Parilis - Černá kněžka

Cesta 3/3

,,Je to vůbec bezpečné?” Aberford nedůvěřivě pozoroval dívčino počínání. Parilis ryby položila na improvizovaný rošt a kolem se pomalu začínala linout lákavá vůně. Přišlo mu to neopatrné, vzhledem k tomu, že se poslední den a půl snažili být co nejméně nápadní.

,,Mnohem bezpečnější, než zde používat vaše kouzla, pane profesore.” upřela na něj dívenka barevný pohled, načež se opět otočila k ohništi. Při tom si až příliš dobře všímala okolních stínů, které se nepatrně pohybovaly.

Usmála se pro sebe a pohodlněji se usadila u ohniště. Zcela tak ignorovala nebezpečí, číhající opodál.

Otočila se k Teddymu.

,,Ještě jsem se tě vlastně nezeptala, co jsi dělal o prázdninách v Prasinkách.” naklonila hlavu zvědavě na stranu. Při tom potměšile pozorovala mladého vlkodlaka, který hladově pozoroval opékající se ryby. Najednou ji napadlo, jestli jich neměla přinést víc.

,,No tak Pari, nedělám si iluze, že tě o tom ta trojka neinformovala.” Teddy na chvíli odtrhl oči od opékajících se ryb, aby mohl na dívenku vrhnout pochybovačný pohled. Jak čekal, Lily se v tu ránu zatvářila jak neviňátko a raději se už na nic nevyptávala. V očích jí přes to svítily pobavené jiskřičky.

Parilis se musela hodně přemáhat, aby se nerozesmála nahlas. Lupin měl pravdu. Dopis z Bradavic přišel pár dní po té, co je Řád přivlekl na Ostrov. Nikdy by nečekala, že Teddy Lupin... TEN Teddy Lupin! Premiant třídy a školní prefekt, bude ve skutečnosti takovej rarach.

I když... Jeho otec byl jedním z Pobertů. Měla, to ve skutečnosti čekat. Ale to, že se tajně vypraví na pomoc Fénixovu řádu a členům BA bojovat s Řádem, ji nenapadalo.

Na druhou stranu... Vzpomněla si, kdo s ním tu sebevražednou misi podnikl také a raději se rozhodla o tom neuvažovat. Ti tři měli víc štěstí než rozumu, že Řád nezajal nikoho z nich.

,,No nevím, jestli ti ta tajná výprava byla k něčemu dobrá.” zazubila se a naposledy zkontrolovala tu lákavou dobrotu, načež usoudila, že jídlo je hotové.

,,Věř mi, že bylo.” zazubil se na ni mladík, načež se přes drobnou čerodějku natáhl a hladově se vrhl na svůj díl.

Parilis ho ještě chvíli pozorovala, než se smilovala nad mladíkovým pohledem a se smíchem mu podstrčila svou porci. Jeho námitky jednoduše odmávla s tím, že ona si najde něco v lese.

Celou dobu při tom ignorovala Aberforda, který ji soustředěně pozoroval. Bylo jí to nepříjemné, ale nakonec usoudila, že celý život žila pod drobnohledem Řádu. Byla na jistý druh nechtěné pozornosti zvyklá, proto si s tím moc nelámala hlavu.

Přes to se neubránila myšlence, jaké by to asi bylo, kdyby tu místo Aberforda s nimi uvízl jeho bratr Albus. Byla si více než jistá, že cesta by to byla o poznání příjemnější. Na vteřinku zalitovala, že se do spárů Řádu nedostal Snape, ale pak jen zavrtěla hlavou a tu myšlenku zahnala. Bylo jen dobře, že její oblíbený profesor je v bezpečí v Bradavicích.

Zamyšleně stočila pohled do korun stromů, kde mezi propletenými větvemi zahlédla střípky tmavnoucí oblohy. Blížila se noc.

,,Jestli chcete, můžete se prospat. Dneska se už nikam, nedostaneme.” zvedla se na nohy, a aniž by čekala na odpověď, zmizela v blízkém houští.