Parilis - Černá kněžka

Obřad 3/3

,,Ááá, Paricie-Ririn, rádi tě vidíme.” otočil se k ní blonďatý muž a rozmáchlým gestem ji vyzval, ať pozvedne hlavu. Reie, stojícího krok za dívkou, si při tom vůbec nevšímal. Byl pro něj míň než vzduch, který dýchal.

,,Už chybí počkat jen...” rozhlédl se a po tváři se mu rozlil úsměv, když spatřil přicházející Ruku. Obdařil mladou kněžku zářivým úsměvem a na uvítanou ji lehce políbil na obě tváře.

,,Vítám tě, Kiyo-Mei.”

,,Starší?” Ruka se uctivě poklonila, aniž by byť jen jednou pohlédla čarodějčiným směrem, nebo dala jakkoliv najevo, že ví o její přítomnosti.

,,Tak!” Starší tleskl a vyžádal si tak pozornost všech přítomných. Dovolil si luxus vteřinového ticha, během něhož rychlým pohledem přejel tváře všech přítomných a to, co spatřil jej velice potěšilo. Všichni měli výraz čiré radosti a nedočkavosti. Téměř dětského veselí.

,,Vážení! Každý z vás jistě ví, proč jsme se tu dnes sešli.” začal svůj proslov a v davu to zašumělo nedočkavým souhlasem. Pohledy několika lidí se začaly obracet k prázdným hranicím, na nichž během několika následujících desítek minut vzplanou ti prokletí kouzelníci.

,,Tento Ostrov je náš domov. Dar, který nám odkázali naši předci. A našim úkolem je jej chránit!” Touyova slova vyvolala vlnu hlasitého jásotu. Starší několik vteřin trpělivě vyčkával, než pozvedl ruku a jásající dav umlčel.

,,Po mnoho let jsme zde byli v bezpečí. Chráněni kouzly těch, jejichž krev koluje našimi žilami. Ovšem dnes... po mnoho staletích, prožitých v míru, se ochranná kouzla kolem našeho domova začínají hroutit a špína zaplavuje naši zemi!”

Parilis cítila mráz, který jí po těch slovech sevřel srdce a odmítal pustit. Cítila však na sobě upřený pohled Nejvyššího. Nemohla si dovolit dát najevo jakékoliv negativní emoce. Jakýkoliv nesouhlas s tím, co zde bylo řečeno. Proto jen souhlasně přikyvovala, nadšeně hltajíc každé slovo, které splynulo z úst blonďatého muže. Když se pak dav dal do nadšeného jásotu... Přidala se.

,,Je na čase chopit se šance. Přestat se ukrývat a dát světu vědět, že se nenecháme pohltit nákazou!” zvolal muž a rozjásaný dav mu začal provolávat slávu. Úplně vzadu se začal zástup  lidí rozestupovat a tvořit uličku.

Čarodějka zděšeně sledovala dva zajatce, které Stíny vedli spoutané skrze tu burácející masu. Neušlo jí s jakým opovržením se na oba kouzelníky ostrované dívají. Někteří se dokonce odvážili plivnout jim do tváře, nebo uštědřit pořádný kopanec, jakmile se nešťastník ocitl příliš blízko. Opravdu se k nim chovali, jako kdyby byli něco odporného a špinavého. Jako kdyby byli ta 'nákaza', o které Starší zrovna mluvil.

S nadšením sledovala, jak profesora s Teddym vyvlekli na hranice a pevně je přivázali k připraveným kůlům. I z dálky poznala, že jejich pobyt zde nebyl zrovna růžový. Špinavý oděv na mnoha místech prosakoval krví a obnažená kůže hrála všemi barvami. Bylo jí více než jasné, že déle by to nevydrželi.

,,Dnes využijeme daru, který nám naši předci poskytli a navrátíme našemu rodu slávu a čest!” zakončil starší svůj proslov a Parilis měla na několik okamžiků pocit, že ohluchla.