Parilis - Černá kněžka

Přezkoušení 1/2

Seděla v přeplněné učebně a snažila se pro jednou dávat pozor. Myšlenky jí však stále utíkaly ke klenotu, který teď ležel v zásuvce jejího nočního stolku. Nemohla uvěřit, že to dokázala! Že ho našla! Snažila se přijít na to, jakou mocí šperk oplývá, ale zatím se jí to nedařilo.

Zamračila se a na pergamen si zapsala několik poznámek.

Myslela si, že klenoty oplývají nějakou mocí, ale ten, který našla, byl jen obyčejným náramkem. Ani Thami z něj necítila žádnou magii. Nic! Byl mrtvý! Byl to jen obyčejný šperk, který kdysi patřil jednomu ze zavržených kouzelníků. Nic jiného. Jen náramek.

Dívenka s úsměvem vyskočila na nohy a zodpověděla několik otázek, než se s úklonou opět posadila, na tváři stále svůj naučený úsměv a myšlenkami vzdálená.

Netušila, proč je nutné, aby všechny klenoty našla. Nevěděla, proč jsou pro Řád tak důležité. Možná... Možná že až najde všechny, bude to celé dávat nějaký smysl, ale hodně o tom pochybovala. Vždyť... prsten už byl navždy ztracený. Není možné, aby padl do rukou těm šílencům, tak proč si s tím zbytečně dělat starosti?

Společně se zbytkem třídy poslušně vstala a s poděkováním za hodinu se uklonila. Počkala, než se za učitelkou zavřou posuvné dveře, načež spěšně posbírala všechny pergameny a opustila učebnu mezi prvními.

Věděla, proč celou tu záležitost nenechá být. Protože nemohla nechat Řád, aby ve světě i nadále působil chaos.

S povzdechem se zadívala na modré nebe. Dnes bylo výjimečně krásně. Mraky se protrhly a po dlouhých, deštivých dnech konečně vykouklo slunce. Nastavila tvář paprskům a chvíli se vyhřívala v jejich světle.

,,Unavená?" Rei, který se náhle zjevil po jejím boku, na ni upřel starostlivý pohled. Za jeho ramenem spatřila postavu v šedém plášti, hledící směrem k horám.

Cathrin byla posledních několik dní neklidná a Parilis nedokázala přijít na to, proč. Z velké části to připisovala Řádu, který starší dívku nepřestával pečlivě sledovat na každém kroku. Parilis věděla, jak moc je to únavné, dávat si pozor na každou svou chybu a snažit se, aby u jejího nepřístojného chování pokud možno nebyli žádní svědci.

,,Trochu. Nemohl by svět na chvilku zastavit? Prostě by se mávlo hůlkou, zašeptalo jedno dvě kouzelná slůvka a vše by na nějakou chvíli utichlo." naznačila rukou pohyb hůlkou a bylo jí jedno, že jsou všem na očích.

,,Vždyť víš, že hrát si s časem je nebezpečné. To ti to v Bradavicích nikdo neřekl?" Rei se na dívenku zazubil. V duchu s ní však souhlasil. Jen na chviličku se zastavit a nemuset nic dělat by bylo perfektní.

,,Řekli, tak pojď, nemůžu se dočkat, až budu ve vzduchu." kývla na Cath a společně s oběma Stíny se vydala domů. Cestou potkala skupinku hrajících si dětí. Jen nenápadně kývla na bratra a poslala mu myšlenku, než bez jakéhokoliv viditelného zájmu prošla kolem a vydala se pryč.

Jakmile se za ní zavřely dveře, okamžitě si z nohou skopla nepohodlné sandály, které byla poslední dobou nucena nosit. Starší, kteří si vzali na starosti její přípravu na Zasvěcení, se shodli na tom, že je na čase aby dívenka doplnila svou garderóbu příslušným párem dřevěných sandálů, které nosí všechny kněžky.