Parilis - Černá kněžka

Zasvěcení

Tak tu máme předposlední díl a příště už nás čeká jen Epilog 😀  Přeji všem hezký zbytek víkendu a užijte si dnešní díl 😀

Ziwa Arlett

Seděla za svým pracovním stolem a stále dokola si pročítala dopis, který jí ráno přinesla Thane. Na nažloutlém pergamenu stálo pouze jediné.

Malá čarodějko,

můžeš počítat s naší pomocí. Večer buďte připraveni.

Nic víc, nic míň. Přes to měla Parilis pocit, že jí z ramen spadla obrovská tíže. Už jí jen zbývalo zařídit pár posledních drobností, než se vše dá do pohybu. Na čistý list pergamenu napsala jedinou větu, než jej zastrčila do očarované obálky, kterou nechala ležet na kraji stolu. Téměř okamžitě se dopis začal měnit na hromádku šedavého popela. Z druhé přihrádky vzala poněkud obsáhlejší psaní, naposledy překontrolovala obsah, než na obálku umístila konečnou pečeť a podala dopis Soren.

,,Odnes to do Bradavic, holčičko moje.” líbla sovu na světlé peří, než jí otevřela okno a nechala ji odletět. Vzápětí se se zářivým úsměvem otočila ke dveřím, ve kterých právě stanul Rei. Princ na sobě měl nové černé oblečení a hábit, který mu jen pro tuto slavnostní příležitost ušil starý krejčí. Ještě teď se chlapec nejistě ošíval, když si vzpomněl na ten podivný pohled, kterým si jej muž prohlížel. 

Oklepal se a donutil se na dívenku usmát, přes to že se mu samou nervozitou kroutili vnitřnosti.

,,Připravená?”

,,Já ano, co ty?”zvědavě si přítele změřila. Neuniklo jí, jak se neustále vrtí a mne si ruce. Musela se tomu v duchu smát.

Princ jí však už neodpověděl. Jen se na ni naposledy zazubil než zmizel kdesi v domě. Dívenka tedy naposledy v zrcadle zkontrolovala svůj vzhled, než jej s povzdechem následovala ven. Musela se při tom nutit do každého kroku. Avšak jakmile sešla po schodech do přízemí, nasadila úsměv a s veselým hlaholem vběhla do kuchyně, aby jí Thami naposledy popřála hodně štěstí.

Ještě v rychlosti vtiskla Princi do ruky svou ebenovou hůlku se slovy, že by nebylo dobré, aby ji u ní Starší během příprav objevili. Vesele se zazubila na Cathrin, kterou čapla za ruku a s posledním hlubokým nádechem vyšla do slunného dne.

Zastínila si oči před slunečními paprsky a na několik vteřin pohlédla k horám, než se na svůj doprovod opět zářivě usmála a rozverně poskočila směrem ke svatyni. Při tom Cathrin nepřestávala tahat za ruku. 

Oba Stíny si vyměnily jen jeden pobavený pohled, než se pomalou chůzí vydaly za tím třeštidlem. Dívenka jim v tuhle chvíli až moc připomínala malé dítě, které se už nemůže dočkat vysněného dárku a Rei se jí nedivil. Snažili se takovou dobu, aby ji Řád konečně přijal a ona si prošla Zasvěcením. Stálo je to až příliš velkou námahu, snažit se celé ty roky přetvařovat, podlézat a dělat ze sebe něhoko, kým ani jeden ve skrytu duše nebyl.

Někde hluboko uvnitř se mu to příčilo. 

S povzdechem následoval dívenku do svatyně, kde na ně už čekala Rada Starších. Pozdravil je úklonou, přes to že mu nikdo z nich nevěnoval jediný pohled. Mlčky se rozloučil s oběma dívkami, než ho ostatní Stíny odvedly pryč. Předem se obrnil před tím několika hodinovým mučením, které ho nyní čekalo. Do poslední chvíle doufal, že když si tím už jednou prošel, podruhé jej ušetří. Ukázalo se však, že se mýlil.