Parilis - Černá kněžka

Učitel magie 1/2

Cathrin se kolem sebe nejistě rozhlédla. Seděla za stolem v kuchyni a cpala do sebe silný kuřecí vývar. Po očku při tom sledovala skřítku, která se ochomýtala kolem plotny. Trpělivě jí stále něco vyprávěla, i když věděla, že jí dívka nerozumí. Sem tam hnědovláska zachytila nějaké známější slovíčko, ale to bylo asi tak všechno.

Povzdechla si a sklopila rezavý pohled hadích očí k poloprázdné misce. Už tu byla skoro měsíc a stále si nebyla jistá, zda tu opravdu smí zůstat. Toto bylo poprvé, kdy ji někde přijali. Ošetřili ji, nakrmili a dali nové šaty. Ten maličký pokojík pod střechou už jí zůstal a ona si nemohla zvyknout na to, spát v měkkých peřinách. Celý svůj život prožila na kamenné podlaze Azkabanské cely, kde ji do zad bodaly ostré úlomky kamenů.

Zamrkala, když jí prázdná miska zmizela z rukou a na její místo někdo postavil talíř s kari.

Skřítka se na ni usmála, položila vedle talíře sklenici s jablečným džusem a znovu se otočila ke své rozdělané práci.

Cathrin chvíli nejistě sledovala vrchovatě naložený talíř. Její dosavadní jídelníček se skládal pouze z vody, okoralých kůrek chleba a občas něčeho neidentifikovatelně šedého, co dozorci vznešeně nazývali ovesná kaše. Chutnalo to odporně!

Když pak utekla... vesměs přežívala na koříncích a různých bobulích. Velice často jí však bývalo špatně a tak se hodně rychle naučila, že ne všechno je jedlé. Někdy se jí podařilo ukrást krajíc chleba nebo jiné pečivo. Nikdy však neokusila teplé jídlo.

,,Parilis?” vyslovila váhavě jméno maličké dívenky. Bylo to jedno z toho mála slůvek, která stihla odposlouchat. Skřítka zavrtěla hlavou a ukázala ven ze dveří.

Hnědovláska si povzdechla a strčila si do úst vrchovatou lžíci. Někdy měla pocit, že se ji tu snaží vykrmit.

Zadívala se z okna na okolní les. Věděla, že ta maličká čarodějka s ní nemůže být pořád, ale přes to se nemohla ubránit smutku. Mrzelo ji to. Když tu byla, necítila se tak sama.

Ano, ostatní se k ní chovali hezky, když tedy nepočítala toho černovlasého mladíka s bouřkovýma očima. Ten ji tu trpěl. Nevyhledával ji a ona nevyhledávala jeho. Jeden druhému se snažili pokud možno vyhýbat, ale ostatní....

Skřítka se velice rychle chopila úlohy její chůvy. Snažila se ji naučit běžné základy slušného chování, pomáhala jí s oblékáním a dokonce si vyšetřila čas, kdy si k ní sedla, sesbírala různé věci a pomocí obrázků a všelijakých předmětů se ji snažila naučit anglicky.

Ta hnědovlasá kněžka, kterou jí představili jako Ruku, se tu občas mihla, s úsměvem ji pozdravila, než si šla zase po svým. Někdy jí přinesla i nějakou sladkost. Toho muže, který s kněžkou vždy chodil a který, jak pochopila, byl něco jako Ručin strážce, kněžka většinou nechávala čekat venku za dveřmi, protože velice rychle pochopila, jak moc Cathrin děsí.

Všichni tu k ní byli až moc ohleduplní a ona se pomalu přestávala bát. No... a pak tu byl ON. To malé, černovlasé třeštidlo se zelenýma očima, které si k ní do komůrky vtrhlo bez varování dva týdny po tom, co se probudila. 

***

Ležela v posteli a snažila se nehlučet. Vedle ní spala v houpacím křesle maličká čarodějka a na kolenou měla položenu knihu v safírovém přebalu. 

Cathrin opatrně vstala a přikryla dívenku slabou dekou, která jí sklouzla z ramen. Knihu položila na noční stolek a opět se usadila na posteli. Měla hlad, ale stále se bála volně pohybovat po domě, i když jí to tahle maličká dovolila.