Parilis - Černá kněžka

Shinrei 2/2

Hurá, konečně doma 😀 ne, že by se mi na dovče nelíbilo, ale doma je doma.
A protože tu máme svátek, přináším výjimečně další dílek Parilis.

Ziwa Arlett

,,Ahoj, maličššká.” natáhla Parilis ruku, když se k ní dračí mládě přibatolilo a začalo jí zvědavě okusovat lemy kněžského roucha. Se smíchem jej nechala dělat dírky do černé látky a zamyšleně zvedla pohled k Dragovi, který si svého potomka s něhou prohlížel.

Lily byla z mláděte nadšená, přes to se neubránila pochybnostem. Miminko bylo až moc maličké. Menší než jakékoliv jiné mládě, jaké kdy viděla. Přes to, že se teprve teď vylíhla. Bylo více než jasné, že ji tu nemůžou déle nechat samotnou. Ovšem do vesnice ji vzít nemohli. Tedy... Mohli, ale Parilis odmítala dopustit, aby se ten maličký poklad, dostal do rukou Řádu. Aby ji zkrotili a zlomili. Předělali k obrazu svému.

***

Čarodějka seděla na tvrdé zemi a zamyšleně pozorovala mládě, které zvědavě zkoumalo jeskyni. Maličká princezna už se na vratkých nožičkách držela o trochu jistěji, než před pár hodinami a nyní zvědavě nakukovala do všech škvír a úkrytů. Strkala čumáček pod spadané balvany a okusovala cokoliv, co se jí připletlo do cesty. Zrovna odněkud vylovila jednoho obzvlášť velkého pavouka, na kterém si nyní s chutí pochutnávala. 

Parilis se nad tím oklepala. 

,,Cssopak? Něcsso tě trápí?” Cathrin si už nějakou dobu byla vědoma, že Parilis je duchem mimo. Hned po té, co společně sehnaly pro tu maličkou něco k jídlu a podařilo se jim ji nakrmit, dívenka přestala komunikovat a uzavřela se do svého vniřního světa.

Cathrin věděla, že v takových chvílích je nejlepší na čarodějku nemluvit, ale přišlo jí, že Lily mlčí až moc dlouho a jí na jazyku pálilo tolik otázek....

,,Csso?” Parilis zamrkala a upřela na hnědovlasou dívku zmatený pohled. 

,,Csso tě trápí?” zopakovala Cath trpělivě svou otázku a zvědavě se na dívku zadívala. Ta jí hadí pohled opětovala barevným.

Dívenka ještě nějakou dobu mlčela, než si povzdechla a opřela se zády o chladnou stěnu jeskyně. Při tom stočila pohled na Draga, který to neposedné mládě už opět sundaval z vysokého stalagmitu, na který se ta čipera, jen Merlin ví jak, vyšplhala.

,,Přemýšššlím, csso sss ní teď bude. Nemůžššeme ji tu jen tak nechat. Určššitě by se brzssy zsstratila.” svěřila se své přítelkyni s tím, co jí dělalo ty největší starosti.