Parilis - Černá kněžka

Hebridský černý 1/2

Ahojky, omlouvám se, že v neděli nepřibyl další dílek. Poslední dobou nějak nestíhám. Slibuji však, že se pokusím polepšit.
Užijte si dnešní dílek 😊

Ziwa Arlett

Maličká čarodějka seděla v přeplněné učebně a snažila se tvářit jako spořádaná studentka. Ve skutečnosti vůbec nevnímala, co jim jejich mentorka přednáší.

Myšlenkami se zabývala informací, která stála její milovanou sestřenici život. Informací, které stále nemohla uvěřit. Kdesi v hloubi duše věděla, že není jediná. Že v tom děsivém vězení nebyla sama.

Zatnula ruce v pěst a potlačila zlost, která hrozila promítnout se jí na tváři. Místo toho pouze pokývala hlavou, jako kdyby souhlasila se slovy Mei-sensei a zapsala si několik poznámek, aniž by věděla o čem jsou.

Donutila se usmát a vrhla po přednášející ženě upřený, zaujatý pohled. V mysli si však přehrávala celé ty dlouhé měsíce, během nichž ji drželi v té odpudivé, zapáchající kobce.

Snažila se si vybavit každičký detail, i když se už před dlouhou dobou zapřísáhla, že se donutí zapomenout. Nikdy se jí to však nepodařilo a nyní se plně ponořila do toho děsivého pekla, které si i přes veškerou snahu nedokázala vymazat z paměti.

Vzduchem se mihlo jméno a Parilis s nadšením vstala z měkkého polštáře. Dala si při tom záležet, aby nedrkla do nizoučkého stolku, u kterého seděla v tureckém sedu a nepřevrhla jej.

Pozvedla ruku s rolničkovým náramkem. Lehce trhla zápěstím a luskla. Vzduchem se zavlnil zvuk něžných rolniček a dívenku obklopilo kouzlo.

,,Výborně, Patricie-Ririn, výborně." Mei nadšeně zatleskala a nechala Parilis opět si sednout. Ihned začala zbývajícím žačkám vysvětlovat důležitost správného pohybu zápěstím a nevšimla si, že už ji čarodějka opět nevnímá.

Parilis koutkem oka zachytila pohyb a raději sklonila hlavu nad pergamen, do kterého si horlivě zapisovala poznámky.

Věděla, že Nejstarší ji nenechá potulovat se po vesnici jen tak. Stále měla za patami několik Stínů, kteří sledovali každý její pohyb. Čekali na jakoukoliv její chybu.

Ona jim však nehodlala dopřát to potěšení, že by ji při něčem nachytali, a tak se jen nevinně usmívala a tvářila se, že je plně zaujata nezáživným výkladem ohledně Řádových rituálů.

Zamračila se, když si všimla, že složité znakové písmo se změnilo na ještě složitější kudrlinky. Rychle těch několik slov škrtla a přepsala, než jí někdo stihl nakouknout přes rameno. Zamyšleně se zamračila.

Nevzpomínala si, že by během těch pekelně dlouhých dní narazila na nějakého jiného člověka, kromě svých věznitelů. Na nějakého jiného vězně. Jiného čaroděje. A přes to... Jen pár metrů od ní byl držen ON.

Nikdy však neslyšela jeho křik. Nikdy nespatřila dveře od jeho cely. Nikdy nespatřila nic, co by napovídalo, že v tom odporném labyrintu je s ní držen ještě někdo jiný.

Zavrtěla hlavou.

Poslušně společně s ostatními vstala a uklonila se, když zaveleli na konec hodiny.

Počkala, až Mei-sensei opustí učebnu a teprve poté se narovnala, popadla těch několik pergamenových svitků a společně s ostatními opustila učebnu.