Parilis - Černá kněžka

Dcera hada 2/2

Přeji všem krásné, zamračené úterý a přináším vám další dílek Černé kněžky 🙂 Dneska se dozvíme, kohopak to Parilis našla 😉

Ziwa Arlett

Hnědovlasá dívka, ležící v měkké posteli, nepatrně pohnula víčky a zavrtěla se. Po týdnu stráveném v tvrdém spánku to byly první známky života, které dávala najevo.

Zamračila se a pomalu otevřela oči, jen aby je vzápětí opět prudce zavřela, když jí oslepily nepříjemné sluneční paprsky.

Uslyšela zašustění látky a kdosi se nad ní sklonil. Vzápětí na své kůži ucítila chladivý stín a to nepříjemné bodání ustalo.

Zhluboka se nadechla, než se odvážila opět otevřít oči. Netušila, kde je. Nevěděla, co se stalo. Jediné, co si pamatovala bylo, že ji opět naháněli jako nějaké lovné zvíře. Dlouho se jí dařilo utíkat, než ji na jednom nebezpečném pobřeží uklouzla noha a ona se z výšky několika set metrů zřítila do oceánu.

Potlačila bolestné zasténání a raději se nepokoušela opět hýbat. Celé tělo ji neskutečně bolelo a rány pálily. Při každém nádechu žebra neskutečně protestovala.

Mrkáním se pokusila zahnat mžitky před očima a konečně se kolem sebe rozhlédla. Ležela v nějakém malém, skromně zařízeném pokojíčku s postelí a jedinou komodou postavenou vedle dveří. Kdesi nad hlavou měla malé okénko, kterým do pokoje proudil čerstvý vzduch.

Prudce sebou trhla, když na ni kdosi promluvil a navzdory protestujícímu tělu, se prudce posadila. Zalapala po dechu, když žebra bolestně zaprotestovala, až jí do očí vhrkly zrádné slzy.

S téměř panickou hrůzou odstrčila čísi ruku a vmáčkla se do rohu v nohách postele. Co nejdál od neznámé dívky.

***

Ruka překvapeně zamrkala, při pohledu na panikařící dívku. Její reakce ji samotnou v první chvíli vyděsila. 

,,Neboj se, nechceme ti nijak ublížit.” zvedla ruce před sebe a přistoupila blíže k neznámé dívce.

Ta ji však jen dál zděšeně sledovala skrze prameny kaštanových vlasů, které jí přepadávaly do očí a snažila se vlisovat do bíle natřené stěny. Nenechala si ujít jediný kněžčin pohyb. Přes to se zdálo, že se z nějakého důvodu vyhýbá pohledu do Ručiných očí. 

Kněžka si povzdechla a opět se posadila na dřevěnou stoličku. Doufala, že tak dívku lépe uklidní. Neznámá se však dál krčila v koutku a odmítala se uvolnit. 

,,Řekneš mi, jak se jmenuješ?” promluvila na ni Ruka pomalou angličtinou, o které doufala, že ji dívka bude umět, když na její rodný jazyk nereagovala. Nědočkala se však žádné povzbudivé reakce.

Ruka se lehce zamračila a promnula mezi prsty jednu z rolniček, které měla zavěšeny u pasu. Neslyšné kouzlo doprovodilo jemné cinknutí.

Zapátrala v paměti po nějakém známějším jazyce, který by dívka mohla ovládat, ale ať se snažila jakkoliv, neznámá svůj vyděšený postoj neměnila.

***

Hnědovláska se navzdory příšerné bolesti krčila v rohu a nezpouštěla oči ze starší dívky v tom podivném, červeno-rudém oblečení. Snažila se trochu uklidnit, ale instinkty ji nutily mít se na pozoru před každou živou bytostí, která před ni předstoupila.