Tajemství mezi dvěma [Ereri] ✔️

10.

Ahojky!!
Věnováno Alianor1

,,Nevadí. Keď som tu bol prvý deň tiež som ničomu nechápal. A dostal som aj poriadny výprask od bacharov. Nevedel som kde ísť a nikto nebol ochotný mi pomôcť." po tomto sme sa obaja pustili do roboty. Ja som ukladal vyššie poličky a on tie spodnejšie.

Nakonec to docela utíkalo. S Erenem jsme spolu už nemluvili. Jen občas jsem se přistihl, jak si pobrukuji a zkuste hádat, kdo mě také slyšel. Ano Eren. Ale vždy se radši jen usmál a neřešil to. ,,Pro dnešek by to stačilo, než bude oběd, zůstanete v celách jasnéy takže se tam pomalu přesuňte a bez jakýchkoli problémů." kázal dozorčí povýšeneckým tónem. Na oběd jsem se docela těšil, pociťoval jsem v břiše menší díru, z toho jaký jsem.měl hlad. Podíval jsem se na Erena. Odebrali jsme se tedy do cely.

Veľa s pesničiek a melódií čo si hmkal som nepoznal ale jeho hlas znel pekne. Ani som sa nenazdal a už bol koniec. Neskôr nad poslali do cieľa. Síce ma prekvapilo že nás lrngak pustili samých ale nič som nenamietal. V cele sme si sadli každý na vlastnú posteľ. Občas sme prehodili slovíčko dve, ale to bolo všetko. Potom ohlásili obed. Ako ráno sme sa postavili k mrežiam a čakali sme kým nás odviedli do jedálne.

Čekali jsme, než nás pustí z cel. Už jen ta cesta tam se neobešla bez prohlému. Nějací idioti do mě pořád strkali. Něco mi říkalo, že to museli být kamarádi toho Jeana, nebo jak se to vlastně jmenuje. Neřešil jsem to a nechal do sebe strkat. Věděl jsem, že kdybych něco podnikl, obrátilo by se to proti mně, protože jsem tu teprv druhý den. Myslel jsem, že v jídelně vše ustane, když tam bylo tolik dozorčích, ale ono to bylo ještě horší. A aby toho nebylo málo, oddělili mě od Erena. Teď jsem byl tuplem v háji. Jeden vysoký a vypracovaný obr mě čapl za vlasy. ,,Tak ty jsi ten nový, pověz mi, už tě někdo dostal, nebo si tě můžu vzít?" pošeptal. Vysmekl jsem se z jeho sevření, ale mám dojem, že jsem přišel o pár vlasů. ,,Jo už mě dostal Eren. Máš smůlu, ale přišel jsi pozdě. Ocenil bych, kdybys na mě už nesahal." řekl jsem bez špetky strachu. Ale pravdou bylo, že jsem byl rozrušený. Nevěděl jsem, jestli jednám správně. Ale ten hromotluk se nechtěl dát. Přitlačil mě k pultu a natiskl se zezadu na mě. Bylo hrozné cítit jeho dech na tváři a co víc jeho věc tam dole...odporné. Modlil, jsem se, aby někdo přišel a zachránil mě. ,,A kde máš toho Erena teď? Co když si tě prostě jednoduše vypůjčím, Erenovi to vysvětlím. Jean říkal, že nejsi k zahození a měl pravdu. Tak co kočičko? Tady ti stejně nikdo nepomůže." jeho tón dráždil mé uši. Otočil jsem se k němu a odstrčil jsem ho od sebe...tedy spíš pokusil jsem se o to. Naštval se a napřáhl proti mě svou pěst. Tohle bude bolet. Radši jsem jen přivřel oči a čekal na to nejhorší.

Cestou do jedálne ma zastavil jeden dozorca.Potreboval akési drogy. A keďže ja dokážem zohnať takmer všetko a tento dozorca bol v pohode, odkýval som mu, že to vybavím. Ani som si neuvedomil že sa Levi stratil, až keď sme prišli do jedálne. Chcel som sa ho čosi opýtať, ale nikde som ho nemohol nájsť. Až neskoro som si uvedomil,že sa pri pulte niečo deje. Bolo tam zhormaždená skoro polovica väzňou. Myslel som si, že prepchať sa k tomu čo všetci pozorujú bude problém, ale mýlil som sa. Akonáhle uvideli môj desivý pohľad, radšej sa stiahli a pustili ma. To čo som však uvidel ma rozhnevalo na plné obrátky. Eduard, jeden z Jeanovych poskokov opieral mojeho Leviho o pultík a chcel mu vraziť. MOJEHO. Hneď som sa postavil pred Leviho a tú päsť som schytal ja. Potom som sa otočil a dal som mu päsťou do ohryzku. S tej rany spadol na zem. Zvyšok prizerajúcich sa sa radšej vzdialili aby náhodou nedostali ranu aj oni. Keď bola cesta voľná chcel som si ísť nabrať jesť, ale zatavila ma drobná ruka ktorá chytila tú moju a začala ma ťahať smerom na ošetrovňu. Nevedel som odkiaľ vedel kde sa náchádza, ale šiel správnym smerom.

Pokračování příště...

Snad se vám díl líbil😊😊
Děkujeme za hlasy a komentáře😊😊❤❤
Zase příště😘😘