Parilis - Černá kněžka

Cesta 1/3

,,Opravdu to chceš provést už teď?” Rei se na Parilis pochybovačně mračil. Ten šílený plán se mu přestával líbit.

Na poslední chvíli se ji ještě pokoušel zastavit. Doufal, že by se nechala přemluvit, aby vymysleli něco jiného, ale dívenka si jen přes ramena přehodila svůj strakatý plášť a znovu se na něj zadívala. Za ní už netrpělivě postával Teddy s profesorem, kteří měli přes ramena přehozeny navlas stejné pláště, jako Parilis.

,,Neboj se, Princi, všechno dobře dopadne.” usmála se na něj zpod hluboké kapuce.

,,Budu zpátky dřív, než si Starší něčeho všimnou.” natáhla se na špičky a políbila mračícího se mladíka na tvář. Ještě přes jeho rameno kývla na Thami s hnědovlasou čarodějkou, než se otočila a tiše vyšla ze dveří do nadcházející noci.

Pohybovala se pomalu a pečlivě volila cestu těmi nejhlubšími stíny. Hodně jim pomáhalo i počasí. Které pomalu ale jistě přecházelo v podzimní pošmourno. Nebe bylo po několik dní i nocí ustavičně zataženo těžkými, černými mraky, které každou chvíli hrozily, že se protrhnou. Lily věděla, že za takového počasí se nikdo z vesnice neodváží v noci ven. Přes to se rozhodla postupovat více než opatrně.

Zastavila se a prudce otočila, když za sebou uslyšela křupnout větvičku. Káravě se zadívala na Brumbála, který se jen zamračil a uhnul pohledem.

Teddy si povzdechl. Vypadalo to, že to budou dlouhé čtyři dny. Tedy, pokud se ti dva dřív nebo později nesežerou zaživa.

'Snažte se prosím, nedělat žádný hluk! Nechcete se přeci nechat opět zajmout!' vrčela Parilis v duchu.

Aberford sebou prudce cuknul, když v mysli uslyšel Parilisin hlas. Se zamračením se na ni zadíval a chystal se něco odseknout, ale dívenka po něm šlehla tak rozzuřeným pohledem, že si vše raději rozmyslel. Ne, opravdu se nehodlal nechat opět zajmout. Proto si jen stáhl kápi hlouběji do čela a pokynul jí, ať pokračuje v cestě.

Čarodějka je vedla podél vesnice ke stájím. Zprvu přemýšlela, že by je vedla skrze Západní hvozd. Cesta byla sice zdlouhavější, ale o dost bezpečnější. Když však vše probrala s Thami, nakonec obě usoudily, že nejjednodušší bude přímá cesta.

Navíc.... Nikdo z Řádu si netroufne strčit do Vlkodlačího lesa i jen špičičku nosu, na rozdíl od Hvozdu, který využívají Stíny ke svému výcviku. Takhle jí zbývalo se jen modlit, aby Nallima měla dobrou náladu, pokud na ni narazí.

Jakmile stanuli na dohled stájím, Parilis se pobaveně ušklíbla. Z vnitřku velkého stavení se ozývalo mručení velkých, okřídlených bestií a Aberford s Teddym nevypadali, že by se s těmi tvory zrovinka toužili setkat. V duchu uvažovala, jak je nakonec donutí, sednout mezi dračí křídla. Pokud se nebudou chtít zabít pádem ze skály.

'Ale copak, bojíte se?' promluvila na oba najednou a jen pobaveně sledovala jejich reakce. Brumbál ji pouze spražil nenávistným pohledem, zatím co Teddy jí úšklebek opětoval. Přes to si neodpustil obezřetný pohled přes rameno, když se ze stájí ozvalo jedno obzvlášť hlasité zachrápání spícího ještěra.

'Myslím, že draků mám teď na nějakou dobu plné zuby.' zavrčel temně.

Parilis se musela smát. Navzdory nebezpečné situaci měla podivnou, téměř euforickou náladu. Možná za to mohl výhled na následujících několik dní volnosti. Možná vědomí, že se pouští do zakázané výpravy, a nebo ji prostě jen lákalo to nebezpečí. Porušení pravidel.

Prudce se zastavila. Varovně zvedla ruku a přikrčila se za jeden z keřů. Ticho jí napovědělo, že její doprovod učinil to samé.

'Počkejte tu.' vyslala k nim myšlenku, než zmizela.

