Parilis - Černá kněžka

Dcera hada 1/2

Ležela na zádech na dračím hřbetě, ruce za hlavou a kolem uší jí hvízdal vítr, který jí nemilosrdně cuchal vlasy. S nesouhlasným zamručením si z očí odhrnula neposlušné prameny jen proto, aby je vzápětí vystřídaly nové.

Rozmrzele zavrčela a raději se rozhodla neposlušné kadeře ignorovat. Nemělo to smysl. Navíc ji tělo při každém pohybu neskutečně bolelo.

Povzdechla si a přetočila se na bok. Už to bylo skoro tři měsíce, co se vrátila na Ostrov a dala se trochu do kupy. Snažila se tvářit jako spořádaná učednice a svědomitě navštěvovala ty proklaté hodiny Ririn-Mei, která jim do hlavy hustila všemožné nesmysli.

Každý den taky navštěvovala jeskyni a dávala pozor na vejce, které však stále nejevilo žádné známky toho, že by se mládě hodlalo někdy v dohledné době vylíhnout.

Už si ani nevzpomínala, kdy v noci pořádně spala. Jistě... tohle téma bylo vždy poněkud ošemetné, vzhledem ke všem těm nočním můrám, kterými trpěla, ale přes to se jí v minulosti kolikrát podařilo zabrat na déle než ty prokleté dvě-tři hodiny.

Parilis zívla a opět si lehla na záda. Cítila, jak se jí oči unaveně klíží. Thami totiž splnila svůj slib a většinu noci ji nutila dělat různá cvičení. Ať už zahrnovala cokoliv. Posledních pár nocí ji nutila běhat přes Vlkodlačí les se zavázanýma očima a bez hůlky.

Týden před tím šplhala na ten nejstrmější skalní úsek, jaký snad kdy viděla a měsíc před tím strávila meditováním v tom příšerně ledovém vodopádu.

Zbytek času čarodějka trávila tím, že studovala magické knihy z rodinné knihovny, procvičovala kouzla a pátrala po zbylých klenotech. Ani s jedním se však nepohnula z místa.

Měla pocit že zamrzla na mrtvém bodě a nedokázala se odsud vyhrabat, ať se snažila sebevíc.

Protáhla se, promnula oči a konečně posadila. Drago po ní loupl rubínovým okem, než elegantně přistál na známé skalní římse.

,,Tak se jdeme podívat na ten tvůj malý klenot.” poplácala jej po krku, když seskočila z dračího hřbetu.

Tentokrát se vydala do údolí jako první a dávala si velmi dobrý pozor, aby při chůzi neuvolnila ani jeden droboučký kamínek, který by mohl její přítomnost odhalit obyvatelům hnízdiště. Strakatý plášť si při tom přitáhla k tělu.

Byla značně promrzlá, i když deštivé měsíce už dávno skončily a vystřídala je parná vedra. Vzduch těch několik set metrů nad zemí byl stále nasáklý mrazem, a přes to, že ve vzduchu strávila jen několik málo minut, měla pocit jako kdyby ji někdo zavřel do velice výkoného mrazáku.

Měla chuť použít jedno z Řádových kouzel, aby se trochu zahřála, ale nakonec nad tím mávla rukou, seskočila těch několik málo metrů, co jí zbývalo ke konci úzké římsy a zaplula mezi stromy.

Drago ji tiše následoval. Vlastně... nebýt toho, že se zem pod dračími pařáty jemně chvěla, ani by nepostřehla jeho přítomnost.

***

Zkontrolovat vejce a poupravit těch několik nově utvořených run jí zabralo jen chviličku. Zhluboka se nadechla, když vyšla z jeskyně a protáhla si ztuhlé končetiny, až jí klouby hlasitě zapraštěly.