Parilis - Černá kněžka

Útěk 2/2

Ahojky lidičky, protože tu máme první školní den, rozhodla jsem se vydat výjimečně další dílek 😊

Ziwa Arlett

Aberford jen mlčky kývl a připojil se ke skupince u ebenového stolku. Při tom si zvědavě prohlížel tu podivnou skřítku, která si zrovna zamračeně prohlížela jeden z pergamenů. Zdálo se, že ta podivná osůbka v žádném případě nehodlá dát jakkoliv najevo, že jeho přítomnost vnímá.

Povzdechl si. Vypadalo to, že zde má mnohem více nepřátel, než kolik potřeboval.

,,Říkala jsi, že máš plán jak nás dostat z Ostrova?” naklonil Teddy hlavu zvědavě na stranu, že připomínal malé, rozpustilé štěně.

Parilis souhlasně přikývla.

,,Budeme si ale muset pospíšit. Využijeme toho, že Řád má ještě stále plné ruce práce s odklízením toho bince po obřadu a protáhneme se ven z vesnice. Když budeme mít štěstí, nikdo si nás nevšimne. Podařilo se mi taky zajistit odvoz, ale kvůli bezpečnosti nás může vyzvednout až za Vlkodlačím lesem, tudíž budeme muset prvních pár dní putovat pešky.” ukazovala prstem na mapě trasu, táhnoucí se přes nebezpečné území.

,,Mám otázku.” zvedl Rei ruku jako ve škole.

,,Pryč budeme několik dní. Co když si tě během té doby k sobě zavolají Starší? Jak jim vysvětlíš, že nejsi ve vesnici?” dělal si starosti. Měl pocit, že jeho nejlepší kamarádka na tento velice podstatný detail zapomněla. Parilis však jen zavrtěla hlavou.

,,Půjdu jenom já. Potřebuju, aby jsi tady zůstal s Thami a Cath.”

,,Cože? To přece...” naježil se, ale dívenka jej umlčela jednoduchým zvednutím ruky. Mladík zmlknul, ale nepřestával ji provrtávat nabručeným pohledem.

,,Potřebuju, aby jsi tu zůstal. Větší šanci, že se nám podaří nepozorovaně projít, budeme mít, když nás bude co nejméně. Navíc tě tu budu potřebovat. Cathrin čekají zkoušky Stínů a já se mám za dva dny zúčastnit rituálu společně s Rukou. Od tebe, jako mého Stínu se tedy očekává, že tam budeš se mnou.”

,,Jak chceš teda zajistit, aby....”

,,Proto jsem přinesla tohle.” zazubila se na něj a z kapsy vytáhla lahvičku s odpudivým lektvarem.

Mladíkovi se okamžitě rozšířily oči poznáním. Pohledem šlehl k maličké skřítce, která s pochopením přikývla a natáhla se po baňaté lahvičce, kterou schovala do kapsy své černé vestičky s kapucí.

Chápala, proč si dívenka vybrala zrovna ji. Byla jediná, kdo dokonale znal všechny členy Řádu i Parilis samotnou. Pokud tu byl někdo, kdo měl čarodějku zastoupit v době její nepřítomnosti, nebyla tu žádná jiná vhodná volba.

,,Proč nenecháš Thami, aby je dostala pryč?” zamračil se Princ na maličkou čarodějku. Pokud šlo o něj, přišlo mu to jako nejlepší řešení. K jeho údivu se však ozvala skřítka.

,,Protože Drago mě nesnáší a oni se budou muset nějak dostat k Bráně.”

Princ se otřásl při vzpomínce, jak moc Drago vyváděl, když se před ním Thami objevila naposledy. Málem ho ani kouzelné okovy nezadržely.

Byla to pravda. Pokud se nechtěli prozradit použitím kouzel vnějšího světa, neměli jinou možnost. A pokusit se vylézt k Bráně pomocí vlastních sil by byla sebevražda.