Parilis - Černá kněžka

Šaty 2/2

,,Chápu.” L.J. odložila nenakousnuté jablko zpátky mezi ostatní a zamračeně se zadívala na dveře, za kterými zmizela Cathrin. Přemýšlela, jestli by přeci jen nebyl způsob....

,,Měla bys jít, děvče.” zavrtěl mužík hlavou, čímž vytrhl dívenku z chmurných úvah. Překvapeně na něj zamrkala.

,,Ty sem nepatříš. Jsi pro ně moc čistá.” uchopil ji svou vrásčitou, mozolnatou rukou a vyhrnul jí rukáv. Navzdory všemu jej nezastavila. Jen dál tiše seděla na hraně stolu a pozorovala hbité prsty, jak opatrně přejíždějí po jizvičkách na jejím zápěstí.

Že je pro ně moc čistá? Kdyby mohla, rozesmála by se. Přišla si mnohem zkaženější, než většina členů Řádu dohromady. Přes to se na muže jen pousmála a stočila pohled za jeho rameno, když se ve dveřích objevila Cathrin. 

Dívka si ještě trochu nesvá urovnávala límec sněhově bílé košile a poupravovala záhyby pláště, který jí ladně splýval z ramen. 

,,Sluší ti to.” obdivně hvízdla, když si přítelkyni prohlédla. Musela uznat, že bílá by nakonec nemusela být zas až tak špatná volba. Nakonec by to mohly využít ve svůj prospěch. Stín stínu.

Po tváři se jí rozlil zamyšlený úsměv a oči se na chvíli zahleděly kamsi do prázdna, než vyprostila ruku ze sevření mozolnatých prstů a seskočila z hrany stolu, na které seděla. Několika rychlými kroky přešla k vysoké dívce a zvědavě ji obešla v několika kruzích, jak si ji chtěla prohlédnout. Vzala do prstů lem dlouhého pláště a promnula látku. Byla neuvěřitelně lehká, jemná a přes to vypadala pevně. 

Čarodějka překvapeně zamrkala, když zachytila jemný odlesk. Téměř, jako by se dotýkala neviditelného pláště. 

,,To je....” prudce se otočila k muži, který si kritickým okem prohlížel své nejnovější dílo. Zamnul si ruce, na tváři už opět lehce trucovitý výraz. 

,,Tak! Jak vidím, vše sedí, takže byste už mohly jít.” popadl je a doslova vystrkal ze dveří. Ta tam bylo to kouzlo, které jej ještě před pár okamžiky obestíralo. 

,,Počkejte, co platba.” Parilis se na prahu otočila. Koutkem oka zachytila v rohu pohyb, ale když se tím směrem zadívala, nic neviděla. Nic, kromě stínů.

,,S tím si nedělej starosti, děvče. Řád už zaplatil.” vrtěl stařík hlavou, zatím co se spěšně snažil obě děvčata dostat co nejdříve ze svého domu.

Maličká čarodějka se však nehnula z místa. Odmítavě zavrtěla hlavou a zašátrala v jedné z mnoha tajných kapes. Sice Řád za oblečení zaplatil, ale jí bylo jasné, že v jejich požadavcích nebyla o pavoučím hedvábí ani zmínka. Sáhla hlouběji a konečně prsty nahmatala štůček látky.