Tajemství mezi dvěma [Ereri] ✔️

60.

" Ty si sa zbláznil? Nemáš kde ísť? A ja som čo vzduch? Budeš bývať so mnou v bytíku. Konečne spolu a šťastný. Nepôjdeš na ulicu. A možno neskôr si kúpime spolu domček a dáme tam všetko čo budeš chcieť "

,,Dobře, slibuji, že si najdu co nejdřív práci a budu ti se vším pomáhat." řekl jsem. Otevřeli se dveře a dovnitř vstoupila sestřička. Poprosil jsem ji, jestli by mi mohla zavolat doktora. Nečekal jsem moc dlouho. ,,Prosím Vás, jak dlouho tu budu muset ještě ležet?" ,,Minimálně týden a potom Vám stanovíme rehabilitace, na které budete muset chodit pravidelně, abyste mohl chodit normálně. Režná rána zasáhla nerv na stehenním svale.

Keď som to počul zatajil sa mi dych. Také vážne zranenie? A ak Levi je na tom lepšie ako Jean ako je na tom on?" Prepáčte ale ako je na tom pár Kirstein? Bude v poriadku?"

,,Už není v kritickém ohrožení života, což je hlavní. Akorát je zatím v umělém spánku, ale u někoho s tak silnou vůlí žít se dostane určitě i z tohohle, nemusíte se bát. Jelikož jste nejspíš přátelé, poradím vám, navštěvujte ho každý den, vyprávějte mu, co jste dělali, jak se máte a podobně, určitě se probudí ještě rychleji." řekl doktor a odešel.

Keď som to počul tak sa mi uľavilo. Z nejakého nevysvetliteľné ho dôvodu. Ale vedel som že toto je moja misia. Oni dvaja by mali byť spolu a užívať si že môžu byť pri sebe. Táto osamelá duša ostala mne. Prišiel som k jeho posteli a začal hovoriť. " Ahoj ty si Jean však? Ja som Armin a bolo mi povedané že si ma kedysi zachránil. Ďakujem. A ďakujem, že si zachránil Leviho. Asi by to bez tvojej pomoci sám nedal"

Bylo hezké ho vidět, jak si s ním Armin povídá. Uvnitř jsem byl velice spokojený. Doktor nás nechal o samotě a odešel za jinými pacienty. Poplácal jsem vedle sebe na postel, aby si Eren přisedl. ,,Jsem hrozně rád, že jsme zase spolu a že už nemusím na to hrozné místo. Možná bych měl Marcovi napsat děkovný dopis a poslat k tomu fotku Jeana s Arminem, aby věděl, jak nakonec dopadl...i když to by bylo asi hodně zlý."

" No to by bolo. Ešte by pukol od závisti. Ale je mi ho ľúto. Zamilovať sa do niekoho kto k vám chvíľu nejaké tri mesiace cíti lásku, a potom vám povie že chce byť len váš kamarát musí bolieť. Ešteže som ja šťastne zamilovaný. "

,,Jo ale určitě bys ze vzteku na něj nespáchal atentát ne? Kdyby sis našel někoho lepšího, než jsem já, taky bych tě nechtěl zabít a ani kamaráda, co má taky svou lásku, jen proto že já bych ji neměl. Nechal bych tě prostě jít a smířil bych se s tím...ale on se nechal zaslepit nenávistí a už jen podle chování Jeana bylo jasné, že ho nikdy milovat nebude...jen on to nechtěl pochopit."

Tak keby mi moja láska povedala že už ma nemá rád, snažil by som sa zmieriť. Nemôžem ho nútiť milovať ma. Bol by som rád že vôbec je so mnou. Ale niekto to nevie pochopiť. Alebo možno to bolo dobré. Lebo oni dvaja," ukážem na Armina ako sa rozpráva s Jeanom" budú mať šancu byť spolu. Ak to nepokazia"

,,Určitě. Až se Jean probudí, nepoznáš ho. Pořád se cítím tak nějak unaveně. Nebude ti vadit, když si lehnu? Zatím bys mi mohl vyprávět, co všechno jsi dělal." pobídl jsem ho a lehl si, neboť z toho sezení jsem cítil bolest poraněného svalu.

"Jasné kľudne si ľahni ja budem pri tebe. A nemám ti čo hovoriť. Nič zaujímavé"

,,Vážně jsi za tu dobu nezažil nic zajímavého, nevěřím ti, určitě jste spolu museli něco podniknout." řekl jsem s úsměvem.

"Tak ako sedeli sme väčšinou pri telke, pozerali Disney rozprávky a ja som čakal a myslel na teba. Zdá sa že normálny život je tak nudnejší ako vo väzení."

,,No aspoň si můžeš užívat klid a pohodu, což ve vězení ne, ale myslel jsem, že jste třeba byli spolu někde venku nebo něco podobného. Koukání na filmy je taky fajn, i když já bych tedy asi jiné téma." opět jsem řekl s úsměvem.

Pokračování příště...