Parilis - Černá kněžka

Plán 2/2

,,Ale jistě, Patricie-Ririn, jen povídej.” z řady vykročil blonďatý muž a Parilis si v duchu oddechla. Pokud byl on ochoten ji vyslechnout, ostatní se k jeho názoru jistě přikloní.

,,Starší Touyo, co tu dělají ti lidé?” zmateně pohlédla na zajatce, než se otočila čelem k blonďatému muži. Nedovolila si však pohlédnout výš, jak na špičky jeho bot.

,,Jsem rád za tvou zvědavost, mé dítě.” pohladil ji úsměvem, načež se otočil k Aberfordovi a Teddymu.

,,Jistě víš, že Brána, střežící náš Ostrov, byla vytvořena magií z vnějšího světa. JEJICH magií.” zamračil se na oba muže a ukázal na ně prstem, jako kdyby spáchali nějaký hřích.

Parilis poslušně kývla a snažila se pochopit, co se tu vlastně děje. Blonďatý muž však pokračoval.

,,Náš svět chřadne. Umírá. Příchod tvého otce a té bláznivé stařeny to jen potvrzuje.” odfrkl si Touya a L.J. měla co dělat, aby potlačila zděšení. Věděla, co se Starší snaží říct. Hodlá svalit veškerou vinu Řádu na nevinné kouzelníky, kteří se situací na Ostrově nemají nic společného. U Merlina, vždyť nikdo z čarodějů venku nemá o existenci Ostrova ani nejmenší tušení!!

,,Umírá?” Parilis se zděšeně zadívala na blonďatého muže a v hlase jí zazněla taková panika, až sebou několik žen trhlo a obdarovalo ji soucitnými pohledy. Jedna z nich přistoupila blíž a pohladila ji po barevných vlasech.

,,Ničeho se neboj, dítě. My náš svět ochráníme.” laskavě se na ni usmála a několik jejích přítelkyň souhlasně pokývalo hlavami.

Parilis využila této příležitosti k tomu, aby ženě s nadějí pohlédla do očí a nenápadně tak nakoukla do její mysli.

,,Opravdu?” zeptala se téměř plačky a nezpouštěla pohled z oříškových očí. Potřebovala ještě trochu času, než...

,,To přísahám. Už máme plán, jak posílit naši obranu. Od tebe však potřebujeme malou pomoc. Myslíš, že by jsi to mohla pro nás udělat?” žena zamrkala a konečně přerušila to krátké spojení. I těch několik málo vteřin však stačilo k tomu, aby Lily zjistila vše, co potřebovala.

Nevšímala si děsu, který jí stavil chloupky na rukou do pozoru, ani toho, že se jí hrůzou zježily vlasy na krku. Popotáhla a zhluboka se nadechla, jako kdyby si potřebovala dodat odvahu, než se rozhodne.

,,Dobrá! Pomůžu vám, Starší.” přikývla a opět se poklonila. Z davu se ozvalo pohrdlivé odfrknutí a čarodějka vzápětí zahlédla svou pěstounku, jak se zamračeným výrazem odchází z místnosti. Její Stín ji s tupým pohledem doprovázel. Jako loutka, zbavená své vůle.

Ta žena byla pro Parilis až příliš nebezpečná, protože maličkou čarodějku nenáviděla natolik, že nebyla ochotna věřit čemukoliv, co dívenka vypustila z úst. I kdyby nakrásně přesvědčila celý Řád, Kiyo by se stejně stavila na odpor.

Jakmile na ni opět promluvili, s úsměvem zvedla hlavu z hrubého koberečku a zadívala se na předmět, který jí blonďatý muž ukazoval. Trochu nechápavě naklonila hlavu na stranu a ignorovala při tom hřebem mrazu, který jí přejel po zádech.

,,Patricie-Ririn, víš, co je toto za předmět?”

,,Myslíte kouzelnou hůlku, Starší?” zeptala se opatrně, jako kdyby snad mohla svými slovy muže nějak urazit. Ten se na ni však jen přívětivě usmál a pokýval souhlasně hlavou.