěla hlavou a raději se rychle vydala za Reiem. Naučeným pohybem se vyšvihla na dračí hřbet a pevně se zachytila mladíka, sedícího před ní, když Drago prudce vzlétl.

,,Je ti ale jasné, že ty se ho budeš účastnit se mnou?" pozvedla obočí a zadívala se na přítele s jiskřičkami v barevných duhovkách. Černovlásek se na ni jen nechápavě otočil. Nedokázal přijít na ten náhlý důvod jejího veselí.

Dívenka se na něj ještě jednou vesele zazubila, než jej pustila a vstala, aby si protáhla záda, stuhlá z toho několika hodinového sezení na tvrdé zemi.

,,S tím jsme počítali už od začátku. Ale pořád nevím, co je na tom tak k smíchu?" tápal.

V myšlenkách si procházel Zasvěcení, které podstoupil s Arií. Nedokázal přijít na nic, co by bylo hodno Parilisiny zvýšené pozornosti. Ta se na něj však zazubila, a jako kdyby mu četla myšlenky, jakmile se opět usadila s nohama zkříženýma pod sebou, zvedla do vzduchu ruku, na které se jí jasně vyjímal náramek jejich Smlouvy.

,,Slib, který jsi složil Arii a mně, byl pouze dočasný. Nebyl to pravý Kontrakt. Tudíž při Zasvěcení budu muset tuto dočasnou Smlouvu zrušit a uzavřít s tebou novou." pokusila se mu trpělivě vysvětlit. No přes to na ní viděl, že z nějakého důvodu stále přemáhá smích.

,,Promiň, ale já pořád nechápu." zavrtěl hlavou. Byl opravdu zmatený. Snažil se vybavit si jiné rituály Zasvěcení, ale pokaždé to považoval pouze za něco otravného, co musí přežít, takže přibližně někdy v polovině obřadu vždy přestal vnímat.

,,Jaké je tvé pravé jméno, Černý Princi?" nakonec se nad ním přeci jen smilovala a rozhodla se mu poradit. Poznala přesně okamžik, kdy pochopil. Zorničky se mu zděšeně rozšířily a temné stříbro v jeho očích vystřídaly bouřkové mraky. Sledovala, jak zatnul ruce v pěsti a čelist se mu napjala.

Netušila, proč mladík nemá rád své jméno, i když musela přiznat, že i ona si to své upravila k obrazu svému.

****

,,Takže už ti o tom řekla?" přivítala je Thami s potutelným úsměvem, když se vrátili domů. Rei jen něco nesrozumitelně zamručel, načež se otočil na patě a zmizel v patře. Ani se nenamáhal vymýšlet nějakou výmluvu, proč musí odejít, jen na skřítku mávl a zaplul do svého pokoje.

,,Vypadá to, že ho to dost vzalo." povytáhla Thami obočí. Parilis se na ni jen zazubila, líbla svou milovanou chůvu na tvář a z plechu jí ukradla několik máslových sušenek.

,,Ti dva jsou dole?" zeptala se zvědavě, zatím co si do hrnečku nalévala čerstvé mléko. Odpovědí jí bylo pouze pokývání hlavou, a tak se rychle vydala do knihovny, kde jí Helga s úsměvem otevřela průchod vedoucí ke komnatě.

Před velkými dveřmi na chviličku zaváhala a pozorně si prohlédla velkého lva, který byl na nich vyobrazen, než sáhla po klice a mohutné dveře otevřela.

Naskytl se jí pohled na bojující dvojici. Als neúnavně útočil na Cathrin, která se mu zdařile bránila. Sem tam dívka využila momentu překvapení, aby na drobného chlapce sama seslala nějaké útočné kouzlo. Oba byli tak zaměstnáni bojem, že si příchozí dívenky nevšimli.

Parilis toho využila, nenápadně dveře opět zavřela a posadila se ke stěně v nedalekém rohu. Vedle sebe položila talířek se sušenkami a hrneček pevně uchopila do obou dlaní. Pozorně sledovala probíhající zápas, až do té doby, než se jí v kapse zavrtěla šedá obálka.

Překvapeně odložila hrneček a psaní vyndala. Na tváři se jí během čtení usadil mírný úsměv a nálada se jí navzdory brzkému Zasvěcení o několik stupňů zvedla. Vypadalo to, že Minerva se zařídila podle její rady a díky tomu nedošlo k žádným ztrátám na životech. Sice jí dělalo trochu starosti těch několik členů BA, kteří utržili nějaká ta zranění, ale přes to všechno to byl dobrý výsledek.

Zamyšleně si složeným pergamenem poklepala o dolní ret a zadívala se na stále ještě bojující dvojici. Zamračila se. Zasvěcení mělo proběhnou hnedka následující den a ona se stále ještě nedočkala odpovědi na dopis, který před týdnem poslala. Věděla, že žádá příliš, přes to doufala, že dotyčná osoba na její žádost přistoupí. Zatím však mlčela.

S povzdechem uschovala obálku zpět do kapsy a postavila se. Oprášila si z kalhot neexistující prach a pozvedla hůlku. Bylo na čase se taky trochu zapojit.

Cathrin s Alsem sebou trhli, když jim nečekané kouzlo sebralo hůlky. Parilis oba kouzelné předměty zachytila a s jiskřičkami v barevném pohledu zavrtěla hlavou.

,,Tsss tsss, oba jssste ssse ohromně zsslepšššili, ale ssstále ssse musssíte naučššit dávat během sssouboje pozssor nejen na sssvého protivníka, ale i na sssvé okolí. Ne vžššdycssky ssse vám poššštěssstí bojovat pouzsse sss jedním protivníkem. Pokud ssse někdy připletete do nějaké bitvy, budete mussset vědět, csso ssse děje kolem vásss. Jediná chyba by vásss mohla ssstát zššivot." vrátila jim hůlky, načež je vyzvala, aby na ni zkusili společně zaútočit.