Parilis - Černá kněžka

Žije!! 2/3

,,Posaď se, Lily. Čekala jsem, kdy za mnou přijdeš." žena v úsměvu odhalila bílé zuby. Parilis se poslušně posadila a nepřestávala sledovat ženu, která vypadala mnohem starší, než byl její skutečný věk.

,,Tys věděla, že přijdu?" neubránila se zvědavé otázce. Očima sklouzla ke krbové římse, na které byly postaveny jediné dvě fotografie.

Na jedné byla parta dětí v čarodějnických hábitech, se znakem Nebelvíru vyšitým na prsou.

Na druhé fotografii už byly pouze dvě dívky. Hnědovláska a rudovlasá. Obě starší a moudřejší. Lily se zadívala na rudovlásku a v duchu se nepřestávala udivovat její podobě s dívkou ze školních let. Kdyby to nevěděla, řekla by, že se jedná o jednu a tu samou osobu.

Žena se zadívala směrem jejího pohledu.

,,Když jsem tvou babičku viděla poprvé, její podoba s Lily Evansovou mě taky šokovala." usmála se na dívenku a zvedla se na roztřesených nohou. Váhu při tom přenášela na zdravou nohu a rovnováhu udržovala pomocí vyřezávané hole.

Parilis okamžitě vstala, aby ženě pomohla.

,,Jen seď, za chvíli se vrátím. Mám pro tebe nějaké sušenky." v očích se jí mihl náznak šílenství a Parilis zamrazilo. Přes to zůstala poslušně sedět a opět se rozhlédla po místnosti. Očima opět zabloudila k fotografiím a polámané hůlce, zalité ve skle. Prsty přejela po své vlastní, ukryté v pouzdře, jako kdyby se potřebovala přesvědčit, že ji má stále u sebe.

Čarodějka Jenny milovala. Tu starou ženu považovala za svou vlastní babičku, kterou nikdy nepoznala, a přes to ji děsila. Zároveň jí jí bylo vždy neskutečně líto.

Jenifer Mayer byla studentkou Nebelvíru. Nejlepší přítelkyní Lily Evansové a Pobertů. Byla jediná, kdo z party kamarádů ještě žil, ovšem za jakou cenu! Po té noci, kdy byli zabiti Lily a James Potterovi... Kdy byl odsouzen Sirius Black a poslán do Azkabanu...

Tehdy byla žena lovena Bystrozory za podezření ze splupráce s Blackem. Podařilo se jí sice před lidmi z ministerstva utéct, už ale neměla sílu vzdorovat té strašlivé bouři, která ji strhla z koštěte do rozběsněného oceánu.

Bojovala s mořskou vodou, zatím co jí v plicích docházel vzduch a ona se zoufale snažila opět nadechnout. Když se jí plíce naplnily vodou a tělo ztěžklo, myslela si, že zemře.

Druhý den ráno ji vlny vyplavily na břeh Ostrova a vesničanům se podařilo ji zachránit. Nedokázali však napravit její pochroumaný, zohavený kotník.

Ženina hůlka byla nenávratně zničená a ona tak uvízla v tomto zapomenutém světě. Její zlomená hůlka a neschopnost používat svou magii byl nejspíš jediný důvod, proč ji Řád neodstranil.

,,Udělala jsem i pomerančový džus." ozval se za Parilis nakřáplý ženský hlas a ona se s úsměvem otočila.

,,Děkuju, Jenny. Tvůj je ze všech nejlepší." sedla si zpět ke stolku a chopila se své skleničky. Přes její okraj sledovala ženin obličej. Od doby, co zůstala uvězněna na Ostrově, nebyla schopna použít svou magii a její tělo začalo chřadnout rychleji, než by mělo být možné.

,,Jak se má Rei?" Jenny naklonila hlavu na stranu a upřela na Parilis šílený pohled. Malou čarodějku zamrazilo, přes to se donutila nedat na sobě nic znát.