Parilis - Černá kněžka

Druhý Stín 2/2

A dneska opět jeden dílek od moře 😊

Ziwa

Zhluboka se nadechla, když stanula před posuvnými dveřmi před audienční místností. Roztřesenými prsty si urovnala záhyby na černém rouchu, než se znovu zhluboka nadechla a nasadila masku dětské nevinnosti.

Překontrolovala hůlku, jestli ji má opravdu bezpečně uschovanou v pouzdře, než vztáhla ruku a lehce zaklepala. Raději se dva krát nerozmýšlela. Nedovolovala si váhat, protože věděla, že pak by se nikdy neodvážila do té příšerné místnosti vstoupit.

Dveře se otevřely.

Naposledy se podívala na svého nejlepšího přítele, než udělala ten osudný krok.

Zůstala klečet na malém koberečku. Ruce složené pod hlavou, čelem se dotýkajíc hrubé tkaniny. Poslouchala tichý šepot Starších a koutkem oka pokukovala po Stínech, kteří se nenápadně drželi v povzdálí.

Přemýšlela. Potřebovala vše navléci tak, aby z tohoto setkání vyšla více méně jako vítěz. Tušila sice, že její případná výhra by nemusela mít dlouhého trvání a následky by nemusely být zrovna příjemné, ale přesto se to rozhodla podstoupit.

Navzdory své předchozí nervozitě, byla náhle mrazivě klidná, když na ni promluvil ženský hlas a dovolil jí konečně vzhlédnout. Čarodějka se narovnala, přes to nezpouštěla zrak z podlahy. Počítala páry nohou a snažila se odhadnout, kolik Starších je s ní v místnosti. S nepříjemným zamrazením zjistila, že se kvůli ní nejspíše sešla celá Rada.

Donutila se potlačit škodolibý škleb a soustředit se pouze na svou nynější roli.

,,Patricie-Ririn, bylo nám sděleno, že ve tvém domě pobývá jistá mladá žena.” ozvalo se po několika minutách hrobového ticha. Byla to taktika Rady, jak maličkou dívenku ještě více znervóznit, ještě před počátkem tohoto velice nepříjemného rozhovoru.

Parilis se však jen nepatrně pousmála a přikývla.

,,To je pravda, Starší.” přitakala, aniž by zpustila pohled z hrubé látky vyšívaného koberečku. Poslouchala tichý šum dohadujících se hlasů.

Zatím to pro ni nevypadalo nijak prospěšně. Spíše se zdálo, že jí dívčina přítomnost ve vlastním domě uškodila. Naštěstí Parilis měla v rukávu jisté eso, které mohlo vše změnit. Nechtěla s tím však vylézat na světlo dřív, než se dozví konečný verdikt Rady.

,,A můžeš nám říct, učednice, proč jsi její přítomnost neohlásila? Moc dobře víš, že toto tvé chování můžeme považovat za velezradu.”

Lily sebou trhla a polekaně vzhlédla, když se ozval přísný hlas její pěstounky. Jakmile si uvědomila svou chybu, okamžitě se v úkloně dotkla čelem koberečku.

,,Já, velice se omlouvám! Nevěděla jsem..... Ona.... byla hodně nemocná... Netušila jsem, jestli vůbec přežije.... Ona..... Já... nechtěla jsem vás tím zbytečně zatěžovat, kdyby přeci jen zemřela....” splašeně blekotala. V hlase jí při tom zněl přemáhaný pláč. Ruce se lehce třásly, avšak oči zůstávaly bez emocí.

,,To je pořádku, Patricie-Ririn, chápeme tvé pohnutky.” promluvil nějaký muž, zatím co k ní přistoupil a donutil opět zvednout pohled. Zadíval se do polekaných, barevných očí, ve kterých se třpytily slzy.