Teddy zamrkal. Nebýt jeho vlčích smyslů, snad by si ani nevšiml, jak odešla. V jednu chvíli se krčila před ním, a v té druhé tam nebyla. Zvědavě zavětřil a hrudníkem mu zavybrovalo neslyšné vrčení. Ten odpudivý pach, vznášející se ve vzduchu se mu nelíbil. Nemohl ho však nikam zařadit.

Unaveně si promnul oči a opatrně se otočil na temnou siluetu stájí, kterou právě minuli. Od chvíle, kdy odešli z Parilisina domu, už uplynuly dvě hodiny, jemu se to ale zdálo mnohem dýl. Po celou dobu postupovali až příliš pomalu a stále byli příliš blízko vesnice, než aby mohli trochu zrychlit.

Zachmuřeně se zadíval na starého čaroděje, který se krčil hned za ním. Teddy tušil, že pro něj ta cesta bude mnohem namáhavější, než si dovoluje dát najevo. Přeci jen, už nebyl zrovna nejmladší.

'Tak pojďte, čistý vzduch.'stejně tiše, jako prve zmizela, se před nimi Parilis opět objevila. Chilku počkala, až se zvednou ze sudené země, než opět vykročila.

Aberford si pro sebe jen něco tiše zamručel, než následoval oba mladé do temného houští. Už se těšil, až si bude moci protáhnout ztuhlá záda a doufal, že je dívka brzy vyvede z nebezpečného úseku.

***

,,Opravdu si myslíte, Minervo, že tomu dopisu můžeme věřit?” Molly zvedla pohled od popsaného pergamenu a s pochybami se zadívala na Bradavickou ředitelku. Nechtěla na sobě nechat znát naději, kterou po přečtení těch několika řádků pocítila.

Právě seděli na ústředí Fénixova řádu na Grimauldově náměstí v domě číslo 12. V kouzlem zvětšené kuchyni se sešli všichni jeho členové, i členové BA a nyní se rozhodovali, jak naložit s informací, kterou dostali. Zda jí věřit, či nikoli. Většina hlasů se stavěla proti, jen Minerva stále váhala.

,,Já opravdu nevím, Molly.” vrtěla unaveně hlavou.

,,Když dovolíte, paní profesorko, neuškodilo by být opatrný. Mohlo by se jednat o past.” mračil se na neškodnou obálku Snape, jehož vlasy stále ještě zářily jedovatou zelení.

Kuchyní se okamžitě rozeznělo souhlasné mručení a několik členů BA se dokonce nechalo slyšet, o možném napadení samotných Bradavic.

Bradavická ředitelka zamyšleně naslouchala rozebíhající se debatě a přemýšlela, co podniknout. Ta nejistá důvěra, kterou v prvotní chvíli po přečtení dopisu pocítila, byla nemilosrdně zašlapána pochybami ostatních. Najednou už se jí nezdálo rozumné, té malé podvodnici důvěřovat.

Nakonec se však přeci jen shodli na nějakém tom řešení. Jak prve řekl profesor lektvarů, neuškodilo by, být opatrný. Proto se rozhodli ustanovit dvoučlenné hlídky, které dostaly za úkol střežit pozemky Bradavic v několika následujících dnech. Doufali, že tak včas odhalí případný útok. Obzvlášť proto, že začínal další školní rok a Bradavice už opět byly plné žáků.

Nikdo z dospělých netušil, že je za dveřmi tajně odposlouchává trojice Nebelvírských studentů, ukryta pod neviditelným pláštěm. I oni dostali dopis od maličké čarodějky, ovšem na rozdíl od ostatních, ten jejich obsahoval daleko víc informací.

****

Aberford si protáhl ztuhlé končetiny, až mu kosti hlasitě zapraštěly. Parilis je nutila k pochodu téměř celou noc. Jakmile se dostali z dosahu vesnice, našla úzkou stezku skrze houští a oni tak mohli zrychlit.

Teprve za svítání jim dovolila na chvíli se zastavit, aby si mohli odpočinout. V rychlosti zhltli pár chlebových placek a trochu sušeného masa, než se schoulili do svých plášťů a dovolili si chvíli spánku. Už po čtyřech hodinách je však dívenka opět budila.

Teddy rozespale mžoural do šera, které kolem vládlo. Nedokázal určit, jaká je denní doba, protože těžké mraky znemožňovaly slunečním paprskům proniknout skrz. Mohutně si zívl a protáhl se.

Instinktivně zachytil hozené jablko a překvapeně zamrkal, než se do šťavnatého plodu zakousl.