Parilis - Černá kněžka

Černá kněžka 1/2

Parilis seděla za malým stolkem v knihovně a kolem sebe měla rozházen nezpočet popsaných pergamenů. Stůl byl zavalen knihami a svazky různých velikostí. Před sebou měla otevřenou malou, nenápadnou knížečku. Zrovna v ní listovala, když se otevřely dveře a dovnitř vešla skřítka s podnosem plným jídla.

,,Víš, že by ses tu neměla zavírat, že?” s povzdechem se zadívala na hromadu pergamenů na stole, než je jednoduše smetla na zem a položila na jejich místo tác.

Parilis jí věnovala jeden krátký pohled, než nos opět zabořila do knihy a přeskočila několik stránek. Na popsaný pergamen vedle sebe zapsala několik kudrlinek, načež v knížce opět začala listovat.

,,Vím.” odpověděla prostě. Nic však nenaznačovalo tomu, že by měla v plánu svá slova nějak rozvinout. Thami si založila ruce na hrudi.

,,A? Budeš s tím něco dělat?” pobídla dívenku, která už opět listovala v nějaké jiné knížce. Tentokrát to byla obrovská bichle.

Dívenka jen pokrčila rameny a dál čučela na popsané stránky. Překvapeně zamrkala, když se kniha zaklapla a zmizela jí z rukou. Před ní stála Thami a tvářila se ne zrovna přátelsky.

,,L.J., vím, jak moc ti Aria chybí, ale tím, že se tady dole zavřeš, ničemu a nikomu nepomůžeš.” snažila se dívce domluvit. Netvrdila, že ji samotnou správa o Ariině časném skonu nijak nezděsila, ale věděla, že si nemůže dovolit truchlit.

,,A co když jo?” namítla Parilis bojovně. ,,Ariu zabili, protože věděla něco, co neměla. Musím zjistit, co to bylo. A musím vyřešit všechny ty klíče, než zabijí někoho dalšího.”

Skřítka sebou lehce trhla. Před pár dny jí L.J. prozradila, co se tu dělo během její nepřítomnosti. Dala jí přečíst všechny klíče, které se jim zatím podařilo najít a řekla jí o prvním klenotu. Vůbec se jí tomu nechtělo věřit.

,,Myslíš, že odpovědi najdeš v těchno knihách?” sedla si vedle dívenky a jemně ji z rukou sebrala svazek, který Parilis žmoulala v prstech. Ta jen smutně zavrtěla hlavou. Věděla, že je to bláhovost, se tady zavírat. Pouze projev její slabosti, ale... Měla pocit, že...

,,Bojím se jít nahoru. Mám pocit, že jestli je uvidím, všechny prokleju.” svěřila se chůvě. Skřítka ji chápala. Před lety se cítila úplně stejně, když si myslela, že Parilis zemřela s celou svou rodinou. To proto odešla. Cítila se vinna, že je nedokázala ochánit. Toho muže, kterému toho tolik dlužila i Parilisinu matku, kterou sama vychovala.

Natáhla se a pevně maličkou dívenku sevřela v obětí.

,,Až budeš připravená, tak přijď. Počkáme na tebe.” vstala a vydala se ke dveřím. Cestou se ještě otočila.

,,Málem bych zapomněla. Tohle ti přinesla nějaká sova.” sáhla do kapsy a vytáhla obyčejnou obálku. Místo pečeti byla ozdobná kudrlinka.

Thami luskla prsty a kouzlem poslala dopis Patricii. Ta na něj okamžitě poklepala hůlkou a vrhla se do čtení.

Dvojčata s Jamesem si o ni dělali starosti, protože se jim tak dlouho neozvala. Psali jí o všem, co se v Bradavicích od jejího útěku událo i o tom, kolik kouzel se v Chýši naučili.

S každým přečteným řádkem se Parilis začala více a více usmívat. Nečekala, že budou v hledání pokračovat i po tom, co ji odhalili. Myslela si, že se budou dospělých víc bát a nebudou chtít riskovat. Že je Bradavická ředitelka bude chtít mít pod větším dohledem.